(Jednání pokračovalo v 18.20 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, děkuji za trpělivost. Prosím, můžeme pokračovat. Je 18.20, tak jak byla sněmovna přerušena. Vypadá to, že hlasovací zařízení snad funguje. A my se můžeme pustit do těch bodů, které máme před sebou.
První bod, který bychom měli hlasovat, je námitka, kterou podal poslanec Zaorálek. Takže prosím, nyní hlasování o námitce, kterou jsem podal. Doufám, že jste přihlášeni.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout námitku, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 100. Přítomno 127, pro hlasovalo 124, proti nula. Takže námitka byla přijata.
A teď budeme znovu hlasovat ten návrh, aby byla lhůta projednávání zkrácena na 30 dní. Tento návrh znovu hlasujeme.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zkrátit lhůtu projednávání na 30 dní, stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 101. Přihlášeno 130, pro hlasovalo 70, proti 56. Takže zkrácení bylo přijato a tím můžeme ukončit projednávání bodu číslo 34.
Máme tu bod číslo
36.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti
mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně
některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 275/ - prvé čtení
Opět prosím ministra Jiřího Pospíšila, aby i tento bod uvedl.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, pane předsedající. Já jen stručně odůvodním tuto novelu zákona číslo 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže.
Tato novela reflektuje určitý problém, který se u tohoto zákona, který jsme před sedmi lety přijali, ukázal. Má postihovat děti, to znamená osoby mladší 15 let, pokud tyto osoby spáchají trestný čin. Správně by mělo být řečeno - spáchají jednání, které nese znaky trestného činu. Toto je velmi citlivý problém zvláště v případě, kdy jde o závažný trestný čin, například o trestný čin proti životu a zdraví, zvláště pak, jde-li o například takovou vraždu.
Dnes pachatel vraždy, je-li mladší 15 let, tedy jinými slovy dítě, které někoho zavraždí, tak mu soud podle platné právní úpravy může uložit pouze takzvanou ochrannou výchovu, může jej takto izolovat. Problém však je, že ochranná výchova ze zákona vždy končí 19. rokem věku tohoto dítěte. Dítě je v 19 letech propuštěno na svobodu bez zápisu v trestním rejstříku, a i když se třeba jedná o devianta nebo pachatele, který páchal trestnou činnost z důvodu své duševní či jiné poruchy, tak stát nad ním nemá žádnou kontrolu a takovýto v zásadě nebezpečný jedinec se může, jak jsem řekl, bez zápisu v rejstříku trestů pohybovat dále na svobodě. Tomuto problému se věnuje takzvaná Kmetiněvská výzva, která upozorňuje na tento problém v souvislosti s kauzou, která se před několika lety stala v Kmetiněvsi, kdy třináctiletý jedinec zavraždil svoji spolužačku.
Já osobně se nedomnívám a stejně tak experti, se kterými jsme toto téma probírali, že tento problém je vyřešitelný tím, že snížíme samotnou věkovou hranici trestní odpovědnosti, protože snížíme-li věkovou hranici na 14 let, pak budeme mít i nadále dvanácti- třináctileté vrahy. Naštěstí jich není moc. Jsou to pouze jednotky případů ročně, nicméně jsou. A protože jde o tak závažnou věc, tak nelze podceňovat v žádném případě ani jednotky případů.
My jsme přesvědčeni o tom, že je třeba najít systémové řešení, které takovéto závažné věci bude postihovat minimálně tím, že pachatele brutálního trestného činu izoluje. Izoluje od zbytku společnosti, a tím pro společnost fakticky takovýto jedinec přestane být nebezpečný.
Novela tedy přináší podle mého názoru drobnou, ale důležitou novelu, aby děti mladší 15 let, které spáchají závažnou trestnou činnost z důvodu své duševní poruchy, vedle ochranné výchovy byly umístěny také do takzvaného ochranného léčení. Ochranné léčení může buď probíhat ambulantně u méně závažných forem, anebo v ústavech, to znamená dotyčný jedinec je izolován. Kouzlo, v uvozovkách, ochranného léčení na rozdíl od ochranné výchovy tkví v tom, že jedinec je tedy systematicky léčen, ale hlavně takovéto ochranné opatření není časově omezeno, to znamená jedinec je dále izolován od společnosti, i když dosáhne zletilosti, osmnácti let, i když dosáhne devatenácti let, pokud účel izolace je nutný. Pokud je důvod pro izolaci například pro celoživotní duševní poruchy, pak se teoreticky může stát, že takovýto jedinec bude i celoživotně izolován. Domníváme se, že toto je nejvhodnější řešení, jak reagovat na děti, které z důvodu své duševní poruchy páchají mimořádně závažnou trestnou činnost.
Novela obsahuje samozřejmě ochranu i takovéhoto jedince a záruku jeho práv, například tím, že soud každý rok přezkoumává, zda jsou dále splněny důvody pro to, aby ochranné léčení existovalo, zda tedy dotyčný jedinec je dále společensky nebezpečný. Toto vše je v novele upraveno.
Dámy a pánové, domnívám se tedy, že tato novela - sice je drobná, ale společensky mimořádně závažná, resp. řeší mimořádně citlivé a důležité společenské téma - by si měla zasloužit vaši pozornost a měla by být propuštěna do druhého čtení a měla by být podrobně projednána ve výboru. Já osobně předpokládám, že ve výboru bychom měli řešit i téma překlopení, v uvozovkách, režimu ochranné výchovy, ochranného léčení a případně též takzvané detence, to znamená v případě, že léčení dětského vraha nebude dostatečné, měla by zde být šance překlopit tento režim do detence, což je fakticky vězeňské zařízení, to znamená typ, v uvozovkách, věznice, pokud to mám říci zjednodušeně a nepřesně, kde je dotyčnému poskytována lékařská péče.
Je třeba říci, že v novele je obsažena ještě jedna věc, na kterou chci poukázat. Je to ještě změna trestního řádu, která reaguje na praxi, že když jsme zřídili takzvaná detenční zařízení před 1. lednem 2009, tak zákon o zabezpečovací detenci neřešil problém temporální, to znamená nakolik pachatelé, kteří spáchali závažnou trestnou činnost před účinností a zřízením detenčního zařízení, pokud například podstupují ochranné léčení, zda mohou být přemístěni do detenčního zařízení. Výkladem se došlo k většinovému názoru že ano, že může být někdo z ochranného léčení umístěn do detenčního zařízení, pokud ochranné léčení neplní svůj účel. Ale protože jde pouze o výklad, nikoli o přímo striktní, řekněme, text zákona, tak tuto věc doplňujeme do zákona tak, aby nebylo pochyb o tom, že do detenčního zařízení mohou být umisťováni i ti, kteří spáchali závažnou trestnou činnost před 1. lednem roku 2009, kdy zákon o zabezpečovací detenci nabyl účinnosti. Dámy a pánové, i tuto druhou dílčí změnu považuji za důležitou s ohledem k citlivosti, jakou téma detenčních zařízení určitě by mělo zaujmout.
Děkuji za pozornost a prosím o propuštění tohoto návrhu do výborového projednávání. ***