(11.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Tohle jsou dva důvody, proč sociální demokraté tento návrh nepodpoří. My samozřejmě vnímáme to, že je potřeba reagovat na rozhodnutí Ústavního soudu, ale vláda tu reakci pojala jednostranně. To znamená samozřejmě, že zvýhodní vyšší příjmové kategorie, ale bude to zase na úkor lidí, kteří budou odcházet do důchodu v příštích měsících a letech. A současně takzvaná malá důchodová reforma, která byla k tomuto návrhu připojena, představuje jednostranné řešení, představuje nerealistickou vizi toho, že lidé budou schopni pracovat do 67, 71 či 75 let. To prostě není reálná představa. A za druhé - neobsahuje žádný návrh na stabilizaci příjmů průběžného důchodového systému. Z tohoto hlediska sociální demokraté budou hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu a v žádném případě nebudeme tento návrh podporovat ani na půdě Senátu.
Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl Bohuslav Sobotka. Zeptám se, zda ještě někdo další je přihlášen do rozpravy obecné. Pan premiér má slovo nyní. Prosím, pane předsedo vlády.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, myslím si, že je naprosto korektní říci, že pan předseda Sobotka má pravdu v tom, že tento vládní návrh v sobě spojuje dvě materie. To znamená materii první, reagující na rozhodnutí Ústavního soudu, který nás jako zákonodárce nutí posílit princip ekvivalence čili zásluhovosti v průběžném důchodovém systému, a materii číslo 2, to znamená další změny parametrického typu v průběžném důchodovém systému.
Musím říci a zopakovat své stanovisko, že rozhodnutí Ústavního soudu jsme povinni respektovat, jakkoli musím říci, že je to rozhodnutí, se kterým se ani většina členů vlády neztotožňuje. My jsme přesvědčeni, že tak jak byl nastaven průběžný důchodový systém, s mírou solidarity ve prospěch nízkopříjmových skupin, byl nastaven správně. A jeden z důsledků je i to, že Česká republika je v rámci Evropské unie zemí s nejnižší mírou hrozby chudoby, která - poslední parametr je za loňský rok - představuje pouze 8,6 % našich občanů, což je skutečně i poměrně značný pokles v průběhu čtyř let - o 1,3 procentního bodu. Nicméně je to skutečnost, je to realita. Ústavní soud přijal překvapivé rozhodnutí, rozhodnutí, které si nikdo nepřál, po kterém nikdo nevolal, na které ale jsme povinni zareagovat.
Na druhé straně považuji také za správné říci, že pokračování parametrických změn v průběžném důchodovém systému je nutný krok a že by tento krok musela dříve nebo později dělat jakákoliv vláda v jakémkoliv politickém složení. Jestliže k 31. prosinci loňského roku bylo v České republice 2 816 tis. pobíratelů důchodových dávek čili důchodců různých typů, ať již starobních, invalidních nebo pozůstalostních apod., tak je zjevné, že v zemi, která má na trhu práce necelých 5 mil. lidí čili plátců důchodového pojištění, kteří v průběžném systému hradí bezprostředně ten samý rok důchodové dávky, musí být tento systém průběžně v dlouhodobém horizontu nadále parametricky měněn.
Je také skutečností, že považuji za velmi závažný problém ten, který tady zmínil pan předseda Sobotka, a sice, samozřejmě, zaměstnávání spoluobčanů, kteří přijdou o práci a jsou ve věkové kategorii 50 nebo 55 plus. Ano, to je skutečnost. Proto jsem také přesvědčen, že toto má být jedna z klíčových kategorií na trhu práce, které mají úřady práce i politika zaměstnanosti ve své aktivní složce věnovat primární a prioritní pozornost. To je pochopitelné.
Na druhé straně ale, ve prospěch právě této kategorie v těch následujících zhruba 15 až 20 letech pozitivně - pozitivně - bude paradoxně působit vývoj na trhu práce, protože pokud se podíváme hlouběji do demografických analýz, zjistíme, že ve věkové kategorii 25 až 64 let, ze které se rekrutuje 95 % práceschopného obyvatelstva v této zemi, proti roku 2010 jenom do roku 2015, čili během pouhých pěti let, ubude 150 tis. osob. A dokonce do roku 2030 ubude v této věkové kategorii v České republice 750 tis. osob! Tři čtvrtě milionu osob v tomto aktivním ekonomickém věku. To znamená, že nám naopak z toho plyne nutnost, ekonomická nutnost i pro zaměstnavatele a pro trh práce, v těch následujících 10 až 20 letech intenzivně integrovat i tyto starší pracovníky do trhu práce. To bude ekonomická nutnost! Nikoliv sociální politika, ale ekonomická nutnost plynoucí ze situace na trhu práce.
Já chci připomenout jenom několik čísel. V současné době máme na trhu práce zhruba 4 mil. našich občanů, kteří jsou jako zaměstnanci, dalších zhruba 900 tis., kteří jsou osoby samostatně výdělečně činné, a v tom zhruba 200 tis. osob, které jsou pomáhajícími rodinnými příslušníky. Jestli tedy z toho čísla zhruba 4,9 mil. lidí integrovaných na trhu práce ubude 3/4 milionu, pak je to velmi významný výpadek a bude to naopak znamenat, že politika zaměstnanosti se bude muset velmi silně zaměřit ve spolupráci se zaměstnavateli právě na reintegraci do trhu práce těch skupin našich spoluobčanů, kteří jsou znevýhodněni. Jsou znevýhodněni například věkem, jsou znevýhodněni zdravotním stavem, jsou znevýhodněni nižším vzděláním a nižší kvalifikací. Tady bych chtěl připomenout, že 70 % osob v evidencích úřadů práce má buď základní vzdělání, nebo jsou vyučení. Tam je evidentní korelace mezi mírou vzdělání a kvalitou vzdělání a nezaměstnaností. Ale také rodiče, především tedy ženy malých dětí - to je další velmi znevýhodněná kategorie na trhu práce.
Čili pokud se bavíme o letech, kterých se týkají parametrické změny navržené v tomto zákoně, to znamená o letech po roce 2025 a především po roce 2030, tak situace na trhu práce bude přesně opačná. To znamená trh práce, zaměstnavatelé, firmy se neobejdou, chtějí-li fungovat, bez pracovníků starších 50 let. Naopak to bude velmi výhodná situace, protože - opět opakuji to číslo - v té kategorii ekonomicky aktivních obyvatel ubude 3/4 milionu lidí.
A pokud se podíváme jenom na to, co to dělá například z hlediska míry nezaměstnanosti, porovnáme to například s konkrétním číslem: podle statistického šetření pracovních sil, výběrového šetření, je u nás zhruba 380 tis. nezaměstnaných - protože to je přesnější statistika, než je pouhá evidence úřadu práce - tak to porovnání 750 tis. lidí, kteří ubudou na trhu práce, versus zhruba 350 tis., kteří jsou podle výběrového šetření pracovních sil bráni jako nezaměstnaní, je podle mého názoru velmi výmluvné.
Co se týče volání po tom, aby důchodový systém byl stabilizován, a volání nebo opakování mantry, kterou tady zopakoval pan předseda Sobotka - že za sociálně demokratických vlád byl ten systém v přebytku, to je typická sobotkovština. On byl v přebytku za sociálně demokratických vlád, ale jenom pár let za sociálně demokratických vlád. Po větší část tohoto období byl v minusu. A do přebytku se dostal jenom proto, že se zvýšily odvody na důchodové pojištění. Jinými slovy, z té celkové platby odvodů na sociální zabezpečení se 2 procentní body, které byly placeny na státní politiku zaměstnanosti, převedly na důchodové pojištění. A jenom touto účetní operací na příjmové straně státního rozpočtu se opticky ocitl celkový důchodový účet v přebytku. Čili sociálně demokratická vláda nepodnikla jedno jediné aktivní opatření, jenom přendala zhruba 20 mld. z jedné kapsy do druhé kapsy v rámci státního rozpočtu. ***