(19.00 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Poslanecký klub KSČM i z těchto důvodů, vedle těch, které tady byly mými předřečníky z řad klubu KSČM řečeny, nemůže ani tak jako při vzniku, ani teď podporovat další existenci této vlády a budeme všichni hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky!
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Kolegyně a kolegové, došla mi omluva - omlouvá se paní poslankyně Jana Suchá, a to z dnešního jednání od 18.30 hodin a dále v příštích dvou dnech 27. a 28. dubna.
Nyní se hlásí s přednostním právem pan místopředseda Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pan ministr Kalousek tady vystoupil a řekl něco v tom smyslu, že to mé vystoupení nebylo věrohodné, protože si pamatuje mé podobně zapálené vystoupení v případě hlasování nedůvěry Stanislavu Grossovi jako premiérovi vlády z roku 2005. Já nemám paměť a nepamatuji si, co jsem řekl v roce 2005, a nevzpomínal jsem si na podobné vystoupení, tak jsem se radši na to podíval do archivních záznamů. Mohu říci, že se potvrdilo to, co jsem si myslel. Já jsem 1. dubna 2005, když se tady vedla rozprava k premiéru Grossovi, nevystoupil v té debatě, i když jsem to řídil, tak jsem v té rozpravě vůbec nevystoupil. Nepamatuji si ani žádné jiné zapálené vystoupení, o kterém tady mluvil Miroslav Kalousek na toto téma.
Chtěl bych ale položit otázku věrohodnosti Miroslava Kalouska. Protože Miroslava Kalouska jsem viděl před několika dny vystupovat na tiskové konferenci, kde mluvil o privatizaci politiky s velmi urputným a zásadním výrazem a mluvil velmi ultimativně dokonce k premiérovi, že pokud s tímto neudělá zásadní kroky, tak celý ten projekt ztrácí smysl. Bylo to velmi tvrdé vystoupení. Je zajímavé, že neuplynula tak dlouhá doba jako od toho roku 2005, a ministr Kalousek - dnes mu vadí to, co jsem tady řekl já na adresu společnosti ABL a strany Věci veřejné. Takže já se ptám, co je pravda v případě pana Kalouska. To jeho vystoupení na tiskovce před těmi několika dny, anebo to, co tady předvádí dnes?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Další řádnou přihlášku podal pan poslanec Miroslav Svoboda, připraví se paní poslankyně Vlasta Bohdalová. A pro vaši informaci chci uvést, že celkem ještě je zde 15 řádných přihlášek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi stručně krátké ohlédnutí.
Tato vláda od svého počátku trpí značnou vnitřní rozpolceností, kterou způsobuje řada problémů, respektive neřešených problémů a kauz. Logicky se vkrádá podezření, že se používá terapie "vyšší karta trumfuje". Neboli nová, teatrálnější kauza zastíní tu starou, vyčpělejší, a tudíž ji dostává do ústraní.
Dovolte mi připomenout: Prosinec 2010, je teprve pět měsíců Nečasovy vlády, a už prožívá hlasování o nedůvěře kvůli korupční kauze na Státním fondu životního prostředí. Aktivní poradce šibal Knetig je přistižen, následně odvolán a sám ministr Drobil s ostudou rezignuje. Díky pohodlné stoosmnáctce vláda hlasování ustojí.
Máme rok 2011 - ten není pro Nečasův kabinet o moc veselejší. Vládu, která se pasovala na rytíře rozpočtové odpovědnosti bojujícího s korupcí stíhá jeden korupční skandál za druhým, což je vskutku nevídaný paradox. Tolika korupčními skandály v tak rychlém časovém sledu se nemůže pochlubit žádná polistopadová vláda. A jak je ve Česku zvykem, zatím se nedotáhlo nic do konce. Je zajímavé, jak do vytracena zatím vyšuměly například otazníky kolem kauzy ProMoPro a ministra Alexandra Vondry. Jeden koaliční skandál je totiž přebit skandálem druhým, jedna ostuda stíhá druhou, den co den prostřednictvím médií krmí politici své voliče srdceryvnými zprávami o tom, kdo koho sleduje, kdo koho odposlouchává, kdo si od koho půjčuje peníze anebo kdo koho vyplácí za loajalitu, či alespoň za držhubné. Popřípadě kdo s kým a proti komu kuje pikle. Jednotliví koaliční partneři se předvádějí v tom, kdo komu a jak podrazí nohy nebo kdo koho vyhodí z pohodlného ministerského křesla, navzájem si nevěří a obviňují se ze lží. Démon Bártovy ABL je sice zdánlivě umlčen, avšak vzápětí nahrazen démonem Kubiceho SUB S.A. Nemluvě o asociálních pseudoreformách prosazovaných silou a bez potřebného dialogu s odbory i s opozicí. Mám na mysli například privatizaci, či spíše vytunelování penzijního systému.
Bylo by ovšem naivní čekat, že vláda bude skutečně chtít konstruktivně diskutovat s opozicí, když je sama uvnitř v rozkladu a když se koaliční partneři navzájem přetahují a podezírají. A tak Nečasova koaliční vláda začala být čím dál tím více a rychleji - začala podléhat totální sebedestrukci vedoucí až k agonii.
Tragickou koaliční fraškou otrávený, ba přímo zhnusený občan sleduje zoufale pokusy premiéra udržet koaliční vládu u moci kosmetickými úpravami, což nám jen připomíná onen otřepaný vtip o chirurgovi, který operuje, operuje a najednou už vidí, jen pitvá a pitvá. Jenomže ono to k smíchu moc není. Ono totiž nejde jen o budoucnost této vlády, ale jde především o budoucnost správy skutečných věcí veřejných.
Domnívám se, že po všech koaličních aférách by bylo naivní a nekorektní dát důvěru této nedůvěryhodné vládě, jejíž kredit je u voličů, tedy našich zaměstnavatelů, nulová. Nevidím tedy jiné, skutečně chlapské východisko z tohoto politického, korupcí zapáchajícího bahna, než vhodit pověstný bílý ručník do politického ringu a zavřít dveře Strakovy akademie zvenku.
Pane premiére, páni ministři, vaše vláda není hodná naší důvěry!
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Další vystoupí paní poslankyně Vlasta Bohdalová a připraví se pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobrý podvečer, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Není to tak dávno, co v předvelikonočním čase vystoupil po aféře Věcí veřejných rozhořčeně před televizní kamery premiér této země a ostře hřímal, že s lidmi napojenými na ABL ve vládě sedět nebude. Tehdy jsem si říkala: Á, z pana premiéra se konečně stal chlap. Zcela otevřeně přiznal, že kromě rezignace páně Bárty chce jít dál, a navrhuje odvolat i ministra Johna a ministra Dobeše. Tyto dvě zprávy potěšily velmi širokou veřejnost - za prvé potěšily řady policistů a hasičů, kteří psali proti svému ministrovi petici, a pravdou je, že v řadách pedagogů zavládlo také nadšení, že by mohl vystřídat ministra Dobeše někdo kompetentnější než je on - právě vězeňský psycholog. No, bohužel, čas plynul a najednou jsme zjistili, že se nic neděje, že vláda zůstává v podstatě taková, jaká je, že v ústraní Ministerstvo dopravy bude řídit dál pan Bárta, že na Ministerstvu školství bude dále vládnout jeho nejlepší přítel pan Dobeš. ale co z toho bude mít veřejnost? Bohužel ta se moc radovat nebude.
Vím jenom, že pan ministr Dobeš se zhlédl v takzvaných zážitcích. Pak se mu strašně zalíbilo to, jak se teď v poslední době všude vypouštějí lampionky a balonky štěstí s přáním do vzduchu. Proč to tady říkám? No posuďte sami. První balonek - při nástupu náborový příspěvek pro všechny učitele 180 tisíc korun, druhý balonek - smlouvy s rodiči, naprostý právní paskvil, třetí balonek - bohužel ten je děsivý - zápisné na vysokých školách. Zápisné to nebude, za dva roky to bude školné. Mateřská škola od dvou let - to vymysleli s panem Drábkem. Potom úžasný projekt za půl miliardy - mladá krev do škol. Do škol půjdou učitelé, kteří nevystudovali pedagogický obor, vystudovali jiné vysoké školy a my jim za rok umožníme, že tedy půjdou na ty základní a střední školy učit. Ovšem zapomněli jsme na jednu věc, že ředitelé základních a středních škol mají na svých stolech desítky žádostí kantorů, kteří by chtěli učit na našich školách, takže my nové lidi nepotřebujeme. My jich máme dost. ***