(12.00 hodin)
(pokračuje Tejc)
Já odmítám myšlenku, že potřebujeme nějakou zásadní diskontinuitu, že potřebujeme odříznout to staré právo a teď vytvořit nové. Já si myslím, že můžeme diskutovat o změnách v oblasti dědictví, možná věcných práv a řadě oblastí, ale není podle mého názoru důvod k tomu, abychom se tady zaklínali nějakými slovy o komunistickém zákonu ze 60. let. Já myslím, že ty zákony, které tady byly připraveny v 60. letech a byly upraveny výrazným způsobem v letech devadesátých, se osvědčily co do kvality zákonodárců. Myslím, že ty zákony byly po technické stránce napsány velmi dobře a nebylo potřeba je měnit v jejich technice, ale častokrát v obsahu, a to se v případě občanského zákoníku stalo. V roce 1991 byla přijata velká novela a byl připraven zcela nový obchodní zákoník, takže my jsme tady těch dvacet let nežili v nějakém komunistickém systému nebo podle nějakého komunistického zákoníku. Ty zákony tady byly nové, byly upravené a možná mělo dojít, a s tím souhlasím a pan ministr to také říkal, k nějaké rekodifikaci. K rekodifikaci, která skutečně některé už nevyužívané instituty ze zákona odstraní, na jiné naopak bude nově pamatovat.
Tento zákon ale není moderní. Tento zákon především se zabývá minulostí. Nereaguje tolik na elektronickou komunikaci jako na právo pastvy a průhonu nečistého dobytka. A myslím, že to je také chybou tohoto zákona, byť mnohé nedostatky v této oblasti byly odstraněny při diskusích v minulém roce.
Já bych rozhodně nesouhlasil s tím, co říkal pan ministr, že současný stav, současné občanské právo a obchodní právo, poškozuje zájmy lidí v této zemi. Já myslím, že daleko víc by je poškodila revoluce v právu, která bude mít nedozírné následky a také náklady jak pro stát na straně jedné, tak i pro ostatní, pro všechny, kteří se budou chtít svého práva domoci.
Dovolil bych si ocitovat v této souvislosti několik vět, které napsal pan dr. Cvrček z Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky: "Tento zákon rozhodně nebudí dojem moderního zákoníku, spíše hledí do minulosti a vrací se k právním institutům již dávno opuštěným a o smyslu jejich zpětného zavádění do našeho právního řádu lze důvodně pochybovat. Nový občanský zákoník představuje zjevně revoluční změnu v našem soukromém právu. Je však všeobecně známo, že revoluce jsou obvykle v právu nejnákladnější a nejpomalejší formou změny. V situaci, kdy náš právní řád se topí v neustálých novelizacích, kdy se chystají reformy důchodového systému, zdravotního systému, daňového systému atd., provést současně revoluci v soukromém právu s tvrzením, že tato revoluce nebude mít žádné náklady, už nebudí ani úsměv, ale důvodné pochybnosti o odpovědnosti navrhovatele. Takto široce pojatý občanský zákoník, pokud se nemá stát terčem smrště následných novelizací, musí být přijat za všeobecného konsenzu právnické komunity, politických struktur a ostatní veřejnosti. Dosavadní průběh diskusí ukazuje, že tomu tak zdaleka není. Bylo již konstatováno, že námi použité metody, tedy metody Akademie věd, jsou značně hrubé a nemohou zdaleka popsat jemné problémy právních konstrukcí. Jestliže se však již na takto hrubé úrovni ukazují zjevné problémy, jak tomu asi bude na úrovních jemnějších? Zejména soudci musí být tímto návrhem více než znepokojeni. Oni přece ponesou hlavní důsledky předkládaného návrhu. Pokud se soudci vnitřně neztotožní s návrhem, povede to k chaosu a zvýšení právní nejistoty, která už dnes je na velmi nízké úrovni. Občanský zákoník není privátně politickou normou. Jistě jej lze prosadit politickou většinou v Parlamentu, ale cena bude příliš vysoká. Jde o zákon, který by měl platit mnoho let do budoucna a pokud možno bez zásadních novelizací. Politické řešení zde proto není na místě." Tolik ona citace.
Myslím, že přesně vystihuje naše připomínky k tomuto návrhu.
Všeobecný občanský zákoník, který byl přijat v roce 1811 měl 1500 paragrafů. Ten nový má 3020. Můžeme se přít, jestli je to málo, nebo mnoho, jestli je tolik nových věcí, na které musíme reagovat, a nepochybné je, že zákoník nový by měl být rozsáhlejší. Jenže ten rozsah naráží na realitu. Myslím, že není možné, aby se právnická veřejnost a veřejnost jako celek s tímto zákonem seznámila po jeho platnosti a ten nabyl účinnosti za několik měsíců nebo málo let. Myslím, že není možné, aby lhůta mezi platností a účinností byla kratší než čtyři nebo pět let. Musím říct, že mě velmi zaskočil výrok pana ministra spravedlnosti, když budu citovat Aktuálně.cz z 15. května 2011, kdy ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nad obavami soudců kroutí hlavou. Citace: "Studenti se občanské právo musejí naučit za dva měsíce a soudcům k tomu nestačí 12 měsíců? Odkládání celé věci neprospěje. Rok lhůta se použila v ostatních zemích, kde nový občanský zákoník schvalovali."
Já nevím, jak dlouho se učí občanské právo na plzeňské právnické fakultě, ale na brněnské, kterou jsem absolvoval, se učí několik let a z mé praxe, tak jak jsem ji zažil v advokátní kanceláři a poté, mohu říct, že stále ještě se necítím znalcem občanského práva. A pokud někdo má kvalifikovaně odpovídat za rozhodnutí, tak skutečně potřebuje více než rok na to, aby se s tak rozsáhlou materií ztotožnil.
Myslím tedy, že je naprosto nutné, aby tento zákon byl znovu přepracován. Nevím, jestli to navrhl někdo z mých předřečníků, nicméně já se domnívám, že jsou dvě možnosti. Buď aby ten zákon byl vrácen k dopracování, potom jistě, pokud to někdo navrhne, budeme moci hlasovat na konci prvního čtení tak, aby vláda ještě zapracovala ony připomínky, které zapracovány nebyly. Pan ministr hovořil o tom, že proběhla řada diskusí. S tím já souhlasím. Proběhla řada diskusí s odbornou veřejností, ale většinou končily s tím, že autor prof. Eliáš velkou část, možná drtivou část jakýchkoliv připomínek odmítl zapracovat do tohoto návrhu, a myslím, že ani odborná veřejnost se rozhodně s tímto návrhem neztotožňuje.
Abych nebyl jen negativistický. Já myslím, že je dobře, že zákon ministerstvo připravovalo. Je dobře, že se uvažuje o sloučení a návaznosti obchodního práva na právo občanské, a je dobře, když rekodifikaci v této Sněmovně občanského práva přijmeme. Myslím ale, že to není tato cesta. Ta cesta, která byla zvolena, podle mého názoru nerespektuje to, že takovýto zákon by měl být schválen skutečně širokým konsenzem, aby měl podporu nejen politické reprezentace, ale i reprezentace odborné veřejnosti.
My jako sociální demokraté jsme v minulém období pomohli schválit trestní zákon právě s vědomím odpovědnosti toho, že není dobře, aby kodexy byly schvalovány jen těsnou většinou 101 hlasů v této Sněmovně. Ta situace byla ale zcela jiná. Zákon byl vydiskutován a tam platila ona věta, kterou tady řekl pan poslanec Benda na margo tohoto zákona, že každá vláda, pokud by se vrátil tento zákon k dopracování, by jej předložila v obdobné podobě.
Já jsem přesvědčen, že v tomto případě není možné upravovat tento návrh ve výborech, že bude potřeba ještě hlubší diskuse, která by v této věci proběhla na půdě Ministerstva spravedlnosti, a dovoluji si navrhnout, abychom hlasovali o přerušení projednávání tohoto bodu na 120 dní s tím, že mezitím by ministr spravedlnosti pozval zástupce politických stran a dohodli bychom se na dalším postupu. Děkuji. ***