(15.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Druhý velký blok témat představují zahraničněpolitické otázky. Nejaktuálněji samozřejmě jde o vývoj v Libyi. Evropská rada zhodnotí událost od svého mimořádného zasedání 11. 3. letošního roku. Budeme jednat o politických souvislostech, praktických krocích a perspektivě vývoje s ohledem na přijetí rezoluce Rady bezpečnosti číslo 1973, která opravňuje k použití vojenských prostředků k ochraně libyjského civilního obyvatelstva a vyhlašuje nad Libyí bezletovou zónu.
Konečně posledním avizovaným bodem agendy Evropské rady bude aktuální situace v souvislosti se zemětřesením a cunami v Japonsku, které proběhlo ve stejný den jako poslední jednání Evropské rady, to znamená 11. března letošního roku. Očekává se diskuse dvou hlavních aspektů, jednak humanitární pomoci, jednak problematiky spojené s jadernou energetikou v reakci na události v jaderné elektrárně Fukušima 1.
Vláda podporuje úsilí o zajištění vyšších standardů jaderné bezpečnosti. Chceme na toto téma vést s našimi partnery diskusi a určitě se z událostí v Japonsku poučit. Na druhé straně se nesmíme nechat unést afekty a rezignovat na racionální úvahu. Vláda by odmítla úsilí o legislativní harmonizaci v oblasti standardů jaderných elektráren. Zejména by se postavila proti takovému stanovování standardů, jež by předem určilo vítěze všech budoucích tendrů na nové jaderné bloky v celé Evropské unii. Nepodpořila by ani povinné testy pod kontrolou Evropské komise, a tím faktický přenos pravomocí v takto citlivé oblasti na Evropskou unii.
Myslím si nicméně, že ve všech těchto prioritách máme vytvořenou solidní koalici s celou řadou partnerů napříč Evropskou unií.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Rád zodpovím případné dotazy. (Potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji předsedovi vlády a zahajuji všeobecnou rozpravu. Přihlášku mám zatím jedinou. Hlásí se pan místopředseda Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, já jsem rád, že na programu Sněmovny máme tento bod a že před odjezdem premiéra na jednání Evropské rady se bavíme o pozici České republiky. To bych chtěl předeslat. Je to pro mě potěšitelná věc.
Kdybych měl teď shrnout, tak bych začal tím, že ta debata ve Sněmovně je jakási anatomie české zdrženlivosti v poslední době. Dokonce bych řekl, že ty zdrženlivosti, o kterých je teď řeč, jsou tři. O té jedné jsme tady mluvili včera. To byla ta zdrženlivost České republiky vůči krizi v Libyii a vůči vojenské akci v Libyi. Ta druhá zdrženlivost je zdrženlivost vůči situaci, která se vytváří v jaderné energetice po neštěstí v Japonsku v elektrárně Fukušima. A třetí zdrženlivost, o které jsme slyšeli, to je zdrženlivost vůči paktu pro euro. Takže mi dovolte, abych se vyjádřil k těmto třem zdrženlivostem, o kterých tady byla řeč.
Nebo spíš lépe - k té první zdrženlivosti již mluvit nebudu, protože o té tady byla řeč včera a nemá cenu se k tomu vracet. Odbudu to jednodušší, vyjádřím se k té zdrženlivosti číslo dvě, tedy k té zdrženlivosti vůči jaderné energetice. To nebude složité, protože já si tady dovolím říci - dokonce za svou politickou stranu snad si mohu dovolit říci - že my i v této věci budeme také doporučovat jistou zdrženlivost, protože se domnívám, že posuzovat otázky jaderné energetiky pod vlivem a pod účinkem veliké tragédie a neštěstí v Japonsku není zrovna šťastné. Jsem přesvědčen, že posuzovat energetiku země do budoucnosti budeme muset činit s chladnou hlavou a rozhodně nemůžeme tragédii japonské elektrárny učinit východiskem úvah o budoucnosti.
Sociální demokracie se samozřejmě také dlouhodobě zabývá tím, jak pokrýt energetické potřeby České republiky. Mohu rovnou říci, že i v našich analýzách jaderná energie zaujímá určitý prostor, určitý segment, který nejsme schopni najednou jen tak vyřadit díky atmosféře, která vzniká. Vůbec si to nedovedu představit. Myslím, že se těmito věcmi budeme velmi důkladně zabývat. Já nebudu říkat ani předběžné závěry, protože je na to všechno asi brzo. Četl jsem analýzy, ve kterých stálo, že české jaderné elektrárny jsou bezpečnější, než jsou ty, o kterých se jedná v Japonsku, ale asi ani nejsem kompetentní, abych tyto předčasné závěry tady dnes vyhlašoval. Budeme tomu ale samozřejmě věnovat pozornost. Nicméně bych doporučoval, abychom debatu vedli s určitým odstupem a s určitou nezávislostí na posledních událostech. To si podle mě nemůžeme dovolit.
Proto bych řekl, že obecně ta zdrženlivost druhá je nám asi také blízká. Pravděpodobně i tady bych s panem premiérem dokázal v něčem najít poměrně slušnou shodu.
Dovolte mi, abych řekl, že nakonec tady víceméně vystupuji kvůli té zdrženlivosti třetí, kde bych přece jenom rád formuloval své kritické výhrady, protože tady si už zdaleka nejsem tak jist, že ta zdrženlivost je pro nás tak výhodná a tak účelná, jako bych byl ochoten tvrdit v případech prvních dvou. Pokusím se vysvětlit proč.
Já se domnívám, že dnes je situace taková, že v Evropě a v Evropské unii se odehrávají poměrně docela významné věci, které zřejmě mohou výrazně ovlivnit život unie, v tomto případě především hospodářský život unie. Pravděpodobně se tady vytváří nový, integrovanější způsob fungování unie, který se nyní týká především zemí eurozóny. Chápu to tak, že Česká republika i v té pozvánce, v té výzvě, kterou je pakt pro euro, dostala pozvánku se toho účastnit - a neúčastnit se hotového projektu, ale něčeho, co startuje, co je reakcí na krizi, kde se to chápe tak, že některé věci je třeba změnit, jinak je prostě Evropa zranitelná, jak krize ukázala. Vtip je v tom, že se domnívám, že my máme dnes příležitost do té debaty vstoupit, plně se jí účastnit a nebýt zemí, která ji jen pozoruje a která bude jen sklízet důsledky, které zřejmě beztak sklízet bude, protože my samozřejmě v Evropě jsme jednou provždy a důsledky toho pohybu na nás budou dopadat.
Já mám pravděpodobně jiný vztah k paktu pro euro, než tady řekl premiér, především proto, že některé prvky, které jemu se nelíbí, mně by se naopak líbily.
Když se tady mluví o principu harmonizace daňových základů, v podstatě tedy jakési harmonizace daňových pravidel, tak mně je blízký. Já si myslím, že to je něco, co usnadňuje byznys, co usnadňuje podnikání. Nakonec je tady takto jasně stanoveno, že daňové sazby zůstávají jednoznačně v rukou jednotlivých států, pokud by toto někomu vadilo. Já jsem přesvědčen, že to je věc výhodná, a já bych ji naopak podpořil.
Stejně tak bych podpořil myšlenku daně z finančních transakcí, která mi naopak připadá velmi dobrá právě v důsledku toho, co jsme měli za sebou nebo co se stalo především v průběhu finanční krize. Myslím si, že princip daně z finančních transakcí je právě velice spravedlivý vůči obyvatelům. Je to prostě pokus přenést břemeno takových krizových situací, k jakým došlo nedávno, také na ty, kteří za to nesou hlavní odpovědnost, na ty, kteří jsou tvůrci těch finančních operací. Já si tedy myslím, že ten princip je správný. Naopak bych volal po tom, aby skutečně ta daň byla v Evropě prosazována.
Vadilo mi, že pan premiér se tady vyjádřil tak, že některé věci ne ani tak že by se už děly, ale že je nebezpečí, že by se mohly dít, že tady tento pakt pro euro je vlastně začátek něčeho, co by v sobě mohlo mít zárodky dalších procesů, které my bychom si nepřáli. Připadá mi, že to je vadná úvaha, protože já bych byl raději, kdybychom jako Česká republika byli u toho, nečekali na to, jestli se to stane, nebo ne, a snažili se to ovlivnit. ***