(17.30 hodin)
Poslanec Luděk Jeništa: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, je mi trochu líto po slovech pana místopředsedy, že budu možná tím, kdo tady potlačí parní válec o malý kousek dopředu. Přesto se musím k tomuto návrhu zákona vyjádřit.
Nechci tady dlouze hovořit o historii nájemného z bytu, kterého se týká samozřejmě občanský zákoník, § 686, 696. Týká se ho vyhláška Ministerstva financí z roku 1993, která byla v roce 2001 nálezem Ústavního soudu zrušena. Poté nastal takový mírný chaos nebo vakuum, kdy bylo mylně vnímáno, že staré smlouvy podléhají regulaci. Změna nastala v roce 2006 schválením zákona č. 107 o jednostranném zvyšování nájemného. Tento zákon ruší regulaci ve dvou fázích. Na konci minulého roku to byla první fáze, na konci roku 2012 to bude fáze druhá.
Co se týče návrhu tohoto zákona, zaznamenali jsme tam určité technické nedostatky, ať se to týká definice podlahová plocha bytu, která je v různých směrnicích nebo vyhláškách definována vždy jinak, tady to upřesněno není. Ať už se to týká některých dalších paragrafů, kde dochází k právní úpravě obsažené v občanském zákoníku nebo nepřímé novele občanského soudního řádu a podobně. Ale to jsou věci, které by se jistě technicky daly odstranit.
Nicméně je tam věc, která je pro nás nepřípustná, a to je § 6 odst. 4, kde je výjimečný postup pro příjemce starobního a invalidního důchodu. Je to vlastně zakotvení jejich ochrany zcela jednoznačně na úkor majitele domu. Naopak by to mělo být samozřejmě řešeno nějakým doprovodným sociálním programem a tady je to zcela jednoznačně přenesení řešení nízkých příjmů právě na majitele domů, což samozřejmě určitě by vyvolalo další spory a další reakce majitelů domů vzhledem k Evropskému soudu pro lidská práva atd. Což je určitě velký problém. Tento můj argument násobí ještě skutečnost, že tato určitá forma regulace řeší vlastně pouze nízké příjmy. Už vůbec nezohledňuje vlastnictví movitého či nemovitého majetku.
Z tohoto důvodu chci říci, že v zákonu č. 107, tím jsme se postupně zbavovali regulace, a teď tímto zákonem bychom ji v určité formě znovu zaváděli. Proto bych rovněž dal přednost závazku vlády, která by měla předložit novelu občanského zákoníku a tam řešit tuto situaci. Proto si dovoluji navrhnout neschválení tohoto návrhu zákona v prvním čtení. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, buď můžeme vrátit návrh k dopracování nebo zamítnout.
Poslanec Luděk Jeništa: Navrhuji zamítnutí zákona v prvním čtení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Pan poslanec Klučka je další, kdo se hlásí do rozpravy obecné. Prosím.
Poslanec Václav Klučka: Vážená paní předsedkyně, kolegové, kolegyně, trošinku odlehčím toto téma, protože mé vystoupení bude obecnější k situaci, která tady teď v této Poslanecké sněmovně vzniká. Hledal jsem příčinu malého zájmu, nebo i skoro nezájmu poslanců vládní koalice o iniciativní návrhy poslanců opozice. Hledal jsem příčinu a zdá se mi, že jsem ji našel.
Dámy a pánové, ocituji vám ze strany 43 osmý odstavec koaliční smlouvy, která celou situaci vysvětluje: ,"Smluvní strany se zavazují, že budou na půdě obou komor Parlamentu podporovat přijetí koaličních vládních návrhů zákona. Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličním vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách Parlamentu jen po vzájemné dohodě. Současně se zavazují, že případné nevládní návrhy zákonů a pozměňující návrhy předkládané poslanci a senátory koaličních klubů anebo připojení se k iniciativě poslanců z jiných klubů budou předem konzultovány na úrovni předsedů klubů. Podmínkou pro jejich podporu bude dohoda smluvních stran na úrovni K9 nebo K6. Není-li dohodnuto jinak, budou koaliční kluby při hlasování respektovat koaličně dohodnuté stanovisko vlády. Nedodržení tohoto pravidla je považováno za porušení koaliční smlouvy, které může vést až k vypovězení koaliční smlouvy."
Koaliční smlouva, k naší lítosti, opoziční lítosti, se vůbec nezabývá institutem iniciativních návrhů opozice bez toho, že by se k tomu některý z poslanců vládní koalice po předchozí dohodě v koalici připojil. Takže všechny návrhy, které opozice zde předkládá, sebelepší, prostě budou končit s největší pravděpodobností zamítnutím v prvém čtení.
Je mi líto těch poslanců vládní koalice, kteří musí zkoumat text těchto návrhů, aby našli rozumné vysvětlení z této situace ke svému verdiktu: předkládám návrh na zamítnutí návrhu zákona.
Pokud jde o stanoviska vlády k této iniciativě, pak nenajdete stanovisko vlády k iniciativě opozičních poslanců, které by bylo kladné. Nenajdete ani stanovisko vlády, které by neříkalo souhlas ani nesouhlas, ale pomohlo doprovodit tento návrh do druhého čtení svými legislativními úpravami tak, jako je to kupříkladu ve stanovisku vlády k návrhu zákona o rodině, který začneme za chviličku, kde opravdu nenajdete nic jiného než legislativní úpravy tohoto návrhu, aby on mohl projít do druhého čtení a poté aby mohl být dále projednáván.
Dámy a pánové, velmi se omlouvám, že jsem vás tímto konstatováním zdržel, ale řeknu vám: mně je to prostě líto. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Václav Klučka, nyní je přihlášen pan poslanec Stanislav Křeček, po něm pan poslanec Jiří Paroubek, jestli registruji přihlášku dobře.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, paní předsedající. Po předřečníkovi, který uvedl, z jakých důvodů byl tento návrh zamítnut... Jaká je situace? Situace je taková, že novela občanského zákoníku a samozřejmě i budoucí občanský zákoník, který přijmeme, říká, že nájemné se sjednává dohodou, a pokud se účastníci nedohodnou, rozhodne soud podle místně obvyklého nájemného, nájemné, které je v místě a časově obvyklé. Nám samozřejmě definice místně obvyklého nájemného nechybí, ta je v zákoně z 90. let, tuším v zákoně 151/1992 o oceňování majetku, kde se říká, že místně obvyklé nájemné je takové, za které lze věc v místě a čase pronajmout. To ovšem u bytů není příliš praktické, protože u bytů se musíme ptát komu pronajmout. Je přece rozdíl, jestli to pronajímám důchodci s minimálním důchodem nebo někomu jinému. Čili ty věci jsou složité.
Takže vždycky se všude předpokládá, že ještě bude zvláštní zákon, který řekne, jak se k tomu místně obvyklému nájemnému dostaneme. A to předpokládá nový občanský zákoník a náš zákon není nic jiného, než abychom řekli, jakým způsobem se to místní nájemné stanoví, protože jinak pro to soud nemá žádný podklad. ***