(19.30 hodin)
(pokračuje Koskuba)
Kristýna Kočí zde není. Mladá, perspektivní politička, která nejen že opět zavařila blondýnám, ale (smích poslanců ČSSD) - já se vám přiznám, já vtipy o blondýnách nikdy nemám rád, přišly mi přízemní - ale bohužel stalo se, najednou je po slávě. Přesto obdivuji hroší kůži - že toto křehké a jemné stvoření, jak jsem slyšel ze záznamu, zde může klidně sedět a opět se nic neděje.
Ale i ostatní. Prosím vás, vy jste ve své podstatě v lidech zašlapali možnost získání vzorů, získání úcty k tomu, že ženy v politice jsou něco platné, že mladí patří do politiky. Je mi líto, paní předsedající, musím oslovit pana poslance Babáka jako experta. Též marně čekám, abyste mi jako pro mě velmi mladý a perspektivní muž vysvětlil, kde se ve vás vzala ta obětavost, jak jste si vypůjčil na to, abyste mohl půjčit. (Smích a potlesk poslanců ČSSD.) A děkuju panu předsedovi Sobotkovi, že po nás chce jenom stranické příspěvky a že nemusím o nočních službách někde vytrhávat zlaté zuby (smích poslanců ČSSD), abych pomohl své straně k tomu příštímu volebnímu úspěchu.
S velkou pompou a k velké radosti svého milovaného ministra Kalouska jste, pravda, prosadili snížení platů poslanců. Byl to též velmi geniální tah. Najednou jste také ale asi zjistili, že jste těm prostým - nechci říct sprostým - řadovým poslancům ty platy snížili až moc. Hlavně Věci veřejné to uznaly, protože jinak by se pan John tak zuřivě nedržel postu ve vládě a klidně - protože jemu šlo přece, pokud vím, hlavně o lidi a o věc - by si jako pražský poslanec šel sednout do své poslanecké lavice, kupoval by si ty lístky na tramvaj a za těch 50 tisíc měsíčně by sloužil lidu této země. Ne! To po něm chtít nemůžeme. On chce víc! Takže když někde šetříme, jinde zřídíme titul vicepremiéra. U pana Johna bych očekával, že si to bílé kimono vezme jako jeden z prvních. (Smích poslanců ČSSD.) A tam - se přiznám - bych to možná s tím mečem zkusil. Ale chvilku bych počkal, protože on si trápení zaslouží.
Vážení, to není cynismus. To už je realita.
No a jak vidíte, paní Peakeová vystoupila, pan Huml sice taky, my tu můžeme takto povídat, pak přijdou další a další vystoupení, a než se v hluboké tmě rozejdeme do svých domovů, tak po nás nezbude žádná jiná práce, než že pak se bude zuřivě zvonit, aby se tady získala ta vládní většina, a vy, vážení, v tom srabu budete pokračovat dál. Do té doby, než se zase poperete. A vy se neperete proto, že chcete lidem pomoct! Vy se neperete kvůli svým programům, vážení! To jsou jenom výkřiky.
Pokud vím, právě u Věcí veřejných jsem kromě jiného slyšel vyřvávat, jak se musí změnit vedení VZP. To jsou takové výstřely, taková pudová střelba. Pudová střelba je ukázkou mistrovství. Pudové žvanění je, prosím vás, k ničemu. Pak jsem také slyšel vás vykřiknout, že je moc vysoká spotřební daň na benzin. Vyřvávali jste něco, jste ve vládě, a nic se s tím neděje. Ceny benzinu stoupají. Neprosazujete. Taková drobnost! Pak jste vykřikovali něco o DPH. Nakonec stejnak jste se dohodli na kompromisu. A co je zajímavé, možná jako úlitbu bohům zde prosadíte snížení DPH na knihy a - denní tisk. Dennímu tisku a novinářům jste mnohé dlužni. To chápu.
Vážení, až o tom budete opět v té harmonické vládě rozhodovat, vzpomeňte si, že četba je pro lidi důležitá. Ty noviny, vzhledem k tomu, co v nich je, myslím, že už méně. Ale člověk se hlavně potřebuje napít a umýt. To patří ke kulturní společnosti. Tak až tam budete mluvit o těch knihách a zbudou vám z toho ty noviny, vzpomeňte si také třeba na pitnou vodu. Aby lidi, pro které to všechno děláte, se mohli nejen vykoupat, ale zalít zahrádku. Abychom pak najednou v létě nezjišťovali, že ten, kdo má zelený trávník, tak vlastně patří - a vy to nazýváte, tuším, těm úspěšným, viďte?
To je jenom taková maličkost k tomu, co děláte. Ne, nemá cenu vás dál tepat, protože vám je to stejnak jedno. A vy jste se prostě rozhodli, že korunky se hoděj, ta moc se vám zalíbila a vy jste rozhodnuti, že to tu prostě vydržíte.
Já se vám omlouvám, že jsem vás vůbec zdržel. Snažím se mluvit co nejméně, ale dnes jsem to považoval za svou povinnost, protože jinak by mě těch asi 7,5 tisíce lidí, co mi v pravicové Praze dokonce dalo kroužek a vyneslo mě do této lavice, muselo odsoudit - že tu jenom sedím jako tupec a zírám na to, jak vy si tu s námi a bohužel s touto zemí hrajete. Vzpomeňte si, jak jsem vás prosil při minulém vyslovování nedůvěry této naprosto harmonické vládě, aby opozice už s těmi řečmi přestala, protože mluví k slepým a hluchým. Já se obávám, že jsem měl pravdu. Jenom vám, a je mi to upřímně líto, mám čím dál větší pocit, že jsem tam ještě zapomněl na jedno přídavné jméno. A slušnost mi nedovoluje jej vyslovit. Nicméně, omlouvám se, já se stydím za to, co se v této Sněmovně a v této vládě děje. A podle toho budu hlasovat.
Děkuji za vaši trpělivost. (Dlouhotrvající potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. S přednostním právem vystoupí pan ministr financí Kalousek.
Ještě dříve, než přistoupí k mikrofonu, ráda bych konstatovala jednu věc. Bývá zvykem a zdvořilostí, že pokud se žena rozhodne používat své příjmení v nepřechýlené podobě, potom ji okolí v tomto respektuje. Děkuji.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji. Paní předsedající, jenom velmi stručně a jenom proto, že pan poslanec Koskuba mě mnohokrát zmínil ve svém projevu, a tak by mi bylo líto nereagovat několika málo poznámkami.
Za prvé. Pan poslanec si povzdechl nad tím, že poslanci vládní koalice vlastně neudělali nic jiného, než že odsoudili opozici k tomu, aby se takříkajíc vykecala. Já bych rád řekl, že takový požadavek ze strany poslanců vládní koalice nebyl vznesen. Tím méně tady zazněl jakýkoliv takový imperativ. To byla vaše svobodná vůle, pane poslanče. Na druhou stranu, zhostil jste se toho úžasně. Já vám blahopřeji. Nikdy jsem nic takového tady neslyšel. A že už jsem tady toho slyšel!
Za druhé. Když jste hovořil o tom, že v dobách pozdní renesance francouzského feudalismu bych měl nosit kardinálský šat, zmínil jste Ludvíka XIV. Mám velkou prosbu, jestli byste tu číslovku nesnížil. Kardinál Mazarin byl velká osobnost, přesto mým velkým politickým vzorem byl přece jenom Armand Jean du Plessis, vévoda z Richelieu. (Smích a potlesk zprava.)
Nicméně ať už se rozhodnete s těmi kardinály jakkoliv, odneseme si z vašeho projevu vaši upřímnou závist nad mladistvostí, nad mládím a nadšením poslanců Věcí veřejných. Já hledím do mladistvé a nadšené tváře pana poslance Novotného... (smích koaličních poslanců). A závidí vám taky. ***