(15.30 hodin)
Poslankyně Ivana Řápková: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolím si shrnout předkládaný vládní návrh z pozice zpravodaje.
Vláda předložila Sněmovně tento návrh zákona 25. května 2011. Návrh zákona byl poslancům rozeslán 27. května t. r. jako sněmovní tisk č. 372. Organizační výbor projednání tohoto návrhu zákona doporučil dne 26. května 2011. Dále určil mne jako zpravodaje a navrhl přikázat jej k projednání výboru pro sociální politiku.
Pan ministr Drábek přednesl, čeho se předkládaná novela týká. Vládní návrh zákona je plně v souladu s právním pořádkem České republiky, právem Evropského společenství a koaliční smlouvou.
Mé stanovisko zpravodaje je propustit tento vládní návrh zákona do druhého čtení, nicméně jsem přesvědčena, že je potřeba se shodnout na dalších změnách předložené novelizace. Domnívám se, že aby mohla být novela schválena, je nutné ve výborech či výboru diskutovat o konkrétních návrzích tak, aby byly zohledněny připomínky z řad odborné veřejnosti a územních samospráv. Z tohoto důvodu vystoupím v obecné rozpravě a tímto se rovnou do obecné rozpravy hlásím.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, máte přednost jako zpravodajka. Takže otevírám obecnou rozpravu a dávám vám slovo.
Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Připomínky k předkládané novele, na které si dovolím upozornit a o kterých navrhuji diskutovat, se týkají konkrétně zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dále se týkají zákona č. 108 o sociálních službách a zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky.
Nejprve bych se věnovala zákonu o pomoci v hmotné nouzi. Obsahem novely je sjednocení výplatního místa všech nepojistných dávek na jeden správní orgán, to znamená úřad práce, a převod kompetencí v rozhodování o výplatě dávek na úřady práce. Problém je především v převodu kompetencí v rozhodování o výplatě dávek na úřadě práce. Přechodem této kompetence nebudou města a obce dále provádět tu část sociální práce, která výplatu sociálních dávek doprovází. Převodem dojde k centralizaci a zároveň k popření jednoho z hlavních smyslů sociální práce. Tímto smyslem je blízkost ke klientovi a získání jeho důvěry. Domnívám se, že tato připomínka je zásadní a je nutné ji detailně prodiskutovat. Navrhuji tedy buď ponechat kompetence posuzování, rozhodování a kontrolní mechanismy i nadále na obcích, pokud by ale kompetence byly převedeny, měly by být úřady práce schopny zajistit kvalitní sociální práci minimálně v takovém rozsahu, jaký dosud zajišťovaly obce.
Ostatní návrhy, ke kterým se chci vyjádřit a týkají se hmotné nouze, mají spíše doporučující charakter a měly by zmírnit zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi. Návrh například neřeší situace, kdy dochází ke zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi. Pokud dnes dojde k prokázání zneužívání, nemá toto na příjemce v podstatě žádný vliv, resp. nic se nestane. Příjemci dávky může být odebrána pouze ta konkrétní dávka, ale vzhledem k tomu, že není uzákoněna následná sankční doba, po kterou by klient nemohl dávky pobírat, může si další měsíc požádat o tuto dávku znovu. Proto si myslím, že by bylo dobré tuto sankční dobu uzákonit.
Další mé doporučení se váže k přesunutí institutu veřejné služby z obce na stát. Tím, že se veřejná služba převede na úřady práce, rozšíří se možnosti pro zajištění výkonu veřejné služby. Z tohoto důvodu by pak v předkládané novele mohlo být zapracováno ustanovení, že pokud žadatel o dávku pomoci v hmotné nouzi odmítne nebo zmaří vykonání veřejné služby, nebude považován za osobu v hmotné nouzi.
Nyní bych se věnovala připomínkám k zákonu o sociálních službách. Obsahem novely je tedy opět převod kompetencí v rozhodování o výplatě dávek na úřady práce. Zde, jak jsem již přednesla, bychom tedy měli diskutovat převod kompetencí, které by buď měly zůstat na obcích, nebo pokud budou převedeny na úřady práce, měly by tyto úřady zajistit kvalitní sociální práci s dostatkem terénních sociálních pracovníků.
Dále je obsahem novely změna vymezení nároku, účelu a způsobu použití příspěvku na péči. Hlavním posláním tohoto zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování, a to z různých důvodů - ať je to věk, zdravotní postižení nebo nedostatečně podnětné sociální prostředí, krizová životní situace a mnoho dalších příčin. Tento zákon ale vytváří právní rámec pro nesčetné množství vztahů mezi osobami a institucemi v případech, kdy je nezbytné zabezpečit podporu a pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci. Zavedení karty sociálních systémů se ale nezdá zcela vhodné pro tyto osoby. Mluvím například o starých lidech, kteří nebudou umět s kartou zacházet. To myslím, že je také téma k diskusi. A je také určitě k diskusi to, že pokud stát chce mít kontrolu využívání příspěvku na péči přes kartu, zda by tato neměla být povinná, což z novely nevyplývá, neboť výplata příspěvku na péči bude třemi způsoby. Každý klient si bude moci vybrat, jestli v hotovosti, na účet nebo kartou.
Dále je obsahem novely změna posuzování stupně závislosti osob na pomoci jiné osoby, to jest optimalizace lékařské posudkové služby. Posuzování stupně závislosti je v novele velmi obecné. Bližší vymezení a způsob hodnocení by měl stanovit, jak je v novele uvedeno, prováděcí právní předpis, respektive vyhláška. To tedy znamená, že je nutné dopracovat posuzování závislosti a v rámci tohoto dopracování změnit systém posudkového lékařství nejen v rámci změny posuzování, ale i jako celku. Díky tomu tedy stojí za zvážení, zda neodložit tento nový systém o rok, a tedy jej spustit až od roku 2013. V průběhu tohoto roku pak zajistit pilotní ověření funkčnosti a provázanosti.
Dále je obsahem novely zavedení institutu asistenta sociální péče. To je tedy posílení podpory péče například o seniory. Asistent sociální péče v podstatě nahrazuje pojem fyzická osoba ve stávající platné verzi zákona, ale také rozšiřuje povinnosti. Asistent musí mít s klientem uzavřenu smlouvu, nemusí mít registraci, ale také nemusí prokazovat vzdělání, zda je tedy vůbec schopen pečovat. Z novely není patrné, jak se asistenti dostanou do informačního systému. Domnívám se, že pokud stát hradí činnost asistentů sociální péče, měla by být stanovena povinnost registrace těchto asistentů i jejich odborná fundovanost alespoň elementárním vzděláním v sociálním směru. Stát by měl mít určitě přehled o tom, kolik asistentů poskytuje sociální služby a jakým způsobem. Stojí také za zvážení, zda v navrhované novele zakotvit přesnější vymezení, jakým způsobem prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci. ***