(15.40 hodin)
(pokračuje Řápková)
Dále je obsahem novely prodloužení doby poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu a územních rozpočtů na zajištění základních činností při poskytování sociálních služeb do roku 2013. Jedná se tedy o dotace. Toto již je poněkolikáté odloženo. V současné době se odložila účinnost od 1. 1. 2014. Není ale jednoznačně patrný systém financování ve smyslu poskytované státní dotace prostřednictvím kraje. Pokud by byl systém dotací snížen nebo zrušen, ohrozilo by to obecně financování mnoha služeb včetně pobytových, kde jsou výhradně bezmocné osoby.
Dále novela obsahuje upřesnění způsobu zajištění kvalifikačního a dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. Novela zákona předpokládá zaměstnávat vysoce kvalifikované kategorie sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách včetně jejich dalšího vzdělávání. Změny v tomto návrhu jsou vítány, pouze dávám k úvaze, zda je potřeba další vzdělávání v tomto rozsahu u pracovníků v sociálních službách, pokud se jedná o pracovníky v přímé obslužné péči, pečovatelky či pracovníky pod dohledem sociálního pracovníka. V návrhu také není adekvátně zohledněna dosavadní praxe u obou kategorií, to tedy znamená u sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách.
Poslední zákon, který si z tohoto místa dovolím připomínkovat, je zákon o Úřadu práce České republiky, kdy obsahem novely je mimo jiné zavedení systému auditovatelného sledování účelovosti čerpání dávek, takzvaný jednotný informační systém práce a sociálních věcí, jehož součástí budou takzvané karty sociálních systémů. Domnívám se, že tato karta by měla být předmětem diskuse ve výboru. Informace o kartě by pak měly být zpracovány uceleně, aby bylo jednoznačně zřejmé její fungování. Například je vhodné se zabývat i problémem, který v praxi může nastat, neboť dnes například dávka mimořádné okamžité pomoci, která se klientovi vyplácí téměř ihned a v hotovosti, by po zavedení karty takto vyplacena být nemohla. Došlo by tam k určitému prodlení. A samozřejmě je otázka i pokladen. Ale to jsou spíše věci technické, ale myslím si, že bychom na ně neměli zapomenout.
Závěrem bych si ještě dovolila upozornit na problém, který by bylo vhodné řešit v první fázi sociální reformy. Je jím vyjasnění kompetencí sociálních pracovníků, a to ať už na úřadech práce, nebo na územních samosprávných celcích. Vyjasnění těchto kompetencí má dopad na počty zaměstnanců na jednotlivých sociálních odborech. Už dnes z diskusí, které jsou vedeny mezi obecními úřady a úřady práce, vyplývá, že nepřejdou všichni zaměstnanci. Je nutné vzít v úvahu, že při případném snižování počtu zaměstnanců města a obce musí vyplácet odstupné. Při výplatě odstupného se však nepostupuje pouze podle zákoníku práce, ale současně i podle zákona o úřednících, což má ve svém důsledku zásadní dopady do rozpočtu obcí. Náklady na odstupné tak mohou být až dvojnásobné oproti situacím, kdy se postupuje pouze podle zákoníku práce.
Výhodou současných změn je, že při splnění podmínky, že bude sociální práce zachována minimálně v takovém rozsahu, jak ji dnes poskytují obce, pak občan bude žádat o všechny dávky na jednom místě a sjednotí se informační systém. Ale to může nastat až poté, kdy si úřady práce najdou prostory pro vykonávání všech změn, které se týkají sociální reformy. Za úvahu stojí tedy účinnost zákona, neboť musí být dostatek času na zavedení připravovaných změn. Jinak by se totiž mohlo stát, že zavedený systém bude pro občany velmi zmatečný a oni pak nebudou vědět, kde vůbec a u koho o dávky žádat.
Při diskusi o převodu kompetencí bychom určitě měli vzít v úvahu, že obce znají nejlépe své místní prostředí a umějí prosazovat své sociální záměry. Sociální reformou, tak jak je nyní předložena, by přišly o nejfunkčnější a nejdůležitější část sociální práce bez zajištění odpovídající alternativy. Ve městech, ve kterých je nepříznivá sociální situace, respektive tam, kde jsou dnes sociálně vyloučené lokality, by se odtržením sociální práce od rozhodování o dávkách situace ještě zhoršila.
Také dávám k úvaze, že v programovém prohlášení vlády České republiky je uvedeno, že vláda bude usilovat o to, aby obce nadále a důsledněji prováděly terénní šetření v domácnostech pobírajících podporu a ověřovaly pravdivost údajů v žádostech příjemců dávek, aby pak mohly využívat část prostředků z odejmutých nebo nevyplacených dávek na mimořádnou sociální pomoc pro potřebné. Není tady však nic o převodu kompetencí. I z tohoto důvodu myslím, že bude vhodné, abychom se tomuto tématu věnovali právě ve výborech a prodiskutovali ho co nejlépe.
Hlavním naším cílem je nastavit adresný a přehledný sociální systém, který by měl pomoci těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Navrhuji proto, aby tento zákon byl postoupen do druhého čtení, abychom mohli všechny důležité připomínky vypořádat v rámci pozměňovacích návrhů tak, aby zákon mohl být schválen. Navrhuji tuto novelu přikázat k projednání výboru pro sociální politiku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji zpravodajce pro prvé čtení. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášenou první paní poslankyni Lenku Kohoutovou, které udělím slovo. Prosím.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, sociální politika se dotýká v podstatě každého člověka. Zasahuje více či méně každou rodinu v naší zemi. Nedotýká se tedy pouze osob se zdravotním postižením nebo pouze seniorů. V jakékoliv diskusi na téma sociální politiky bychom se měli zamýšlet nad tím, zda systém člověku umožní být součástí společnosti, vzdělávat se, pracovat nebo vést svůj život k ekonomické nezávislosti. To vše i s možnou krátko- či dlouhodobou pomocí státu v případě jeho potřeby. V kontextu, že k výše uvedeným bodům hovoříme tedy obecně o jakési dostupnosti ke všemu, co souvisí s důstojným životem odpovědného člověka, který se chce zapojit do společnosti, který chce být jeho součástí.
Diskuse na téma sociální politiky není možné vést pouze o jedné skupině osob, která zrovna potřebuje danou pomoc, ale musíme se dívat na skladbu obyvatelstva jako na celek, který se vyvíjí a je přímo úměrný porodnosti, ekonomické prosperitě, vývoji zdravotní péče. Pokud tedy hovoříme na téma sociální politiky, hovoříme o dětech, studentech, lidech v produktivním věku, o seniorech, hovoříme o lidech, kteří mohou být osobami se zdravotním postižením. Hovoříme o lidech, kteří se mohou dostat z nejrůznějších důvodů na sociální dno. Hovoříme také o lidech mimo produktivní věk, hovoříme také o lidech, kteří péči o jednotlivé skupiny posuzují a nebo o tyto skupiny pečují či péči zajišťují.
V plánování sociální politiky bychom měli v základě hovořit o zjednodušení administrativy, provázanosti a adresnosti. Pravicová politika nikdy neslibuje a nikdy nebude slibovat sociální stát. Nikdy neslíbíme plošné rozdávání čehokoliv bez ohledu na dopad na člověka. Čeho však dlouhodobě chceme dosáhnout, je ale zmíněná adresnost a provázanost. Chceme pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Klademe důraz na pomoc skutečně potřebným, klademe důraz na ukončení plošného zneužívání systému.
Změnu sociálního systému považuji za nezbytnou. Považuji ji za velmi důležitou. Stávající fungování sociálního systému je dlouhodobě finančně neudržitelné. Nejde o to, finanční prostředky zkracovat, ale v sociální politice udělat takový pořádek a pomoci k vyřazení jakýchsi surfařů na štědré vlně sociálních dávek. Jde o to, umět pomoci potřebným. Myslím tím tedy ale skutečně potřebným. Systém je však zapotřebí nastavit tak, aby ti, kteří nechtějí pracovat a práci odmítají, měli problém se získáním právě sociálních dávek. Těm, kteří jsou odkázáni pouze na naši pomoc, máme zajistit možnosti důstojného života. ***