(17.40 hodin)
(pokračuje Řápková)
Předkládaná novela v prvé řadě umožňuje uzavřít dohodu o srážkách, což v současné době není možné. Tyto dávky byly vyloučeny z dispozitivního režimu smluvního. Nebude tedy důvod, aby dlužník nemohl plnit dobrovolně. Teprve pokud dlužník odmítá plnit své závazky a pobírá příspěvek na živobytí, nastoupí druhá varianta a tou bude zmiňovaný výkon rozhodnutí. Samozřejmě tak, aby bylo zachováno existenční minimum příjemce dávky.
Mezi lidmi, kteří se ocitli v ekonomicky nepříznivé situaci, v podstatě existují dvě výrazné skupiny. Ta první skupina se brilantně orientuje v tom, co nabízí náš štědrý sociální systém. Tito lidé většinou žijí ze sociálních dávek dlouhodobě a nemají žádnou snahu ani motivaci tento stav jakkoli změnit. Jejich příjem se mnohdy vyšplhá do desetitisíců korun měsíčně. Někteří přesto, že jsou na sociálním systému státu závislí, vedou zcela nezodpovědný život. Dávky využívají k jiným účelům, než k jakým byly vyplaceny, např. je utrácejí za alkohol, drogy, prohrávají je v hernách apod., což se ale velice těžko prokazuje, byť se jedná o všeobecně známou věc. V horším případě tito lidé ještě svým chováním obtěžují okolí a páchají přestupkovou nebo trestnou činnost. Situace je opravdu vážná a neustále se zhoršuje. Například včera mě opět navštívil jeden z občanů našeho města, jeden z majitelů domů, kde má ubytovány právě takovéto lidi, kteří zneužívají sociální dávky a neplatí nájemné. A dovolím si reprodukovat názor tohoto občana: Tato skupina lidí má přemíru volného času. Vstávají v 11 hodin, do nočních hodin ruší noční klid a posmívají se těm, co chodí do práce. Celý den sledují televizní seriály, vůbec na sobě nepracují, nevzdělávají se a dávají negativní příklad svým dětem, které, až vyrostou, se budou chovat naprosto stejně. To celé se děje s podporou státu, který doteď motivoval tuto skupinu lidí k co možná největšímu množství potomků, tj. zvětšovala se penetrace takto nepřizpůsobivých občanů na úkor pracujících. Není asi žádným tajemstvím, že se z této skupiny lidí rekrutuje největší množství narkomanů a lidí, co se živí drobnou kriminalitou. To bylo tedy k té první skupině lidí.
Pak je tady druhá skupina lidí. To jsou lidé, kteří byli zvyklí pracovat. Tito lidé se stydí za to, že nemají najednou práci a nedokážou se o sebe postarat. Tito lidé se stydí požádat si o dávky a zapojit se do sociálního systému. Někdy je to kvůli neznalosti, ale především je to kvůli studu. Ale to je rozhodně špatně, neboť náš stát přece vytváří sociální síť právě pro potřebné a ne pro ty, kteří ji chtějí zneužívat.
Mnozí namítají, že je nutné klást důraz na prevenci. Ano, s tím lze jednoznačně souhlasit. Praxe však ukazuje, že sama prevence rozhodně nestačí. Já mám takovou praxi, která je samozřejmě všeobecně známá i z ostatních měst, kde jsou vyloučené lokality, kde žijí problémoví lidé. Ta preventivní práce je rozsáhlá. Tato města mají zpracovány komunitní plány. Spolupracují s neziskovými organizacemi. Realizují spoustu integračních opatření, tzn. konkrétně, že řeší bytovou situaci lidí, kteří se dostanou do problémů, ať už je to azylové bydlení, sociální byty, využívají institutu zvláštního příjemce, poskytují různé poradenství proti zadlužování. Důležitá je samozřejmě také terénní sociální práce, kdy tito pracovníci docházejí do rodin a v podstatě pomáhají lidem hospodařit, učí je základní hygienické návyky apod. Samozřejmě je také důležitá práce s dětmi, různá předškolní zařízení nebo přípravné třídy, školní kluby apod. To vše samozřejmě v těchto městech funguje, ale přesto se situace nezlepšuje.
Problém spočívá hlavně v nedostatečné motivaci a ztrátě odpovědnosti za své chování. Někteří lidé se ani nesnaží najít si práci a vymanit se ze systému sociální pomoci. Naopak. Když si nasekají dluhy, je pro ně daleko jednodušší přestat pracovat a zapojit se do sociálního systému. Tady pak veškeré snahy sociálních pracovníků selhávají, neboť jejich klient moc dobře vědí, že i když se zadluží, nikdo po něm nemůže závazek vymoci. Pak nezáleží na ničem jiném než na míře odpovědnosti daného člověka, k jakému způsobu života se přikloní.
Koho se tedy bude námi předkládaná právní úprava týkat? Notorických neplatičů a pachatelů přestupků, kteří neplatí pokuty. Zkrátka všech těch, kteří se dopouštějí protiprávního chování. Protiprávního chování, kterého se dopouštět nemusí, ale přesto se ho dopouštějí. Smyslem našeho návrhu je tedy vést lidi k odpovědnosti.
Jak je ale chceme naučit odpovědnosti, když štědrost sociálního systému je nemotivuje, aby změnili dosavadní způsob života a vymanili se ze systému sociální pomoci? Když donutíme takové lidi plnit si své povinnosti, budou i odpovědně přistupovat k dávkám. Odpovědnost bych si opět dovolila uvést na drobném příkladu. Mnozí z lidí, kteří žijí z hmotné nouze, si vůbec nepožádali o příspěvek a poté o doplatek na bydlení. Je to z jednoho prostého důvodu - tato dávka jim není vyplácena přímo do ruky nebo není k jejich osobnímu použití. Pokud jsou nájemci bytu, tak tuto dávku samozřejmě získá majitel bytu, buď soukromá osoba, nebo obec. To znamená, že oni si o tuto dávku nepožádají proto, že ji nemohou využít pro vlastní potřebu. A to, že dluží na nájemném, je vůbec nezajímá. To, že se to dotýká vlastníků jednotlivých bytů nebo společenství vlastníků bytových jednotek, že je tímto dostávají do problémů, to prostě neřeší. Jsou prostě nezodpovědní.
Pokud vše, co tu zaznělo, vezmeme v úvahu, vyjde nám z toho jeden zásadní a konkrétní problém. Tímto problémem jsou negativní společenské jevy, které dopadají nejenom na tyto notorické neplatiče samé, ale dopadají hlavně na občany, kteří žijí v jejich sousedství. Tito sousedé, kteří platí nájem, chodí do práce a splácejí své dluhy, samozřejmě cítí nespravedlnost - a upřímně, není se jim co divit. Vždyť přeci ten, kdo pracuje, by se měl mít lépe než ten, kdo nepracuje. Navíc i ženě na mateřské, člověku na nemocenské, důchodci, invalidnímu důchodci nebo pěstounovi se dlužné částky z jejich příjmů strhávat exekucí mohou. A právě návrh, který s kolegyní Lenkou Kohoutovou předkládáme, by měl alespoň do jisté míry tuto nerovnost odstranit.
V žádném případě nemá smysl výkon rozhodnutí na příspěvek na živobytí nijak démonizovat. Jak jsem již uvedla, tento návrh má vést lidi k odpovědnosti za své závazky a za své chování, neboť pouze odpovědný člověk je schopen dodržovat své povinnosti. Pouze takový člověk má žít spokojený život, zvednout si svou životní úroveň a vymanit se z bludného kruhu sociální vyloučenosti.
Dámy a pánové, dovoluji si vás požádat o propuštění tohoto návrhu do druhého čtení, abychom měli dostatek prostoru pro diskusi, abychom mohli vyslechnout vaše připomínky a pozměňovací návrhy. Jako předkladatelky jednoznačně deklarujeme, že jsme připraveny hledat kompromisy v rámci dalšího projednávání tohoto návrhu zde v Poslanecké sněmovně.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Delší potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jeroným Tejc. ***