(16.00 hodin)
(pokračuje Tejc)
Myslím, že druhým fatálním selháním pana Kubiceho jako manažera a také jako policisty byla kauza Budišov. Všichni si vzpomínáme na teatrální zatčení paní Věry Jourové, náměstkyně ministra pro místní rozvoj. V této kauze byla vzata do vazby, zatímco jiní - tehdy hrdina pan architekt Řičář byl ten, který byl zapojen do programu na ochranu svědků. Po několika letech zjišťujeme, že vše bylo jinak. Že tou obětí byla paní Jourová, tím obžalovaným, možná v budoucnu odsouzeným, tím, který páchal tu trestnou činnost, byl pravděpodobně pan Řičář. Já myslím, že není možné, abychom takto fatální chyby přehlíželi, aby v takto zásadních věcech nakonec docházelo k omylům.
Nový ministr vnitra také neměl být ve střetu zájmů. Neměl být vlastníkem nebo být propojen s jakoukoli soukromou bezpečností agenturou. Pan ministr Kubice ve střetu zájmů, ať už chce, nebo nechce, je. Je totiž vlastníkem takovéto agentury, byť jak sám uvedl, se jí hodlá zbavit a hodlá se zbavit onoho podílu. Pravděpodobně, jak jsme zaznamenali, tento podíl nepřevede na bratra, aby možná bratr poté mohl, až se vrátí z politiky, ten podíl převést zpět, nicméně je tady problém, protože pan ministr Kubice, dokud jasně neřekne, že se nikdy do bezpečnostní agentury nevrátí, stále bude v podezření z toho, že může informace, které bude získávat jako ministr vnitra pro svou potřebu nebo pro potřebu své agentury, využívat.
Já bych rád, aby pan ministr Kubice odpověděl v této souvislosti na dvě otázky ještě před hlasováním o nedůvěře vládě. Zaprvé, jestli může vyloučit, že někdy se opět stane společníkem bezpečnostní agentury či bude tuto činnost vykonávat, ať už v té, ve které působí, nebo jakékoli jiné. Zda to už může dnes vyloučit a zda v případě, že tedy ministrem nebude, bude hledat uplatnění například právě ve veřejném sektoru. A zadruhé, zda někdy v minulosti existoval obchodní vztah mezi firmou, ve které je společníkem, a firmou ABL. Zda může vyloučit pan ministr Kubice, že někdy v minulosti byla vystavena faktura mezi těmito dvěma společnostmi jakýmkoli směrem.
Tou poslední podmínkou, kterou měl nový ministr vnitra splňovat, bylo to, že měl být garantem zklidnění situace na Ministerstvu vnitra. Obávám se, že s ohledem na napjaté vztahy, které provázely jeho odchod, to prostě nemůže dokázat. Policie je velmi křehká, v tom dnešním stavu je skutečně těsně před zhroucením, poté, co byly prováděny reformy nereformy Ivana Langra, a poté, co několik měsíců podle mého názoru zcela chaoticky na něm působil pan ministr John. A myslím, že otevírání jakýchkoli starých ran té situaci nepomůže.
Ten největší paradox jsem si nechal na závěr. Není jím, jak jsem již zmínil, to, že pan ministr Kubice je vlastníkem bezpečnostní agentury, to je určitě také paradox, když jsme slyšeli zdůvodnění pana ministra a především pana premiéra Nečase. Nicméně tím největším paradoxem je, že pan Kubice se zapsal do povědomí české společnosti jako člověk, který varoval před prorůstáním organizovaného zločinu a ekonomických struktur do veřejné správy. Jaký větší paradox můžeme najít, než tento případ, kdy pan ministr Kubice se stává ministrem za podpory Víta Bárty, za podpory Věcí veřejných, za podpory člověka, který si toto dal přímo do svého programu, se kterým byla seznámena veřejnost. Já myslím, že větší paradox prostě nenajdeme. Vít Bárta chtěl ovládnout svět, chtěl ovládnout Českou republiku, chtěl ty ekonomické struktury propojit se strukturami státu, částečně to již personálně a jinak udělal. A pan Kubice na to upozorňoval v době, kdy se tak pravděpodobně nedělo, nic z toho nebylo prokázáno, ale naopak teď Vítu Bártovi v naplňování jeho plánu bude pomáhat. To mi připadá skutečně absurdní a je to pro mě jeden z nejzásadnějších důvodů, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě.
Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD).
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Tejcovi. Nyní se hlásí o slovo pan poslanec Jiří Paroubek, po něm je přihlášen pan poslanec Stanislav Huml.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážené torzo vlády, dámy a pánové, když v srpnu minulého roku získal kabinet tří stran 118 hlasy důvěru Sněmovny jako vláda práva, rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, média jásala. Ostatně ona to byla, kdo nejvíce ovlivnil situaci před volbami do Sněmovny. Dnes zní zmíněné krédo této vlády o právu, rozpočtové odpovědnosti a boji proti korupci jako oxymóron - protimluv. Užaslá česká veřejnost sleduje neustálé hádanice ve vládě, mezi ministry, mezi stranami, špiclování, práskání se navzájem médiím, držhubné jako argumentační nástroj v praxi jedné z vládních stran, předpotopní štěnice - tím nemyslím to zvíře - umístěná v ložnici vzbouřené předsedkyně poslaneckého klubu vládní strany. To jsou věci, které jako by vypadly z nějaké absurdní hry našeho bývalého pana prezidenta.
Shrnu důvody, proč si myslím, že by Nečasova vláda měla odejít do dějin a většina národa by pro ni vůbec neplakala.
Za prvé, vláda pravice vznikla na lži. Úspěch pravicových stran byl postaven na řecké lži a fikci dinosaurů. U této věci se trochu zastavím. Českým médiím se podařilo přesvědčit veřejnost o kompetentnosti ministra financí Kalouska a pravice v předchozích čtyřech letech - připomeňme v této souvislosti, že se podařilo pravicovému Ministerstvu financí v letech 2007 až 2010 zvýšit státní dluh o 430 miliard a ještě dokázalo zkonzumovat dalších 150 miliard rozpočtových rezerv vytvořených sociálně demokratickými vládami. Celkově tak pravicoví ministři financí, zejména pan Kalousek, dokázali za čtyři roky zvýšit dluh státu o téměř 580 miliard. Letos to bude dalších nejméně 130 miliard. Přesto média dokázala vystrašit naše spoluobčany například 13. důchody, tedy jenom jinou formou navýšení důchodů, záměrem podpory sportu a jinými důkazy údajné rozpočtové neodpovědnosti sociální demokracie. Pokud jde o dinosaury, strana, která přinesla do předvolebního diskurzu tuto svěží myšlenku, tento podařený skeč, ukázala české veřejnosti, čím lze opravdu obohatit českou politickou kulturu. Samozřejmě že podstatou tohoto skeče je jen šalba a klam.
Média musí být ze své sklizně vskutku spokojena. Problém je, že si to média vůbec nepřipouštějí. Českým médiím se podařilo vytvořit mýtus o vysoké kompetentnosti pravicových stran a morální téměř neposkvrněnosti pánů Nečase, Vondry, Schwarzenberga, Bárty a dalších. Dnes ovšem lidé vidí, že realita je s tou virtuálně vytvořenou v příkrém rozporu.
Za druhé, některé ministry této vlády není možné vnímat ani jako druhou politickou ligu. Je to divize. A tomuto ansámblu diletantů vévodí sám premiér, který nemá schopnost vést a vlastně nemá ani jedinou vynikající vlastnost. Je otázka, kam až Petr Nečas nechá poklesnout váhu premiérské funkce. Oznámí například změny ve vládě, aby prezident pro tentokrát přepsal ústavu a změny dopadly jinak. A tak je tomu dnes a denně. A k premiérovi je třeba uvést i jeho vicepremiéra a ministra zahraničí - usínajícího už i ve stoje. Další vicepremiér - John, do minulého týdne zcela neschopný ministr vnitra, který dokázal to, co se nepodařilo ani Langerovi: on zcela rozvrátil Pecinou zklidněný resort. Upřímně, 35 tisíc policistů a hasičů mu odhlasovalo nedůvěru už před pár týdny.Teď dostává jako cenu útěchy pozici místopředsedy vlády. Jak se česky říká, titel ohne mittel, nicméně s 13 pracovníky, a když jsem si to tak bajlajfik spočítal, tak je to nějakých 20 milionů korun výdajů na zabezpečení životní úrovně pana ministra - místopředsedy vlády, promiňte. Na to peníze jsou, hasičům a policistům přidat, na to není. A toto jsou tři hlavní hvězdy koaliční vlády. ***