(17.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Druhou věcí a druhým důvodem, proč je třeba reflektovat změny ekonomické situace našich spoluobčanů a proč je třeba se zamyslet nad úpravami soudních poplatků, je skutečnost, že rok od roku nám narůstá množství soudní agendy. Málokteré zemi v Evropě narůstá soudní agenda tak výrazně jako v České republice. A bohužel nemalým dílem narůstají též šikanózní žaloby. Jinými slovy žaloby, kde není zjevný důvod účastníka, který podává návrh soudu, který se obrací na soud jako takový. Soudní poplatky jsou obecně vnímány právě také jako určitá možná regulace proti velkému množství šikanózních žalob. Zkrátka a dobře, pokud někdo ví, že s žalobou, kterou podává, nemůže uspět, nemůže s ní vyhrát, a podává ji z různých důvodů, např. proto, aby se druhá strana obtížněji domáhala svého práva, aby se protahoval stav nejasné právní situace, tak je zjevné, že něco není v pořádku. A soudní poplatek jako takový alespoň částečně může toto regulovat.
Na druhou stranu zde odpovědně říkáme, že soudní poplatek nemůže zabránit spoluobčanům v přístupu ke spravedlnosti. Nesmí být tak vysoký, aby znemožňoval určitým sociálním vrstvám využívat služeb justice. Myslíme si, že nárůsty, které jsou odrazem změny ekonomické situace obyvatelstva, nepovedou k tomu, aby pro někoho z našich spoluobčanů se justice stala nedostupná. Kdyby k tomu však došlo, je třeba korektně říci, že dále zůstává institut, který umožňuje, aby občan byl osvobozen od placení soudního poplatku. A to zvláště, jedná-li se o tíživou životní situaci. Nicméně toto osvobození musí být individuální, musí být na základě rozhodnutí soudu, ne plošné, paušální, protože pak je bohužel zneužíváno.
Je třeba také říci, že tento návrh nově definuje typy řízení, které nebudou spojeny se soudními poplatky. Myslím si, že je velmi správné, že nově se do výčtu dostává např. plné osvobození od soudního poplatku, pokud návrh podává tzv. oběť domácího násilí. Tam opravdu asi není morální a správné, aby dotyčná oběť platila soudní poplatek. Já bych byl velmi rád, kdybychom v ústavněprávním výboru, pokud tento návrh pustíte do dalšího čtení, třeba vedli diskusi o tom, zda by oběti trestných činů, které se domáhají náhrady u soudu v civilním řízení vůči pachateli, neměly být ze zákona úplně zbaveny toho, že musí platit soudní poplatek. Myslím, že to je téma k diskusi, a rád bych toto otevřel při projednávání v ústavněprávním výboru, bude-li mu to přikázáno.
Nicméně pojďme k samotné podstatě navýšení. Jak jsem řekl, chceme, aby česká úprava byla srovnatelná s tím, jak je justice drahá pro občany v sousedních zemích. Pokud tedy u peněžitého plnění klasické žaloby, kdy někdo žaluje o nějakou částku, platí v Polsku 5 % z částky soudní poplatek a na Slovensku např. 6 % z částky, pak není důvod, proč by v České republice to měla být 4 %, podíváme-li se na to, že situace slovenského a polského občana určitě ekonomicky v průměru není lepší než českého občana. Pokud tedy Slováci mají 6, Poláci mají 5, my bychom rádi, aby se v České republice tato částka zvedla ze 4 na 5, tedy abychom se právě dostali na úroveň Polska a Slovenska, resp. budeme stále na tom lépe než Slováci, kteří mají právě 6.
Stejně tak u jiných poplatků v zásadě navýšení je opravdu v jednotkových řádech. Jiný příklad: Poplatek, který někdo platí za rozvod. Dnes se platí 1 000 korun, do budoucna se bude platit 2 000 korun. Každý z nás asi cítí, že jde opravdu o symbolickou změnu. Pokud se někdo z vás rozváděl nebo měl jinou službu advokáta, pak dobře ví, že advokátní služby v rámci těchto úkonů jsou mnohem dražší, a tedy samotný soudní poplatek je opravdu zlomkem z nákladu, který občan v rámci výdajů spojených s právními službami platí.
Obecně tedy konstatuji, že v rámci nárůstu životní úrovně našich spoluobčanů se jednotlivé soudní poplatky zvyšují o 50 až 100 % podle toho, o jaký typ soudního poplatku se jedná.
Dále zachováváme zvýhodnění soudních poplatků u elektronických služeb. To znamená např. u elektronického platebního rozkazu, kdy někdo žaluje o určitou částku, bude soudní poplatek nižší, než když někdo žaluje klasickou písemnou žalobou. U písemné žaloby, jak jsem řekl, by to bylo 5 %, u elektronického platebního rozkazu zůstávají 4 %. Důvodem je, abychom dále motivovali naše spoluobčany a podporovali elektronické formy komunikace mezi státem a justicí.
Nově se také upravuje možnost vrácení soudního poplatku. Chceme, aby tam, kde se účastníci dohodnou, byl vrácen soudní poplatek. Nově toto upravuje právě předložená novela.
Co je výrazněji zdraženo nad průměr, který jsem řekl a kde jsem připraven toto ne zcela populární rozhodnutí či návrh obhajovat, je zdražení u mimořádných opravných prostředků, tedy u těch prostředků, kdy se občané neobracejí na okresní krajský soud, příp. vrchní, ale kdy využívají specializované mimořádné zvláštní služby Nejvyššího soudu, příp. také ve své specifičnosti Ústavního soudu. Já jsem přesvědčen, že pokud se někdo obrací s mimořádným opravným prostředkem na Nejvyšší soud, tak zkrátka soudní poplatek musí být jiný, než když podává žalobu na plnění o 20 tisíc korun na příslušný okresní soud. Jedná se o úplně jiný typ služby, jedná se o věc často mimořádnou a my bychom si měli zvyknout, tak jako je to ve standardních demokratických státech, že Nejvyšší soud je nejvyšší mj. i proto, že neprojednává běžnou agendu a že není třetí instancí v běžném soudním procesu.
Bohužel v České republice je Nejvyšší soud totálně zavalen často banální běžnou agendou a často slouží jako třetí instance poté, co občané nejsou spokojeni s odvolacím rozsudkem krajského soudu, příp. vrchního soudu. Toto samozřejmě není správné, protože pak Nejvyšší soud není schopen rychle a kvalitně judikovat u klíčových důležitých kauz, jejichž judikáty, resp. rozhodnutí, mají ovlivnit rozhodování soudů nižších. Proto jsem přesvědčen, že musíme poplatky zdražit u Nejvyššího soudu tak, aby se na něj opravdu obrátili občané, pokud bude zcela zjevné, že jde o mimořádnou kauzu, aby Nejvyšší soud opravdu rozhodoval v mimořádných věcech.
Ostatně Ministerstvo spravedlnosti příští týden představí novelu občanského soudního řádu, ve které navrhujeme nové pojetí působnosti Nejvyššího soudu, kdy chceme zúžit důvody, pro které je možno se obrátit na Nejvyšší soud. Jsem přesvědčen, že toto opatření povede ke zkvalitnění činnosti české justice. Čím méně konkrétních kauz, ale o to závažnějších, bude Nejvyšší soud rozhodovat, čím bude více judikovat a nalézat právo než rozhodovat o právních banalitách, o to více může nepřímo ovlivňovat podřízené nižší soudy a ovlivňovat jejich judikaturu a přispívat ke stabilitě a předvídatelnosti soudního rozhodování nižších soudů.
Dámy a pánové, tolik tedy několik případů z onoho návrhu, který jsem zde chtěl představit. Co je důležité říci - a to je klíčové: Dál platí základní teze, že účastník, který se obrací na soud, není osvobozen, ale jeho nárok je oprávněný a soud jej potvrdí jako oprávněný, tak mu náklady soudního řízení, tedy i soudní poplatek, platí strana, která prohraje. To myslím, že je stěžejní, klíčová věta - že platit má ten, kdo není v právu, kdo zkrátka buď podává šikanózní žalobu a je mu zamítnuta, anebo ten, kdo zkrátka neustojí svá tvrzení důkazně u soudu a bohužel soudnictví prohraje. Občané, kteří jsou si jisti svými nároky, buď budou osvobozeni, pokud jsou v tíživé sociální situaci, anebo v případě, že u soudu uspějí, pak následně jim náklady s řízením spojené bude hradit druhá strana.
Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení tohoto návrhu. My jsme připraveni u jednotlivých pasáží, jednotlivých bodů v případě, že tento návrh postoupíte do dalšího čtení, resp. do projednávání ve výborech, se velmi podrobně o tomto návrhu bavit. Bavit se klidně o každé dílčí položce tohoto návrhu a bavit se o tom, nakolik změny v navýšení jsou adekvátní, či nikoliv. Protože naším cílem opravdu nebylo prosté zdražení, ale spíše filozofický nový pohled na soudní poplatky a jistá snaha vyjít ze zkušenosti posledních deseti let, kdy tento zákon nezměněný platí, a některé věci poopravit i podle toho, jaká je zkušenost. ***