(18.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Je úplně jedno, že se okradou obce, města a kraje, a že tedy ten rozvoj, který občané očekávali, i když by náhodou skončila krize dříve, než se předpokládá, prostě nebude. Je úplně jedno, že ta rezervní armáda nezaměstnaných, o které se tady dnes již tolikrát hovořilo, nebude ubývat, že ta pracovní místa, která se ve jménu úspor, ve jménu racionalizace, ve jménu efektivity zrušila, se v převážné většině už neobnoví a možná k nim přibudou další nezaměstnaní.
A aby bylo jasno - nám nejde o to, abychom obhajovali lidi, kteří sociální dávky a podpory zneužívají. Nám jde o to, aby ve střední Evropě ve 21. století si mohli vážit, a společnost si vážila, a vláda si vážila lidí, kteří pracují, vážila práce jako takové, a také aby byly vytvořeny podmínky pro to, aby nemuseli odboráři a další obhájci práv pracujících používat například takové slogany jako velká důchodová loupež.
Mluvili jste tady, a je to při každém zasedání vlády a Sněmovny a při každém mediálním výstupu, o protikorupčním étosu. Ale když jsme už na závěr minulého volebního období i začátkem tohoto volebního období zcela vážně my komunisté hovořili o tom, že jestliže uznáváme, a to slyším napříč spektrem, že prvotním problémem korupce je korupce politická, korupce, do které by mohly být zapojeny politické strany, a nejúčinnějším opatřením podle nás je stanovit přiměřené, tedy říkám velmi nízké neobejitelné stropy nákladů na volební kampaně, to není jenom kampaň do Sněmovny, jako při řeči o přímé volbě prezidenta považujeme za prvotní, že bude zároveň stanovena horní mez, neobejitelná horní mez nákladů na kampaň, kde si dovedu představit situaci, kdy prezidentem lidé nevyberou toho nejlepšího občana, ale toho představitele té finanční skupiny nebo firmy, která do toho vrhne nejvíce peněz a koupí si veřejný prostor, koupí si vysílací čas, koupí si všechny billboardy, a pak tady nebude prezidentem ten, koho lidé skutečně chtějí, ale ten, kdo jim bude reklamou vnucen.
A druhým nejúčinnějším opatřením srovnatelným s účinností protikorupčního působení stropu na volební kampaně je skutečně účinný zákon o majetkových přiznáních. Také mi už připadá, že tady házíme hrách na zeď mnoho let, protože každý, kdo se zaklíná bojem proti korupci, zároveň leckde jedním dechem říká, že to přece nelze udělat, že je to zásah do soukromých práv, zásah do vlastnických práv a bůhví do čeho zásah. Takže výsledkem je, že se vlk nažere a kozy ještě přibývá, kozích úplatků, kozích důsledků korupce ještě přibývá. V těch správných kapsách. A zase se nám smějí všichni do očí, co že jsme to za snílky a naivy, když chceme takové opatření prosazovat.
Největší legrace je, když posloucháme řeči o rozpočtové zodpovědnosti. Hm, to je taková ta rozpočtová zodpovědnost nebo odpovědnost, finanční odpovědnost. Taky se nám to kdysi dávalo, že až se staneme finančně odpovědnějšími, už my komunisté budeme potom přijatelní pro to vládnutí. Na to vám celkem kašleme, na tyto řeči! Ale úsměvné je to, že se dá říci, že v době úspor, v době, kdy se berou všem státním zaměstnancům různá určitá procenta na platech, která ale na té pásce jsou vždycky ještě větší, ty úbytky jsou ještě větší, než se říká, tak v té době se zkorumpuje jedna vládní politická strana tím, že se stvoří post vicepremiéra pro korupci pro bývalého ministra vnitra a předsedu jedné politické strany. Řekněme si, jde o Věci veřejné. No a když se to tak spočítá, tak se na to zhruba složili policisté a hasiči na tom, co jim ubylo na platech a co musí zadarmo odsloužit například v rámci těch 150 hodin na oltář vlasti. Není to na oltář vlasti. Je to na oltář toho, že tato vláda má před sebou možná dva měsíce další existence, protože nebýt tohoto, nebýt vytvoření rozpočtově odpovědného postu vicepremiéra pro korupci, tak tato vláda už dneska neměla o čem rozhodovat, tato vláda už dneska neexistovala.
A tak to bude i v tom červnu. Řekněme si to jasně. Tato vláda stojí a padá ne s tím, jestli opozice vyvolá hlasování o nedůvěře, ale s tím, jak dlouho ještě bude viset na veverčím ocásku a jak dlouho ještě bude těm veverkám nosit ty nejsladší oříšky. Skončí-li to například v červnu, tak bez mrknutí oka ta důvěra spojená s reformními zákony, takzvaně reformními zákony, bude jenom možná snem daleké minulosti. Mluvíte mnozí, a slyším to tady i dnes, o tom, že jsou zde strany demokratické a také nedemokratické. Ale vláda přece stojí a padá s firmostranou, o jejichž metodách sami aktéři té firmostrany mluví dnes jako o nedemokratických. A lidé to, věřte mi, vidí. A stát a padat bude tato vláda s touto firmostranou i v tom červnu.
Já bych, kolegyně a kolegové, řekl ještě jednu drobnost. 60 % lidí má příjem deset tisíc a více, tady řekl pan premiér ve svém vystoupení, které bylo druhé v pořadí po panu předsedovi Sobotkovi. To znamená, že 20 % lidí má příjem menší než deset tisíc, ale to také znamená, že značné procento má příjem menší než oficiálně udávaný průměrný příjem v České republice. A to je ten problém té nedůvěry společnosti ve vládnutí, v tuto vládu. To je ten problém, že se tady mluví o tom - možná jsem to špatně pochopil z vystoupení pana premiéra - že co vlastně chcete, vždyť přece patříte k těm, co máte deset tisíc a víc. Vy se vlastně máte, občané, dobře. To neřekl, ale bylo to z toho patrné, protože to byl argument na podporu, jak dobře tato vláda vládne.
Já si myslím, že jde buď o hrubou neznalost, nebo o hrubou demagogii, a nabízím jiná čísla. Neřeknu je tak úplně přesně, ale mnozí občané vědí, o čem je řeč. A mnozí z vás, kolegyně a kolegové, taky budou vědět, o čem je řeč. Měsíčně nabývá několik tisíc exekucí. Ne že firma firmu někde podvedla, nezaplatila, okradla a podobně. Exekucí v občanské rovině, v rovině běžných lidí. Exekucí těch lidí, těch rodin, které už nedosáhnou na to, aby leckdy i holé životní potřeby - nejsou to exekuce na vánoční dárky, ne - aby i holé potřeby uhájili. Holé potřeby důstojného žití, důstojného živobytí ve 21. století ve střední Evropě. To je velmi varovné číslo.
A když jsme mluvili o těch deseti tisících a méně, tak si zkusme spočítat, za co, pokud vůbec, dělají, mnozí lidé dělají, a jsou na tom závislé celé rodiny. Když si spočítáme náklady na bydlení a náklady na stravu, tak dělají pouze, a jsou ještě mnohdy i rádi, za stravu a za byt. Za tohle byste, kolegyně a kolegové, chtěli, aby tuto vládu někdo miloval? Někdo podporoval? Vždyť se tím pouze skládáme na těch horních pět set lidí. To, že děláme v této republice, tedy mnozí lidé dělají v této republice za stravu, za byt - kde je kultura? A teď ještě bude školné. A teď ještě bude zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví. A teď ještě nás bude někdo přesvědčovat, že pokud chceme mít důstojný důchod, tak si musíme připlácet nebo se vedle toho ještě pojistit! Ale oni ti lidé žijí z ruky do úst. A to mají to štěstí, že ještě mají práci. Kde jsou ti, kteří už to štěstí nemají? Kde jsou ti, kteří mají teď těsně před důchodem a jejichž pracovní místa byla v rámci krize nebo v rámci reorganizace nebo v rámci úspor nenávratně zrušena? Kde jsou, kde je jejich životní úroveň, kde je jejich životní styl, jejich životní postavení za celoživotní práci? Nejen pro sebe - každý, kdo pracuje na nějakém pracovišti, pracuje i ve prospěch společnosti, ať se nám to líbí, nebo ne. ***