(17.00 hodin)
Poslanec Jaroslav Foldyna: Vážený pane ministře, dámy a pánové, já si dovolím jen jednu poznámku. V zásadě jsme svědky něčeho velmi významného, v Evropě asi i ojedinělého. Jak moje předřečnice již tady řekla, vedle nás, v té vyspělé Evropě, která šla po roce 1945 dál s tím směrem demokracie a vývoje tržního hospodářství, existují formy zdravotnických zařízení a ta zásadní a největší forma jsou nezisková zdravotnická zařízení. Já jsem si myslel, že v Americe jsou všechny věci podřízeny trhu, a byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že ve Spojených státech, v Mekce tržního hospodářství, je jenom 8 % zdravotnických zařízení nemocničního typu obchodními společnostmi. Byl jsem velmi překvapen, jak komsomolsky hrdinně přistupujeme k řešení problému zdravotnictví a připravujeme ho na plíživou privatizaci, které jsme byli svědky v první polovině 90. let, kterou dneska musíme splácet těmito reformami, protože všichni víme, že nám zbyly jenom oči pro pláč v řadě oborů. Tak dneska se chystáme na to, že převedeme zdravotnictví na formu obchodních společností a dáme to na úroveň prodeje housek či ojetých aut.
Já si myslím, že to je jeden z nejtristnějších úkonů Sněmovny, a pro tento zákon hlasovat nebudu! (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jsme stále v rozpravě, nicméně tu další přihlášky nevidím. Prosím, pan poslanec Šulc a pak pan ministr Heger. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Šulc: Pan ministr má přednost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vy jste se hlásil dříve, já jsem vám dal slovo, až pak jsem viděl pana ministra.
Poslanec Jiří Šulc: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, já jsem takzvaně mladý poslanec. To byl vtip. Už mám ale něco za sebou. Sedm let primátorování a osm nebo deset let na kraji.
Jarda Foldyna mě tady dovedl k některým věcem. Já bych se chtěl vrátit trošku k té diskusi, která tady byla minule. Nebojte se, nebudou to ty výroky ze čtvrté cenové skupiny. To ani náhodou. Ta slova o slintajících psech bych určitě nerad opakoval a používal.
Je tu frekventované slovo privatizace, o které jsem dneska opět slyšel. Musím upozornit na jednu dost důležitou věc. A díval jsem se opět do slovníku jazyka českého. Privatizace znamená odstátnění, převedení majetku státu na jinou osobu. A tady musím připomenout roky 2002/2003, kdy vláda pod vedením sociálních demokratů převedla na kraje všechny okresní nemocnice. I krajské. I u nás v kraji. A Jarda mi zrovna dělal náměstka. My jsme to nechtěli. Nevěděli jsme o tom. Dokonce to bylo v situaci, kdy jsme převzali krajskou nemocnici a rozpočet krajské nemocnice byl šestkrát větší než rozpočet kraje samotného. To byl horký brambor, který se tenkrát přehodil na kraje, protože ty byly pod vedením ODS, nestanovila se k tomu žádná pravidla, žádná strategie, žádná vize. A tady byl ten problém od začátku udělaný.
A druhá věc, na kterou si dobře vzpomínám, je, že jsem se dotázal vlády České republiky tenkrát, a ten dopis ještě leží v příslušném archivu na kraji, a my jsme se koukali kolem sebe, po světě a nehledali jsme třetí cesty. Ptal jsem se já - a Jarda si to musí pamatovat - písemně jsem se ptal, jestli vláda České republiky v roce 2002/2003 připravuje zákon o neziskových zdravotnických společnostech. Ta odpověď tam také leží a bylo v ní jasně napsáno, že ne.
Takže krajům tehdy nezbylo nic jiného, než udělat něco s nemocnicemi, jejichž forma je příspěvková organizace, které dodnes ještě někde příspěvkovými organizacemi jsou a jsou protizákonné, protože příspěvková organizace hospodaří na základě jedné jediné věci, to je příspěvek od zřizovatele, a nemocnice krajské hospodaří s příjmy, které jsou z 99 % příjmy z pojišťoven. Od toho zřizovatele dostávají 1 %. Takže příspěvková organizace nemocnice byl od začátku nesmysl, s. r. o. - nesmysl, o. p. s. - nesmysl. Zbyla jedině akciová společnost, která má upravený statut takový, že je nezisková. To znamená, všechen vyprodukovaný zisk se vrací zpátky do zdravotnictví. Je to také možná cesta, byla to v dané době jediná možná cesta, aby nebyl porušován zákon. (Nesouhlasné poznámky z řad ČSSD.)
Takže jestliže se dnes vracíme k této záležitosti - já mám radost, že kolegové ze sociální demokracie dospěli k tomu, že udělali tenkrát chybu a že teď trvají na neziskových společnostech. Škoda, že to neudělali tenkrát. Je to hezká píseň, akorát je to pláč na nesprávném hrobě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jako další se hlásil do rozpravy pan ministr Heger a pak Jiří Paroubek. (Hlas: Faktická poznámka.) Faktická - omlouvám se. Tady totiž těch faktických je tolik, že je těžké rozeznat, která je pravá. Takže tato byla skutečně faktická. Vojtěch Filip má skutečně faktickou, ano.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Omlouvám se panu ministrovi, že jsem ho předběhl faktickou poznámkou.
Jednu věc řekl pan kolega Šulc tak, že jí nemohu uvěřit. On přece ve svém kraji, konkrétně v Lounech, měl mnohem lépe fungující o. p. s. nemocnici, než byla ta privátní, která jaksi byla prodána jako s. r. o. některým pražským podnikatelům a dnes v ní jsou možná prodané nemovitosti. Rád bych, abychom se vyjadřovali přesněji. I my víme, co se dělo v českém zdravotnictví po roce 2000.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych ještě jednou požádal pana ministra Hegera, který se přihlásil do rozpravy. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já už nechci příliš dlouho diskutovat, protože to hlavní jsem řekl minule k tomu, proč chceme zrušit ten zákon o neziskových nemocnicích. Ale přece jenom po vystoupení paní poslankyně Markové se cítím povinován říci několik věcí.
Jestliže ten spor, který tady zaznívá, rozdělíme na dvě části, tak tu jednu část můžeme považovat za jakousi ideologickou, která se tady prezentuje tím, že privátní podnikání je špatné a neprivátní uspořádání podniků ve sféře služeb a nemocnic je lepší. Přitom se tady směšují různé formy organizací a já bych si při té příležitosti dovolil prostřednictvím pana předsedajícího zeptat se paní poslankyně Markové, proč si myslí, že kraj Královéhradecký, který tady citovala jako příklad velmi špatného hospodaření akciových společností, proč tedy, když jsou ty akciové společnosti tak špatné, v tom kraji zůstávají. Proč je kraj nevrátil zpátky na své příspěvkové organizace nebo je nenechal převést na ty neziskové organizace, které tady dneska rušíme. Já za sebe na to mám odpověď, že hospodaření na úrovni krajských nemocnic toho typu dřívějších okresních nemocnic se příliš neliší a že to podstatné je, kdo tu nemocnici vede, jak to umí a jakým způsobem chce hospodařit.
Samozřejmě, že privátní sektor je v některých aspektech lepší, je jistě v řadě věcí efektivnější, ale pochopitelně je i rizikovější z toho ohledu zbavování se majetku a z toho ohledu, že je možno, že nebude veden dobře a může zkrachovat. V tomto případě potom veřejnoprávní korporace dává jisté záruky tam, kde je tu síť potřeba udržet. ***