(11.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já si myslím, že ten, kdo si myslí, že to vážně lze, tak to ve skutečnosti vážně nemyslí. Proto jsem tady navrhoval, abychom stáhli tyto normy v této podobě, pokud je pravda, že se koalice dohodla, že chce s anonymními akciemi něco dělat a řekněme tu současnou podobu nahradit nějakou, která je restriktivnější a která je transparentnější.
Nechci vás unavovat tím, že bych vám vyjmenovával, kolik zemí je dneska v jaké škatuli nebo v jaké kategorii z hlediska zacházení s anonymním vlastnictvím, ale opakuji, Česká republika dnes podle zprávy OECD, kterou jsem vám četl, je mezi třemi, ty dvě jsou poměrně malé země, mezi zeměmi, kde má celou tu situaci nejméně upravenou a ta volnost je tady největší. A tímto kodexem - tímto kodexem, a ono je to tady i zdůvodněno v té zprávě, vlastně nejen že tuto tendenci potvrzujeme, ale dokonce ji ještě posilujeme. Já bych byl rád, kdyby si v tomto vládní koalice uvědomila, že nelze říkat dvě věci jedním hlasem. A poslanci vládní koalice nemohou tady zároveň s tímto kodexem tvrdit, že se do toho boje chystají. To prostě nelze a já to tady budu - a dokonce ani není možné to, co říkáte, že se tedy máme zúčastnit práce na tom kodexu a že to máme nějak upravit. Rozumíte, z toho, co říkám, přece plyne, že to ani není možné. Přece my tady teď budeme kooperovat a na tom obchodním kodexu tu obrácenou filozofii budeme nějakým způsobem měnit? Já si myslím, že to není proveditelné. Já vůbec nejsem příznivcem toho, aby poslanci psali ve velkém zákony. A v případě něčeho takového, jako je kodex obchodního práva, občanský zákoník, to je prostě už přece úplně nemožné. Tady je potřeba se rozhodnout, kterým směrem jdeme, a ne se tvářit, že lze stihnout oboje zároveň.
Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek. S přednostním právem chce reagovat na toto vystoupení ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pane ministře, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedkyně, dovolte mi, abych velmi stručně reagoval na vystoupení pana místopředsedy Zaorálka, který se dopustil mnoha nepřesností. Omlouvá ho to, že není právník. Já se to tady pokusím vysvětlit a zopakovat to, co jsem říkal.
Já jsem řekl, že zde návrh zákona byl zpracován po deseti letech týmem předních českých expertů. Teď to přichází na půdu Poslanecké sněmovny, my politici, zástupci lidu, s tím budeme pracovat a budeme to pozměňovat, doplňovat a upravovat. Není tedy žádný problém s tím změnit podobu, druhy a formy nakládání s cennými papíry z pohledu velikosti toho díla, byť chápu, že ne z pohledu politika, ale z pohledu právníka se jedná v zásadně o marginální věc, která je jednoduše upravitelná, pokud na tom zde bude politická shoda. Mohu dokonce konstatovat, že my to v alternativě napsané máme, to znamená - reaguji na pana poslance Novotného - bude-li politická vůle, jako že je, že toto lehce opravíme.
Prosím, stahovat kvůli této z pohledu rozsahu a velikosti celého kodexu drobnosti celý návrh zákona, respektive oba návrhy zákona, je opravdu pouze účelová snaha zablokovat projednávání zákona. Tedy zopakuji, bude-li zde politická vůle, není žádný problém tuto z hlediska rozsahu drobnou pasáž nahradit a upravit v duchu odstranění anonymních akcií.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Nyní se vracíme k řádným přihláškám. Prosím o slovo pana poslance Jeronýma Tejce. Dalším přihlášeným je pan poslanec Petr Hulinský.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, pan ministr spravedlnosti tady před několika minutami řekl, že v životě ministra spravedlnosti je málo tak významných okamžiků jako tento, kdy předkládá do Sněmovny nový kodex. Já s ním souhlasím, ale také si myslím, že není cílem Sněmovny, aby umožňovala bez ohledu na kvalitu takovýchto kodexů to, aby ministři spravedlnosti měli dobrý pocit ze své vykonané práce, ale jsme tady proto, abychom hájili práva občanů a aby se v této zemi žilo lépe.
Pan ministr dlouhou dobu volal po tom, aby ta debata nebyla ideologická, aby byla věcná. Sám několikrát prokázal ve svém vystoupení, že tu ideologickou notu zvolil on sám. Já se budu snažit držet spíše věcných stránek. Nebudu zabíhat do detailů. Myslím, že k tomu dnešní plénum sloužit nemá a je to skutečně věcí výborů, aby se vydiskutovaly jednotlivé nuance zákona. Nicméně jsem přesvědčen, že tento kodex vůbec neměl přijít do této Sněmovny bez toho, aniž by byl podložen základní analýzou. Pokud chceme něco tak zásadního jako občanské právo nebo jakoukoliv jinou oblast práva měnit, tak bychom měli vědět proč. Měli bychom jasně vědět, co funguje, to bychom měli ponechat a měli bychom si zjistit a dokázat, co nefunguje, a nahradit to něčím, o čem budeme přesvědčeni, že bude fungovat lépe. Podle mého názoru to se v tomto případě nestalo.
Ten nový zákon mnoho pojmů mění, aniž je to nutné, a myslím, že není žádný důvod k tomu, aby se veřejnost, která získává postupně právní povědomí o tom, jak fungují vztahy, a těch, které reguluje občanský zákoník nebo je upravuje, je skutečně mnoho v tom každodenním životě, aby se tato veřejnost musela seznamovat s tímto zákonem, aby si na každou drobnost musela najímat advokáta, který ten zákon bude umět. Ten zákon má přes tři tisíce paragrafů. Já prostě nevěřím tomu, že kdokoliv, kdo není právník, ho bude číst, bude se snažit proniknout do tohoto zákona a že mu bude ten zákon srozumitelný. Těm lidem jsou srozumitelné pojmy, které používají deset, dvacet, třicet nebo čtyřicet let. Není absolutně žádný důvod přejmenovávat způsobilost k právním úkonům na svéprávnost. Není absolutně žádný důvod k diskontinuitě, k tomu, že v mnoha ohledech děláme tlustou čáru mezi pojmy, pojmoslovím, ale také instituty, na které jsou lidé zvyklí, když tyto instituty se osvědčily. Chápu, že v některých případech k tomu můžeme přistoupit, ale mělo by jich být určitě méně než tak, jak je to v tomto návrhu zákona.
Ten největší problém, který bude v případě přijetí tohoto občanského zákoníku provázet příští generace nejen právníků, je, že v nejbližších deseti, možná dvaceti letech nebude předvídatelné rozhodnutí soudu. V tuto chvíli máme občanské právo, které je do značné míry obecné, nicméně soudy dokázaly, a já jsem vděčný také Nejvyššímu soudu, že v posledních letech se mu podařilo výraznějším způsobem sjednocovat judikaturu, a z praxe advokáta skutečně dnes vnímám výrazný posun v aplikaci práva jako takového a předvídatelnosti jednotlivých rozhodnutí. Ten zákon, který je tady předložen, byť je velmi kazuistický, byť upravuje mnohdy až do detailu případy, které upravovat by mohl možná v obecnější rovině, ale stejně nedává záruku toho, že nebudou muset tato rozhodnutí být posuzována individuálně jednotlivými soudy. Až na základě těchto rozhodnutí bude jasné, jak to právo bude fungovat. Jednoduše řečeno, pokud tyto instituty změníme, pokud přijdeme zbytečně k nové úpravě v mnoha ohledech, tak se dostaneme do situace, že ten, který bude žalovat nebo bude žalován v občanskoprávním řízení, tak nebude vědět, jak dopadne jeho spor. Mnohdy ten spor v Plzni a v Brně bude dopadat jinak, budou rozhodovat jinak okresní soudy, budou rozhodovat jinak krajské soudy a až ten Nejvyšší soud, ke kterému se to dostane možná za pět nebo deset let, může vynést sjednocující stanovisko. A to skutečně není jen tak. Tato námitka je podle mého názoru skutečně zásadní, a pokud ta analýza, která jasně říká, že některé věci je potřeba měnit a jiné naopak ne, tady neleží na stole, tak myslím, že to je špatně. ***