(16.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Za třetí. Každá vláda je tak silná, jak je silný její nejslabší článek. Tím nejslabším článkem vlády a koalice je politická odnož detektivní firmy ABL, s ohledem na fakta pod paradoxním názvem Věci veřejné. Zcela bezideová strana politických byznysmenů. O jejím nominálním předsedovi Johnovi už řeč byla. Další výtečný člen Věcí veřejných, Vít Bárta, to je již zcela nesporné, vyplácel cash své poslance. Je otázka, jak tyto částky, některými poslanci Věcí veřejných již přiznané, jinými nikoliv, charakterizovat. Zda jako držhubné, či jako podíly na hospodářském výsledku strany Věci veřejné. Je otázka, kde na to pan poslanec Bárta, dřívější ministr dopravy, bral. Zlí jazykové tvrdí, že v resortu dopravy zorganizoval takový systém úplatků, odírání stavebních firem, že všem pamětníkům vyrazil dech, a to vše v situaci, kdy má plná ústa kmotrů, kteří ovšem jsou proti němu úplná nevinná jehňátka. Zjištěnou korupční praxi ve straně Věcí veřejných nezakryjí ani zcela nevhodné a pokleslé komentáře slečny poslankyně Kočí, přetavené snaživými rádoby umělci do velmi hodnotné, v uvozovkách, divadelní pahry pod názvem Blonďatá bestie. Přeji těmto kvaziumělcům aspoň jednu reprízu u běžného publika. Zatím publikum tvořili jenom aktivisté Věcí veřejných. Pan Bárta, jehož už nelze politicky očistit, ani kdyby se týden koupal v bazénu sava, se patrně domnívá, že na jednu ostudu se může zapomenout jen tehdy, pokud ji z médií vytlačí jiná, ještě větší. No nevím. Představu, že 26letá mladá žena organizuje vnitrostranický převrat, může spolknout jen velký naiva.
Za čtvrté. Zmatenost a zcela nekompetentní charakter takzvaných reforem. To, co široké vrstvy českých lidí už pochopily, je, že to zaplatí právě oni. Pokud do Sněmovny přišel velmi krotký návrh na progresivní zdanění těch příjmově nejsilnějších, byl vládní většinou nekompromisně zamítnut. Na příjmově nejsilnější se zkrátka útočit nebude. Podražily přece náhradní díly pro porsche a maserati, také letenky business class, pobyty na Seychelách a podobně. Tahle vláda zkrátka chápe své reformy velmi třídně. Chrání ty nejbohatší. Tedy jinak řečeno ty, co to nejméně potřebují.
Vláda jinak příliš neví, co dělat. Plošné škrty nepomáhají rozpočtu, ale podvazují ekonomiku státu. Stát by měl snižovat alespoň relativně svůj dluh, ale ten ještě naopak narůstá. Plošné rozpočtové škrty způsobují narůstání skrytého dluhu zanedbáním nezbytných potřeb v dopravě, v zemědělství, výzkumu, školství, veřejné správě atd. atd. Odkládají jen výdaje státu do budoucna. Tři ze sedmi regionálních fondů Evropské unie jsou pozastaveny. Také operační programy na podporu výzkumu nebo životního prostředí. Zastavení hrozí rovněž u 16 velkých dopravních projektů, a dokonce i u zemědělských dotací vzhledem k svérázné české interpretaci směrnice Evropské unie o ochraně půdy. Nápady na prudké zvýšení nižší sazby DPH budou těžkým zásahem do života lidí. Ale třeba také ve zdravotnictví povedou k nárůstu výdajů o miliardy. Vláda sleduje jen zájmy finančních a jiných zájmových skupin, které chtějí privatizovat veřejné služby, a to bez ohledu na to, jak se zvýší dostupnost těchto služeb pro většinu občanů a jak se zvýší náklady státu.
Za páté. Strašlivé korupční skandály na Ministerstvu životního prostředí a dále u ministra Vondry, kterého dohání kauza ProMoPro. Dámy a pánové, fantazírování reprezentantů vládní koalice k potřebě vyřešit kauzu ProMoPro nemá žádnou souvislost s politickou odpovědností ministra Vondry. Na tu totiž nejsou žádné paragrafy. Zakázka byla zjevně předražená. Vyšetřování může odhalit maximálně ještě kriminální komplicitu pana ministra. Pana ministra Vondru však ke svému upřímnému překvapení v seznamu členů obnovené Nečasovy vlády i nadále vidím.
Mezi poslanci Věcí veřejných stále vidím také pana poslance Babáka, který uskutečnil podivné tahy ve financování této strany. Jednalo se o 6 milionů korun. Část těchto peněz je údajně osobní půjčka pana Babáka a pan poslanec Babák chce splatit tuto částku, své dluhy, prodejem 15 % akcií společnosti Bene factum prý až za 35 milionů korun. Pan poslanec to řekl Právu. Ani Právu ovšem nechtěl ukázat smlouvu o prodeji akcií. Nedivím se. Nechci se touto kauzou zabývat příliš. Zmíním se jen o dvou podezřelých věcech. Podle přílohy účetní závěrky společnosti Bene factum jsou majiteli této firmy pánové Šrámek a Havránek. O nějakém panu Babákovi ani vidu, ani slechu. Pokud by pan poslanec Babák vlastnil 15 % akcií a prodával je za 35 milionů, pak celá společnost Bene factum má prodejní hodnotu 233 milionů korun. Podotýkám, že firma má základní jmění 1,4 milionu korun. To by byl ekonomický zázrak. Možná však, pane poslanče, že jste s touto firmou narazil někde na zlatou žílu. Snad v Jižní Africe či na Klondiku.
Za šesté. Ovšem zlatý hřeb se koalici povedl jmenováním Jana Kubiceho do funkce ministra vnitra. Pokud vím, důvodem odchodu pana plukovníka od policie bylo to, že nesplňoval pro funkci šéfa ÚOOZ požadované vzdělání. To bývalému ministru vnitra Langerovi pochopitelně vadilo více než nezákonný zásah plukovníka Kubiceho do volební kampaně. Jmenováním pana Kubiceho ministrem dosvědčují ODS a Radek John, potažmo Věci veřejné, svou komplicitu s ním. Už nic nezakrývají. Chci připomenout jen velmi stručně, jak pan plukovník a jím řízený útvar ÚOOZ ovlivnili situaci před volbami v roce 2006. Nejprve ke sněmovním volbám. Kauza biolíh. Kubicem řízeným policejním útvarem ÚOOZ bylo vykonstruovaně obviněno 7 lidí, z toho 3 členové ČSSD. Jak se už v červenci 2006 ukázalo, tito lidé byli nevinní, ale až do voleb byli podezřelí. A o to šlo. A s nimi i sociální demokracie. A o to šlo. Takzvaná Kubiceho zpráva, zprefabrikovaný elaborát, obsahovala lži, polopravdy a konstrukce zaměřené jednostranně proti levici. Byla zveřejněna čtyři dny před volbami do Sněmovny, a byla tedy těžkým zásahem do volební kampaně.
Pokud jde o další činnost útvaru před senátními a komunálními volbami v říjnu 2006, chci připomenout nezákonné zatčení Věry Jourové na základě vykonstruovaného obvinění, a to jen proto, že byla na Ministerstvu pro místní rozvoj v tu dobu, kdy já jsem byl ministrem, krátkou dobu mou náměstkyní. I v jejím případě se velmi záhy zjistilo, pochopitelně po volbách, že je nevinná. Dnes se soudí se státem o 8 milionů korun náhrad. Když vyhraje - a já to teď zdůrazním - a u evropských soudních institucí o tom nepochybuji, bude pan plukovník nejdražším úředníkem tohoto státu. ***