(12.20 hodin)
(pokračuje Staněk)

Předkládaný návrh občanského zákoníku je výsledkem jedenácti let prací komise Ministerstva spravedlnosti, která byla ustavena v lednu 2000, to znamená více než před jedenácti lety. Opravdu je to práce, která byla nastartována už 18. dubna v roce 2001, kdy byl schválen věcný záměr občanského zákoníku. Uvádím vládní č. usnesení 345. Uvědomuji si tedy, že to je opravdu materie, která nemá v tuto chvíli obdoby a které je třeba věnovat velkou pozornost.

Nový občanský zákoník tvoří spolu s hlavním zákonem o obchodních společnostech a družstvech a zákonem o mezinárodním právu soukromém rekodifikaci soukromého práva v České republice. Cílem této rekodifikace je vytvořit komplexní právní úpravu soukromoprávních vztahů s tím, že občanský zákoník bude obsahovat úpravu statusových práv osob, osobností a svéprávnosti rodinněprávních vztahů, absolutních majetkových práv a relativních práv majetkových. Otázky spojené s obchodními korporacemi budou upraveny zvlášť v zákoně o obchodních společnostech a družstvech.

Základním zákonem současné právní úpravy, kde se upravují soukromoprávní vztahy, je nyní podle platného práva právě občanský zákoník, tedy zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle data vyhlášení občanského zákoníku lze dovodit, že jde o normu v mnohém poplatnou své době, a to i přes četné novelizace provedené po roce 1989. Těch novelizací, dámy a pánové, bylo 40.

Jednoznačně se nyní dospělo k závěru a k názoru, že platná právní úprava, v tuto chvíli platná, už našim poměrům nevyhovuje. Jako příklady nevyhovujících institutů se dají uvést úpravy absolutní neplatnosti právních úkonů, která stíhá jednání osob pro velmi široce formulované důvody, aniž by bylo přihlédnuto k vůli jednajících, preference státního, dříve socialistického vlastnictví či fatální podceňování osobních a osobnostních práv. Platný občanský zákoník rovněž není zákonem upravujícím soukromoprávní vztahy v jejich souhrnu, jak by bylo možné předpokládat, ale zaměřuje se především na vztahy majetkové. Právní úprava právě dalších institutů rodinněprávních vztahů byla zařazena do zvláštního zákona, zákona o rodině, pojištění bylo z velké části vyčleněno do zvláštního zákona o pojistné smlouvě, obchodní, právní a závazkové vztahy se jaksi hybridně spravují obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem. I toto jsou důvody, kdy si myslím, že je rekodifikace v tuto chvíli na místě.

Smysl navrhovaných změn, tak jak jsou nám předkládány, je větší dispozitivnost, komplexnost a systematičnost úpravy soukromoprávních vztahů, jejich zjednodušení a zpřesnění. Oproti verzi návrhu nového občanského zákoníku z roku 2009 obsahuje nyní nově vládní návrh zákona pod sněmovním tiskem 362 úpravu bytového spoluvlastnictví, která nahrazuje dosavadní zákon č. 72/1994 o vlastnictví bytů.

Mám za to, že nový kodex, ač je to dílo opravdu veliké a rozsáhlé, dbá na svoji přehlednost tak, aby byl zákoník pro uživatele co nejpohodlnější a taky nejstravitelnější. Snahu o to vyjádřit čistotu i jazykovou potvrdil i kladný posudek Ústavu pro jazyk český. Nově se používají termíny, které se nám zdají možná archaické z pohledu dnešního vnímání, nicméně vracejí se sem pojmy, které jsou běžně užívány uživateli a běžně užívány veřejností, aniž bychom si to uvědomovali. Jako příklad mohu uvést třeba pojem "svéprávnost" oproti stávajícímu užívanému zažitému pojmu "způsobilost k právním úkonům". Čili je to i zjednodušení a přiblížení právě uživatelům.

Nelze opomenout ani to, že návrh občanského zákoníku reflektuje skutečnost, že Česká republika je již téměř sedm let členem Evropské unie a z tohoto postavení pro ni vyplývají závazky, zejména povinnost dostatečně transponovat příslušné směrnice práva Evropské unie a nutnost upravit český právní řád tak, aby jeho normy nebyly v rozporu s evropskými nařízeními. Nový občanský zákoník též respektuje závazky vyplývající z mezinárodních smluv.

Je tedy, dámy a pánové, řada důvodů, pro které tento návrh zákona, tento komplexní návrh občanských práv a občanských povinností, je třeba podpořit a posunout jej do dalšího čtení. Předpokládám, že věcná diskuse, protože nyní se pohybujeme v obecné rozpravě v prvním čtení, detailní diskuse by se měla odehrávat na ústavněprávním výboru, případně v dalších výborech a komisích, které si o to řeknou, případně, kam to bude postoupeno Sněmovnou.

Velmi bych prosil i za předkladatele, i za člověka, který se svým způsobem jako bývalý náměstek ministra spravedlnosti na přípravě takového kodexu podílel, aby tento váš kodex, tento náš společný kodex, byl podpořen a posunul se do dalšího čtení, a kéž by prošel i Sněmovnou v posledním čtením a nabyl účinnosti v co možná dohledné době.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuj panu poslanci Staňkovi. Prosím nyní o slovo paní poslankyni Marii Nedvědovou, dále je přihlášen pan poslanec David Šeich.

 

Poslankyně Marie Nedvědová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, návrh nového občanského zákoníku, který je výsledkem dlouholeté práce některých odborníků, je skutečně spíše uměleckým dílem než právní normou. Jde o velice rozsáhlý, více než tři tisíce paragrafů čítající právní předpis, jenž právě s ohledem na svůj rozsah je značně nepřehledný, přičemž používá mnohdy slovník období první republiky, či dokonce Rakouska-Uherska. Například slova pacht, beneficient, výměnky a další. Na druhou stranu vytváří nové, dosud neznámé pojmy a složené termíny, které mohou činit v právní praxi dost závažné problémy a mohou zasahovat i do dalších právních předpisů. Navíc jde mnohdy o pojmy neurčité, které bude nutno vykládat buď přímo právní praxí, či doktrinálním výkladem, tedy v rámci judikatury a různých komentářů. Aniž by bylo na místě snižovat autoritu tvůrců návrhu či jejich odbornost, jde o jejich představu, která však neodpovídá současným poměrům a může vést ke zvýšení právní nejistoty. O důvodnosti použití těchto pojmů mě nepřesvědčilo ani vysvětlení pana ministra, že se k tomuto vyjádřil bez připomínek Ústav pro jazyk český.

Některé části občanského zákoníku jsou přitom natolik obecné, že je možno je považovat za zcela zbytečné. Například základní ustanovení mají prakticky nulovou informační hodnotu a mnohdy není zřejmé, proč vůbec jsou do zákoníku pojata a jaký je jejich význam. Některé změny přitom nejsou zcela jasné a pochopitelné. Například nahrazení pojmu "právní úkon", který je podle mě zcela jasný a již zažitý pojem, "právním jednáním", a tak by se dalo pokračovat, ale to bychom sklouzli do příliš odborné debaty. Na druhé straně pak vůbec nezahrnuje úpravu vztahů vznikajících v dnešní moderní společnosti, používání internetu či jiných moderních komunikačních prostředků a technologií, na které je velice obtížné ustanovení předkládaného zákoníku aplikovat a které se dotýkají nejen osobnostních práv.

Celý zákoník je i s ohledem na svůj rozsah a obecnost včetně použitého jazyka neodpovídajícího 21. století a existujícím informačním technologiím značně nepřehledný a vůbec není jasné, v čem by měl být jeho přínos oproti stávajícím právním předpisům, které má rušit. V některých případech podle zjištění odborníků mají být navíc rušeny již zrušené právní předpisy. Na jednu stranu je to pochopitelná chyba s ohledem na počet právních předpisů v České republice a jejich neustálou novelizaci, na druhou stranu právě s ohledem na rozsah navrhovaných změn právních termínů v návrhu občanského zákoníku by mělo zákonitě dojít k další, postupné, a to podstatně rozsáhlejší derogaci, tedy změnám dalších právních předpisů, a to například s ohledem na uvedený pojem "právní jednání" na místo "právního úkonu", ale i další novotvary a změny uvedené v návrhu.

Za tohoto stavu tvrzení, že by přijetí návrhu nového občanského zákoníku nemělo mít žádné finanční dopady na náš státní rozpočet, je mírně řečeno klamavé a neodpovídající skutečnosti. Vždyť jen uvedení dalších právních předpisů do souladu s novým občanským zákoníkem bude trvat několik let, a to nemluvím o nezbytné přípravě soudů a dalších orgánů na jeho aplikaci do života, která rozhodně nemůže trvat několik měsíců či jeden rok, ale u takovéhoto zákoníku, u takovýchto závažných změn je nutno počítat i s několikaletou lhůtou k přípravě, neboť očekávané změny zasáhnou nejen soudy, ale i celou podnikatelskou sféru a všechny občany naší země. Řadu těchto nedostatků patrně bude možno napravit, zejména ujednotit právní terminologii či vyčíslit náklady na uvedení tohoto zákoníku do života. Pokud však bude tento zákoník přijat, tak se domnívám, že soudy by měly vycházet ze zásady, že neznalost zákona omlouvá, a nikoliv že neznalost zákona neomlouvá, neboť, jak jsem již uvedla, nastudování tohoto zákona odborníky bude více než náročné, avšak pro laika téměř nemožné. Navíc se obávám, že aby se soudci mohli s tímto zákoníkem seznámit, budou muset omezit svoji činnost, čímž se prodlouží již tak dlouhé lhůty pro rozhodování ve věci.***




Přihlásit/registrovat se do ISP