(18.40 hodin)
(pokračuje Semelová)
Mohou očekávat další krácení sociálních dávek a příspěvků, přičemž uchráněni nezůstanou ani zdravotně postižení spoluobčané. Mladí lidé studující vysokou školu díky této vládě pak konečně pochopí, že jedině se školným, jejž chce vláda za dva roky spustit, dostanou tu patřičnou kvalitu vzdělání. Na nás všechny pak čeká ten krásný pocit, že blaho svého důchodu budeme mít ve svých rukou, neboť se nebudeme muset spoléhat na to, že se o nás postará za naši celoživotní práci a odvody stát, ale určitě s radostí si na něj každý z nás několik tisíc bude sám přispívat do nějakého toho soukromého fondu. A při troše štěstí ten fond třeba nezkrachuje!
Ale teď bez ironie. Tato vláda dávno ztratila díky své politice právo zastupovat občany této země, dávno ztratila právo vládnout. Proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď požádám poslance Kováčika. Jenom vám sdělím, abyste věděli, že máme před sebou stále asi 15 přihlášek. Prosím, pan poslanec a připraví se Miroslav Svoboda.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Měl jsem to chápat tak, abych byl ve svém vyjadřování efektivnější?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ne, ne, ne! Já si myslím, že v tom máte naprosto prostor.
Poslanec Pavel Kováčik: Ale já bývám většinou ve svém vyjadřování efektivní a pokusím se o to i teď, kolegyně a kolegové. Mnohé totiž bylo řečeno v projevech, které tady zazněly, a kdo jste je poslouchali, kdo jste ještě netratili trpělivost, jak ji ztratili naši občané, mnozí už tedy, tak jste dobře slyšeli jasné, konkrétní a věcné argumenty, které od jednotlivých vystupujících z poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy směrem k této vládě, směrem k důvodům, které nás vedou k hlasování o nedůvěře této vládě, zazněly. Nebudu tedy opakovat jednotlivé argumenty, které v projevech předřečníků z komunistického klubu zazněly. Takže mi dovolte, aby můj projev nebyl klasickým projevem, ale souborem několika poznámek - dílem z hlasu lidu, dílem ještě z toho, co tady nebylo řečeno, nebo možná nebylo řečeno dosti důrazně.
Mezi občany, chcete-li voliče, chcete-li mezi lidi, chodím poměrně často. Bydlím totiž na venkově a tam si vzájemně nejsme tak cizí, tam neexistuje anonymita, tam neexistuje nějaký anonymní dav, ve kterém si jednotliví jeho členové nebo příslušníci hledí pouze svého, tak jako je to třeba v Praze v metru, ale vzájemně se známe a také spolu mluvíme. A tak vím, a slyším to poprvé po těch 21 letech od převratu, že lidé čím dál tím častěji říkají, že máme nejhorší vládu od roku 1918. Já si myslím, že mají pravdu. Už třeba jenom proto, že tato vládní koalice vymyslela naprosto nový fenomén. Objeví-li se nějaký problém, nějaká kauza, rozuměj nějaká ostuda, nějaká aféra, že někde někdo něco si půjčil a nemohl, že někde někdo něco někomu dal a neměl, že se vyvedly nějaké peníze někam, kam neměly, že se nějaké státní prostředky zpronevěřily - řekněme to, jak to je - tak vzápětí vygeneruje další kauzu, vždycky silnější než tu předchozí, a tou následující tu předcházející spolehlivě zamete pod koberec. Kdo by si teď vzpomněl na nějakou kauzu Barták nebo ProMoPro? Kdo by si teď vzpomněl na nějakou kauzu přepadení České televize Vojenskou policií? Vždyť přišly další a další, vždy silnější kauzy, které na den či třeba jenom na pět osm hodin ovládly média a které tím pádem i ovládly vědomí české, moravské a slezské společnosti prostřednictvím médií a pro které se jakoby zapomnělo na kauzy předcházející.
To je také jeden z důvodů, proč veřejnost v ČR spolu s námi, spolu s komunistickým klubem, kteří jsme s požadavkem na vyvolání hlasování o vyslovení nedůvěry vládě ČR vyšli už dobře před sedmi týdny, a doba ukázala, že jsme měli pravdu. A je nám jedno, jestli jsme to přinesli my jako návrh, nebo jestli to byl seznam poslanců a poslankyň ze sociální demokracie. Pro nás je doopravdy důležitá ta věcná podstata, ta věcná poloha - a ta je jasná! Sedmdesát procent české veřejnosti nemá k této vládě důvěru, navíc i tím popisovaným novým fenoménem politiky vůbec, světové politiky zametání kauz pod koberec kauzami silnějšími, si tato vláda vyslovila nedůvěru sama.
Čím ale nejvíce si vyslovila nedůvěru sama, je způsobem, jakým přistupuje k takzvaným reformám. Říkám takzvaným reformám, protože zde jde převážně o zaklínadlo. A musíme se ptát a také se spolu s lidmi ptáme, jaké reformy, pro koho reformy a také na čí úkor mají ty takzvané reformy být. A na rozdíl od všech dosavadních vlád, které sem tam používaly také slovo reformy jako zaklínadlo a alespoň se snažily budit dojem tu kulatým stolem k důchodové reformě nebo pracovní skupinou vlády pro důchodovou reformu, tu kulatým stolem k financování zdravotnictví, alespoň se snažily budit dojem, že zde probíhá diskuse napříč spektrem, se teď říká, tak nehezky, tedy diskuse mezi vládou a opozicí. My jsme se zúčastnili jak politických částí, tak odborných částí jednotlivých diskusních fór, a proto můžeme směle tvrdit, protože to víme díky tomu, že jsme se zúčastnili, že mnohé z toho, co bylo společně dohodnuto, anebo alespoň ta základní východiska, na kterých našly odborné týmy a následně i politické týmy shodu, bylo zapomenuto, zahozeno. Šijí se horkou jehlou nové, v uvozovkách, reformy, dělají se ovšem staré chyby. I tady zdravotní reforma začíná diskusí - co diskusí? - návrhy na zvýšení zdravotnických poplatků, i tady se začíná z jiného konce, z horšího konce, ze špatného konce!
Jediná zásada platí při šití reformních návrhů horkou jehlou: jen neuškodit kamarádům z bankovního a finančního údolí, jen nerozzlobit ty, kteří nám pomáhali platit volební kampaně, jen nenaštvat těch horních 500. Ale kdo to zaplatí? Samozřejmě, a to je celé této vládě úplně jedno, že se tím okradou důchodci. Ano, velká důchodová loupež. Já souhlasím s odbory, jak to nazvaly. To není o tom, že si tady vykládáme něco věcně, nebo nevěcně. To se tak jeví, protože převážná většina lidí, kteří v důchodu jsou nebo v důchodu budou a jsou nižších a středních příjmových kategorií ve svém aktivním věku, tak budou oloupeni v tomto směru, mohou se tak cítit. Je úplně jedno, že se tak oberou lidé, kteří potřebují sociální služby, je úplně jedno, že se tak připraví rodiny s dětmi - říkáte, že jim to vykompenzujete na daních, ale podstatná část rodin s malými dětmi neplatí žádné daně. Žádné úlevy! Není jim z čeho ulevit. Tam je prostě pouze a ne úplně třeba i to holé živobytí. ***