(16.20 hodin)
(pokračuje Drábek)
Na začátek bych chtěl ale říci, že bohužel v řadě případů ty příspěvky zněly, jako bychom teď navrhovali něco nového. Prosím, není to tak. Celý ten návrh, a znova to zdůrazňuji, přestože jsem to říkal ve svém úvodním slově, celý ten návrh pouze věcně prodlužuje stav, který je dnes platný. Ten, který Ústavní soud omezil pouze z procedurálních důvodů, omezil pouze do 31. prosince letošního roku, protože původně ten zákon samozřejmě měl platnost neomezenou. To znamená, tento zákon pouze prodlužuje platnost těch opatření, která již dnes jsou a která měla podle Ústavního soudu platit pouze do 31. prosince, i na dobu od 1. ledna 2012 dále. To znamená, není to ani změna, není to ani reforma, tak jak označila kolegyně Emmerová. Je to pouze napravení procedurálního pochybení, které konstatoval Ústavní soud.
Padlo tady od kolegy Sedi, že snižujeme příjem těm nejpotřebnějším. Na to je potřeba říci, jaká je skutečnost. V systému hmotné nouze se nemění ani čárka. To znamená, těm lidem, kteří jsou obsluhováni systémem hmotné nouze, ani tato úsporná opatření, která platí od 1. ledna letošního roku, neubrala ani jedinou korunu. A znovu jenom řeknu to, co už jsem řekl dopoledne. Česká republika je z hlediska míry ohrožení chudobou na prvním místě v Evropě s nejnižší mírou ohrožení chudobou v Evropě. A systém hmotné nouze neměníme ani v jediném parametru.
Pokud tady padly citáty z dopisů občanů, tak já samozřejmě také dostávám mnoho dopisů občanů, také v některých se objevují faktické chyby, což je normální. Prostě člověk, který se tím nezabývá dlouhodobě - nemyslím si ale, že bychom se tady museli navzájem museli seznamovat se všemi dopisy, které obsahují nějaké faktické chyby. To si myslím, že skutečně asi není potřeba.
Padlo tady, že 60 % pracujících nedosahuje průměrného výdělku. No to je mnohokrát opakovaná konstatace něčeho, co vyplývá ze základního principu toho, jak je rozdělený výdělek. Vždycky to bude tak, že nadpoloviční většina zaměstnanců nebude dosahovat průměrného výdělku. Kdyby nadpoloviční většina dosahovala průměrného výdělku, tak z matematického pohledu je možná jediná možnost, že budou mít všichni stejnou mzdu. Tento systém, myslím, že už asi nebudeme chtít zavádět. Takže myslím si, že ten argument, že 60 % pracujících nedosahuje průměrného výdělku, není argumentem. To je prostě jenom konstatování faktu, který vyplývá z principu odměňování a z matematických zásad.
Stejně tak pokud tady od kolegy poslance padlo, že téměř polovina důchodců nedosáhne na průměrný důchod, opět se s tím nedá dělat nic jiného, než zavést jednotný důchod, k čemuž žádný reformní krok vlády nesměřuje.
Rád bych se zastavil u vystoupení kolegy Klučky. Tam musím říci, že skutečně pokud již tím opatřením z minulého roku byla sjednocena výše nemocenské pro všechny kategorie, tak samozřejmě k tomu došlo i u kategorie dobrovolných hasičů. A já věřím, že tentokrát společně, bez ohledu na barvu trička, najdeme vhodné řešení, jak to u dobrovolných hasičů vyřešit. Systém nemocenského pojištění není tím vhodným nástrojem, stejně tak jako se ta situace nedá srovnávat s jinými profesemi, kde ten doplatek do průměrného platu je z jiných zdrojů než ze zdrojů nemocenského pojištění. Takže to nelze úplně směšovat. Přesto si myslím, že tuto situaci vyřešíme ve velmi krátké době.
Na závěr mi dovolte říci, že tady padlo mnoho argumentů o tom, jak připravované kroky jsou asociální, že neberou sociální ohledy. A já musím jenom zopakovat to, co jsem říkal už dopoledne u návrhu úprav důchodového systému. Ano, některé kroky jsou nepopulární a bolestivé, nicméně děláme je jenom proto, abychom za pár let nemuseli dělat ty kroky ještě bolestivější, anebo v druhém případě, aby to za nás nemusely zaplatit naše děti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic koaličních poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A teď bych ještě požádal zpravodaje pana poslance Opálku. Prosím, máte slovo. A už prosím o klid! (Zvoní.)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já už jenom tři poznámky a pak bych řekl, co tedy z diskuse zaznělo.
Za prvé bych se chtěl vyjádřit k tomu problému chudoby v České republice, kdy v rámci světa sdílíme celkem solidní místo. Já bych chtěl ale upozornit, že ta chudoba se vždycky počítá z příjmů, které v té dané zemi jsou. To znamená, že chudobný občan ve Spolkové republice Německo se svými příjmy v České republice by do té chudoby nepatřil. Byl by vysoce příjmově nad.
Druhá poznámka, kterou jsem chtěl učinit, je k systému hmotné nouze, o čem mluvil pan ministr. Ano, zůstává tam stejný počet financí. Ale já musím říci, že dávky v hmotné nouzi se od roku 2006 nevalorizovaly, že je tady značná inflace a že díky řadě opatření do této skupiny opatření upadá více a více lidí. Tudíž ty peníze samozřejmě budou chybět.
Třetí poznámka je, a proto jsem navrhl zamítnutí, že řešení je nespravedlivé. Nadržuje bohatým a přenáší větší tíhu na ty středněpříjmové kategorie, v některých případech i chudé. (V sále je nepříjemný hluk.)
A teď k rekapitulaci. V diskusi vystoupilo celkem dvacet poslanců, někteří i několikrát. Zaznělo zde devatenáct diskusních vystoupení, sedmnáct faktických poznámek. Třikrát zde zazněl návrh na zamítnutí a o tom bychom měli hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže třikrát návrh na zamítnutí, tak to budeme aspoň jednou hlasovat. (Gonguje.) Takže prosím, dostavte se všichni do Poslanecké sněmovny... Budeme hlasovat nejdřív návrh na zamítnutí v prvním čtení, který tu opakovaně zazněl. Takže pokud tomu nic nebrání, můžeme hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zamítnout tento návrh, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 106. Přihlášeno je 179. Pro zamítnutí hlasovalo 71, proti 98, takže zamítnutí bylo zamítnuto.
Tady se hlásí poslanec Vodrážka? Ano?
Poslanec David Vodrážka: Omlouvám se, hlasoval jsem pro zamítnutí. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano? Já se s tím nějak nedokážu vyrovnat. (Smích a potlesk.)
Poslanec David Vodrážka: Pardon. Hlasoval jsem proti, zmáčkl jsem ano. (Další výbuch smíchu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jsem asi natvrdlý, ale budiž.
Ještě někdo chce něco podobného prohlásit? Já vidím další. Prosím. Řekněte nám, jak jste to dělal. (Smích se stupňuje.)
Omlouvám se. Prosím, poslanec Kubata.
Poslanec Jan Kubata: Pane předsedající, já pouze pro stenozáznam. Byť jsem vás na to upozornil, hlasoval jsem s náhradní kartou hlasovací číslo 15, a vy jste to neoznámil. Děkuji. ***