(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já uznávám, že vláda musí reagovat na stanovisko Ústavního soudu. Nemůže tu věc ponechat tak, jak je. Koneckonců je zde stanoven striktní termín, do kterého musí být přijata příslušná legislativní úprava. To také znamená, že sociální demokracie nevolí a nebude volit žádné taktiky, které by vedly k nějakému prodlužování projednávání tohoto návrhu zákona na půdě Poslanecké sněmovny. Nicméně je chyba, že vláda se tady snaží provádět jakousi malou důchodovou reformu. Ono se o tom návrhu zákona už také začíná mluvit jako o malé důchodové reformě a nemluví se o něm čistě jako o reakci na rozhodnutí Ústavního soudu.
Jestliže jde o další zvyšování věku pro odchod do důchodu, vláda zde argumentuje prodlužováním střední délky dožití, nicméně není zde žádná argumentace, která by se týkala prognózy faktických životních podmínek lidí, kterým takovýmto způsobem bude věk pro odchod do důchodu posunut. Tak jak jsem pročítal důvodovou zprávu tohoto sněmovního tisku a návrhu zákona, ano, jsou zde demografické prognózy, které v zásadě ukazují, jak se bude vyvíjet situace z hlediska jednotlivých věkových kategorií, jaký je odhad prodlužování střední délky dožití, ale nejsou tady žádné socioekonomické prognózy, které by hovořily o tom, jaká bude šance na uplatnění lidí v tomto věku na trhu práce. V dnešní společnosti při dnešní produktivitě a při dnešním rozložení jednotlivých sektorů v oblasti průmyslu a služeb víme, že zde existuje vážný problém se zaměstnáváním lidí v předdůchodovém věku. Koneckonců ani tato vláda nenavrhuje zrušit systém předčasných odchodů do důchodu, tzn. je si vědoma toho, že tady ten problém na trhu práce existuje.
Na dnešním trhu práce lidé v předdůchodovém věku, lidé 50 plus nebo 55 plus, tvoří nejvíce ohroženou kategorii zaměstnanců. Jsou to lidé, kteří když přijdou o své tradiční pevné pracovní místo, tím, že je to místo zrušeno v rámci restrukturalizace nebo jsou třeba propuštěni v rámci zeštíhlování státní správy nebo prostě přijdou o místo díky tomu, že firma skončí nebo zkrachuje, tak se jenom obtížně daří tyto lidi znovu zaměstnat. Je to prostě nejenom ekonomický problém, ale také sociální a kulturní problém, na který vláda nepředkládá žádné řešení. Já jí to nechci zase nějak dramaticky vyčítat, protože si myslím, že ani žádná z předcházejících vlád nebyla schopná představit efektivní a ucelený koncept toho, jak se postarat o lidi, kteří přijdou o práci a je jim více než 50 let nebo více než 55 let.
Naše sociálně demokratická vláda na to reagovala svého času tím, že jsme diferencovali délku pobírání podpory v nezaměstnanosti a výši pobírání této podpory mj. také v závislosti na tom, v jakém věku dotyčný člověk o práci přišel. Snažili jsme se tedy zvýhodnit právě kategorie 50 nebo 55 plus. Ale to také není řešení, protože i ta sebedelší nebo sebevyšší podpora v nezaměstnanosti jednoho dne skončí a dotyčný člověk, který má třeba pracovní návyky, které získal během celého svého života, byl zvyklý dvacet třicet let poctivě pracovat, ráno vstávat, dojíždět do práce - a pak najednou o něj nikdo nestojí. A společnost, vláda nemá žádný recept - a vlastně to ani není priorita. Pokud se podíváte na to, o čem se píše, o čem se diskutuje v médiích, tak rozhodně není na prvním místě situace těchto lidí. A přitom se jedná o stovky tisíc našich spoluobčanů, kteří se ocitli - ocitnou v takovéto situaci. A to je téměř jistota.
Jaký vláda navrhuje v této malé důchodové reformě recept. Vláda navrhuje dále pokračovat v prodlužování věku pro odchod do důchodu, tzn. věkové kategorie narozené v roce 1977 půjdou do důchodu v 67 letech. Současně tento návrh zavádí novinku, tzn. věkové kategorie narozené v letech 1978 a mladší ročníky půjdou do důchodu ještě později. To znamená, že ti, kdo se narodili v uplynulé dekádě, budou odcházet do důchodu ve věku 70 nebo více let.
Já vím, že je to běh na dlouhou trať, že nikdo z nás nedokáže říci, jak bude vypadat společnost za 30 let. Ale už dnes víme, že lidé odcházejí do důchodu s různou mírou opotřebovanosti, že ta jejich míra opotřebovanosti a střední délka dožití záleží mj. také na tom, v jakém odvětví pracovali, že střední délka dožití záleží také na tom, v jakých sociálních poměrech lidé vyrůstali a v jakých sociálních poměrech prožili velkou část svého života. Je přece známo, že i lidé s vyššími příjmy se dožívají vyšší střední délky života než lidé, kteří museli vystačit s menšími finančními prostředky. Takže tady existuje ve společnosti přirozená nerovnost a ta malá důchodová reforma na ni reaguje způsobem, který je paušální. Paušálně zvyšuje pouze věk pro odchod do důchodu a vláda ani nemá snahu zabývat se těmi doprovodnými problémy, které tady existují a které nepochybně vyvolá.
I když se prodlouží střední délka života, je otázka, do jaké míry to bude prodloužení produktivního života, do jaké míry to bude prodloužení života, ve kterém lidé budou buď schopni, nebo vůbec jim bude umožněno, aby působili v ekonomické sféře a podíleli se ještě na jakýchkoli pracovních aktivitách.
Já si myslím, že takovýmto způsobem lze postupovat, pokud vnímáme důchodovou reformu čistě jako matematický úkol. Ale vláda tady není od toho, aby řešila důchodovou reformu jako čistě matematický úkol, ale měla by ji pojímat i ze sociálního a celospolečenského hlediska. A ta dimenze tady jednoznačně chybí.
Určitě lze postupovat tak, že budeme donekonečna prodlužovat věk pro odchod do důchodu. Děti, které se narodí za deset let, spočítáme, že odejdou do důchodu v 80 letech - a můžeme se tvářit, že je všechno v pořádku a že jsme stabilizovali průběžný systém. Ale faktické řešení z pohledu životní situace těchto pojištěnců a budoucích důchodců to v žádném případě není. Bude to znamenat pouze větší tlak na předčasné odchody do důchodu a bude to znamenat větší sociální propad lidí, kteří přijdou o zaměstnání a přitom do důchodového věku bude zbývat ještě pět, nebo dokonce deset let. A dneska už kolem sebe takové případy vidíme, a to se dnes odchází do důchodu samozřejmě v situaci, která je o pět, o šest let příznivější, než je aktuální vládní návrh.
Druhá důležitá poznámka k té parametrické změně. Podle mého názoru i podle názoru sociální demokracie nelze parametrické změny průběžného důchodového systému pojímat čistě jenom v té oblasti prodlužování věku pro odchod do důchodu, protože pokud se neposílí zdroje průběžného systému, tak tato operace bude jednoznačně pouze na úkor pojištěnců, tzn. pouze na úkor účastníků důchodového pojištění, protože se tím fakticky bude zhoršovat jejich budoucí sociální situace.
Řešení musí být dvojí: Za prvé postupné prodlužování věku pro odchod do důchodu, ale v závislosti také na střední délce dožití a situaci na trhu práce. Ale to druhé řešení, které tady zcela chybí - posílení zdrojů průběžného důchodového systému.
My víme, že v době hospodářské konjunktury, v době vlády sociální demokracie, byl důchodový účet, který zobrazuje příjmy a výdaje průběžného důchodového systému, v přebytku. V současné době se prohlubuje deficit důchodového účtu a prohlubuje se řádově mezi 20 až 30 miliardami ročně. Já se ptám, kde je v rámci této malé důchodové reformy návrh na stabilizaci a posílení příjmu průběžného systému. Pokud toto nebude součástí úvah o důchodové reformě, tak jednoznačně taková důchodová reforma bude nespravedlivá a její náklady se přenesou jenom na účastníky důchodového systému ve smyslu prodlužování věku, toho teoretického věku, pro odchod do důchodu. Otázka je, kdo se ho dožije, v jaké situaci se ho dožije a jak bude žít těch několik let mezi okamžikem, kdy ztratí svoji šanci na trhu práce, a okamžikem, kdy vůbec bude mít teoretickou šanci odejít do starobního důchodu.
To je druhá vážná výtka, kterou jako sociální demokraté máme k tomu navrženému řešení. Prostě nelze stabilizovat průběžný důchodový systém pouze zvyšováním věku pro odchod do důchodu. Je potřeba posílit jeho příjmovou stránku a usilovat o to, aby se deficit odstranil a aby se v těch příštích letech, kdy už tu nebudou tak špatné demografické poměry, vytvářela i rezerva na průběžném důchodovém účtu pro situaci, kdy se demografické poměry zhorší, za těch řekněme dvacet třicet let, až půjdou do důchodu silné ročníky, které se narodily v 70. letech. ***