(15.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Pravděpodobně já bych si to představoval ovlivňovat jiným způsobem než pan premiér. Tam, kde - pokud vím - česká strana se vyjádřila, že snad tři čtvrtiny těch opatření už z paktu konkurenceschopnosti by podpořila, tak já bych pravděpodobně vůči řadě z nich měl výhrady, protože je pokládám za principy, které nejsou často příliš sociální, ať už se týkaly indexace mezd a dalších věcí, které se zrovna ovšem netýkají České republiky, ta indexace mezd. A byly to prostě prvky, které chyběly - nám tam chyběla podpora růstu, sociální dimenze dalšího vývoje v Evropě. Prostě řada prvků, které my bychom tam prosazovali, by byly zřejmě ty, u kterých premiérovi Nečasovi nevadí, že tam nejsou. Ale to je jedno.
Podstatné je, že bych si přál, aby Česká republika neopouštěla ten vyjednávací prostor. Mně připadá, že je nápadné, že devět zemí Evropské unie se zformovalo, země, které nejsou v eurozóně a které se zajímají o ten následující vývoj, dokonce poslaly dopis Komisi a dávají tím najevo svůj názor, který mají na další vývoj eurozóny, a zároveň dávají najevo, že se ho chtějí účastnit, byť třeba nejsou dnes členy. Tomu rozumím. Rozumím například tomu, jak Polsko se snaží nezůstat bokem toho procesu. A připadá mi ne úplně pochopitelné, proč Česká republika říká "tomuhle nevěříme" nebo "mohlo by to nabrat nedobrý kurs, raději s tím nechceme mít nic společného". Mně připadá, že tohle je krátkozraké. A jakkoliv, řekněme, s paktem konkurenceschopnosti formovaným panem Sarkozym a paní Merkelovou jsem měl celou řadu problémů a asi bych ho z velké části kritizoval, v zásadě ten princip posilování ekonomické politiky, ekonomická integrace, pokládám za správný. Měli bychom se o tom v Evropě se svými partnery bavit.
Ten pakt pro euro je v lecčems mírnější než pakt konkurenceschopnosti, jak byl původně formulován. A pan premiér určitě dobře ví, že dnes to je tak, že každá země si musí naplánovat daná opatření podle svého. To znamená nějaký motiv nátlaku a vnucování je tam snížen na minimum. Tedy nedá se mluvit o tom, že by ten pakt pro euro znamenal nějaké násilí páchané na těch, kteří se k němu přidají.
Takže má kritika, řekněme, tohoto pohybu by byla úplně jiná než premiérova, možná úplně opačná, ale rozhodně bych stál o to, abychom my jako Česká republika nezůstali bokem, protože jsme stát, který vlastně tady díky této poloze v Evropě, díky charakteru své ekonomiky si nemůže představit svou existenci jinak než právě v těsných vazbách se sousedy, s evropským okolím. To je prostředí, ve kterém žijeme, budeme žít. A to, jak se bude utvářet, je pro nás osudově důležité.
Já jsem přesvědčen, že tyto kroky, o kterých se teď bude mluvit na Evropské radě, jsou nesmírně významnými zřejmě začátkem jakéhosi procesu ekonomické integrace, který bude významný pro další tvář Evropské unie a u kterého bychom neměli zůstat bokem. Takže tahle zdrženlivost mi připadá, že je chybou. Pravděpodobně už nejsme schopni samozřejmě dnes tady měnit ten mandát české vlády a nemáme na to asi ani politickou sílu, ale pokládám za důležité to aspoň tady říci.
Opakuji - v těch třech zdrženlivostech v případě této zdrženlivosti jsem přesvědčen, že je to chyba a že tento postoj je vadný. A přál bych si, kdybychom měli sílu jej změnit. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu místopředsedovi Lubomírovi Zaorálkovi, který byl přihlášen do všeobecné rozpravy jako první. Jako další se hlásí pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, pane premiére, paní a pánové, já jen krátce. Děkuji za informaci pana premiéra pro Poslaneckou sněmovnu.
Vím, že o tom bylo jednáno na výboru pro evropskou integraci, a přesto mám jednu obavu. Je pravda, že teď už informaci máme, ale ta situace přece jen tady ohledně stability eura už jednou byla, a já bych byl rád, kdyby pan premiér tady výslovně uvedl na mikrofon před touto Sněmovnou, že se nebude opakovat situace z roku 2009, kdy vláda České republiky přijala usnesení číslo 500 a v podstatě naše devizové prostředky použila v rozporu s původním plánováním, s původním rozpočtem České republiky, pro stabilitu eura tou nechvalně známou půjčkou pro Mezinárodní měnový fond. Myslím si, že to byla otázka tehdy blížící se krize v Řecku, a podle mého soudu to udělala tehdejší vláda Mirka Topolánka bez vědomí Sněmovny, bez vědomí rozpočtového výboru, bez vědomí výboru pro evropskou integraci, pro evropské záležitosti. Takže v tomto ohledu bych byl rád, kdyby toto pan premiér výslovně uvedl, že nic takového česká ekonomika, česká vláda nebude podnikat.
Druhá věc je v tom materiálu, který byl pro Evropskou radu, otázka Libye. Mluvili jsme tady o tom včera. Já jen chci upozornit, že samotný odkaz na rezoluci Rady bezpečnosti 1973 je poměrně z pohledu právního - a teď si odpustím jakékoliv politické konsekvence - výrazně pochybný. Chci upozornit pana premiéra, aby mu udělali na Ministerstvu zahraničí pořádnou analýzu toho hlasování vzhledem k tomu, že dva stálí členové Rady bezpečnosti nehlasovali pro tu rezoluci. A pokud tedy jde o to, že jedna třetina členů Rady bezpečnosti a z toho dva stálí členové nehlasovali, respektive nehlasovali ve prospěch té rezoluce, je její důsledek nulitní. Upozorňuji na to, že podle článku 27 Organizace spojených národů musíme vidět, jaké jsou mechanismy hlasování v Radě bezpečnosti. A v každém případě kritici toho zásahu použijí tento moment, který byl už jednou v historii použit. Takže bych byl velmi opatrný v tom, že ty veškeré nezbytné prostředky, které se používají, aby se tím nějakým způsobem hazardovalo z pohledu České republiky, a byl bych rád, kdyby tedy převážil ten původně avizovaný opatrný přístup České republiky, který měl ve svém vystoupení prezident republiky na jednání ještě předtím, než k té krizi tak hluboké došlo.
Pokud jde o otázku jaderné energetiky, má stanoviska jsou dlouhodobě známá. A tady se připojuji k tomu, aby případní kritici z pohledu současné situace v elektrárně Fukušima nepřevážili, a byl bych rád, kdyby se to opravdu, jak říkal pan místopředseda Zaorálek, projednávalo ve větším klidu.
To je všechno. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Filipovi. Prosím o další přihlášku do obecné rozpravy. Pan kolega Jan Bauer má slovo.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, milé dámy a pánové, dovolte mi taktéž jako můj předřečník, velice krátce jako člověk, který se dlouhodobě, možná nejintenzivněji teď v posledních měsících snaží skutečně aktivně předkládat některá významná nebo velká témata Evropské unie, tak jsem velice rád, že i tento bod se objevuje tady přímo na jednání pléna Poslanecké sněmovny.
Chtěl bych jenom poopravit drobnou věc. Česká republika a dolní komora Parlamentu do té doby, dokud nebyla členem Evropské unie, měla výbor pro evropskou integraci, což se změnilo vstupem České republiky do Evropské unie, a tím pádem máme výbor pro evropské záležitosti. Já to říkám jenom z toho důvodu, že velice často se název samotného výboru, který se touto problematikou zabývá, tady na jednání pléna plete.
Určitě ode mě neočekávejte, a já si myslím, že to neočekává ani pan premiér, že bych tady říkal nějaká servilní prohlášení, nicméně musím říci, že jsem velice rád, že aspoň v těch posledních měsících nastal významný zlom, a to možná i především díky premiéru Petru Nečasovi, protože v minulosti nepamatuji, v těch posledních měsících, že by osobně nepřišel na jednání našeho výboru, tak jak to ukládá jednací řád Poslanecké sněmovny, § 109b, aby před samotným jednáním Rady nesdělil mandát, který se bohužel díky situaci, která se mění téměř každý den, nesděloval, své stanovisko nebo postavení české vlády, které bude hájit na jednání Rady, přestože samotný mandát si může třeba tvořit v předvečer samotného jednání Rady. Takže ani ten dnešní den nebyl výjimkou. Já si myslím, že nejenom já, ale průřezově všichni členové našeho výboru jsme byli podrobně informováni přibližně ve stejném duchu tak, jak to zaznělo tady na půdě Poslanecké sněmovny. A my jsme tyto informace vzali na vědomí. ***