(17.50 hodin)
Poslanec Jeroným Tejc: Dámy a pánové, děkuji za úvodní potlesk. Já bych si dovolil velmi krátce okomentovat tento návrh zákona z pohledu zpravodaje. Budu se vyhýbat jakýmkoliv soudům a jakýmkoliv připomínkám mým subjektivním, ty bych případně uplatnil až v diskuzi.
Tento návrh zákona předložila Sněmovně skupina poslanců, a to 23. února 2011, zástupci navrhovatelů jsou paní poslankyně Řápková a Kohoutová. Návrh zákona byl rozeslán s tím, že Parlamentní institut vypracoval stanovisko ke kompatibilitě s právem Evropských společenství, a také vláda tento návrh zákona projednala s tím, že stanovisko bylo rozesláno 25. 3. A to stanovisko vlády je takové, že vláda se nevyjádřila s tím, že by vyslovila souhlas, či nesouhlas, nicméně sděluje připomínky. Těmi zásadními připomínkami jsou jak věcné, tak samozřejmě i technické.
Pokud se týká formulací, vláda upozorňuje na to, že v současné době je projednávána nová právní úprava, která v oblasti pomoci v hmotné nouzi od 1. ledna 2012 zásadně již nepočítá s participací orgánů územních samosprávních celků. Bylo by tedy nutné v případě schválení tohoto návrhu zákona, resp. postoupení do druhého čtení, ve výborech upravit tuto oblast, resp. počítat s touto možnou úpravou, byl-li by tento zákon schválen až po účinnosti zákona, který byl zmíněn.
Zároveň vláda také upozorňuje, že by mělo být doplněno ustanovení § 48 odst. 4, a to tak, aby i v tomto případě bylo garantováno zachování existenčního minima, bude-li na příspěvku na živobytí společně posuzováno více osob.
Zároveň vláda upozorňuje na legislativně technickou připomínku, a to tak, že v souladu se zavedenými zvyklostmi by mělo být doplněno ustanovení o účinnosti zákona a zároveň by mělo být doplněno přechodné ustanovení, které by stanovilo, že navržená právní úprava by se vztahovala pouze na závazky, dluhy, které vznikly po nabytí účinnosti zákona, aby bylo tedy jasné, jaké dluhy lze vymáhat v souvislosti s touto novou právní úpravou.
Vláda také považuje za důležité upozornit na to, že dávka pomoci v hmotné nouzi je vyplácena bez jakéhokoliv přičinění samotného příjemce, a zákon o pomoci v hmotné nouzi totiž předpokládá, že osobě, která pobírá příspěvek na živobytí déle jak šest měsíců a není nijak aktivní v tom smyslu, aby si zvýšila příjem, bude částka na živobytí snížena pouze na částku existenčního minima. To ale ve svém důsledku znamená, že srážky a výkon rozhodnutí z příspěvku na živobytí podle navrženého zákona, tedy toho zákona, který projednáváme, se dotknou spíše osob, které vyvíjejí nějakou aktivitu, aby jim částka na živobytí neklesla na exekučně nepostižitelné existenční minimum. V tomto pohledu myslím, že bude zajímavá i ona věcná debata, tak aby bylo zcela jasné, jestli tento návrh zákona nakonec v důsledku, tak jak to vláda i zde zmiňuje, nepostihne ty, kteří jsou ekonomicky aktivní a kteří se skutečně snaží aktivitu vyvíjet, např. v systému obecně veřejně prospěšných prací.
Na závěr bych dodal, že organizační výbor projednání tohoto návrhu zákona doporučil svým usnesením a navrhl přikázat k projednání výboru ústavněprávnímu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemné přihlášky. Je tady přihlášena poslankyně Jitka Chalánková, Roman Sklenák a Jitka Kohoutová. Požádal bych tedy nejprve paní poslankyni Jitku Chalánkovou.
Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si plně vědoma, že jde o téma velmi závažné a žhavé, které snadno budí emoce. Vnímám argumenty, které zde byly předneseny předkladatelkami tohoto návrhu zákona. Ale snad je lepší oddělit různé problémy, které je třeba řešit v oblasti sociálního vyloučení, a uvědomit si adekvátnost navrhovaných opatření.
Dovolte, abych přinesla dva argumenty k této věci, a to ze strany praktické i ze strany legislativní.
Vláda se 23. března postavila neutrálně k návrhu poslankyň ODS Ivany Řápkové a Lenky Kohoutové, které chtějí, aby dávka na živobytí podléhala exekuci a aby dlužníci měli možnost podepsat s úřady dohodu o srážkách na tuto dávku. - Jen krátce odbočím, dohodu má samozřejmě možnost podepsat každý, na to nepotřebuje zákon.
Dávka v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí ve výši životního minima pro jednotlivce 3 126 Kč, pro dospělou osobu, která žije s dalšími osobami, 2 880 Kč - by podle tohoto návrhu mohla podléhat exekuci až do výše existenčního minima 2 020 Kč.
Dávky v hmotné nouzi dosud exekuci nepodléhaly. Vycházelo se z logického předpokladu, že jsou vypočítány a stanoveny tak, že mají pokrýt jen ty nejzákladnější potřeby a že v jejich omezené výši není obsažena žádná částka nazbyt. Jsou vypláceny ze státního rozpočtu, tedy ze solidarity všech občanů, a mají jasné velmi omezené využití - po dobu nutnou zajistit výživu osob v hmotné nouzi. Dávku životního minima lze v současné době snížit pouze za předpokladu, že osoba v hmotné nouzi nevykonává tzv. veřejnou službu nebo dobrovolnickou službu ve výši 20 až 30 hodin měsíčně.
Exekuce má za cíl vymoci od povinného plnění ve prospěch oprávněného. Pokud je oprávněnou osobou soukromý subjekt, jsou to nejčastěji nebankovní subjekty, které za podivných pravidel půjčují velmi ochotně chudobným lidem s průhledným kalkulem přisát se na sice malý, ale jistý zdroj různých dávek ze sociálního systému. Celá řada dávek, to je opravdu z praxe, totiž exekucím podléhá. Je možno uplatnit exekuci formou srážek podle občanského soudního řádu u všech dávek, které nahrazují odměnu za práci - důchod, nemocenská, odměna pěstouna, rodičovský příspěvek, podpora v nezaměstnanosti. Půjčování peněz na úroky, a to nemalé, je formou podnikání. Každé podnikání nese riziko, není žádný důvod, aby riziko těchto nemravných podnikatelských společností nesly veřejné solidární systémy. Teď je dokonce snaha ještě tyto zdroje rozšířit o dávky pomoci v hmotné nouzi.
Finanční společnosti jsou soukromé podnikatelské subjekty, které půjčují, protože vědí, že peníze budou získávat ze sociálních systémů. Důležité je mít závislých a zadlužených lidí hodně.
Pokud je oprávněným obec nebo město, jedná se o nedoplatky buď na nájmu, nebo poplatek za popelnice, nebo pokutu za nějaký přestupek. Osobě v hmotné nouzi dluh na nájmu by vůbec vzniknout neměl, pokud by obec postupovala s péčí dobrého hospodáře a využívala institutu zvláštního příjemce dávky.
Nyní pohled legislativně technický.
Z hlediska legislativně technického úprava nezapadá do komplexní úpravy srážek v občanském soudním řádu, do nějž z hlediska předmětu právní úpravy i systematiky patří. Jde o zvláštní způsob exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. Navrhovanou právní úpravou naopak dochází k prolomení obecných principů, že dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají exekuci a nemohou být předmětem dohody o srážkách podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Má-li být komplexně ošetřena možnost výkonu rozhodnutí srážkami z dávek pomoci v hmotné nouzi, mělo by tomu tak být přímo v textu občanského soudního řádu, podobně jako srážky ze mzdy. I v tomto případě by srážky z dávek pomoci v hmotné nouzi měly sloužit jako poslední možnost, není-li možno srážet z jiných dávek. V úvahu připadá například taková úprava, která zachová nemožnost exekuce dávek pomoci v hmotné nouzi, ale k těmto dávkám se přihlédne při výpočtu srážek z jiné dávky, která podléhá exekuci.
Návrh nezapadá ani do jednotlivých etap sociální reformy. V současné době je obsažena dílčí úprava výkonu rozhodnutí srážkami z příspěvku na živobytí v tzv. sociální reformě I pro případ přeplatků dávek, předpokládají se však zásadní koncepční změny ve vztahu k účelovosti dávek, sociální reforma II. V konečném důsledku může mít úprava demotivační efekt na příjemce dávky, neboť v rámci sociální reformy I jsou posilovány motivační prvky v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, zejména navýšení částky životního minima za jakoukoliv výdělečnou činnost, avšak v případě srážek dávky dojde k zabavení veškerých navýšení až na částku existenčního minima. Jinými slovy, kdo bude chtít ztratit exekucí z dávek co nejméně, nebude raději vykonávat výdělečnou činnost ani veřejnou službu, čímž jeho částka živobytí spadne na částku existenčního minima a stát nebude moci k úhradě dluhů zabavit nic.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si plně vědoma, že zde neříkám věci populární. Tak už to život nese, ale já tento návrh zákona bohužel nepodpořím. (Potlesk zejména v levé části sálu.) ***