(12.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Kdo další se hlásí se rozpravy...? Nevidím žádnou přihlášku, končím obecnou rozpravu. Zeptám se navrhovatele, jestli chce mít závěrečné slovo. Nechce. Zpravodaj? Také ne.
V tuto chvíli konstatuji, že byl přednesen návrh na zamítnutí předlohy, takže já přivolám kolegyně a kolegy. (Gongování.)
Registruji návrh na odhlášení. Odhlašuji vás a prosím, abyste se přihlásili všichni svými identifikačními kartami.
Dámy a pánové, kdo je pro návrh na zamítnutí - zahajuji hlasování - kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 51 z přihlášených 154 pro 90, proti 64, tento návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto tisku.
Nyní přistoupíme k projednávání bodu
27.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Václava Votavy, Jiřího Paroubka a dalších
na vydání zákona, kterým se mění zákon České národní rady č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 153/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 153/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Bohuslav Sobotka. Máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že jsme v tomto volebním období svědky velmi zajímavé statistiky na půdě Poslanecké sněmovny. Myslím si, že by bylo dobré si udělat přesné vyjádření následující skutečnosti.
Mám velmi silný pocit, že v tomto volebním období vládní koalice zamítá důsledně úplně všechny návrhy, se kterými přicházejí opoziční politické strany. Myslím si, že tady může existovat jedna, dvě výjimky z těch všech zákonů, které iniciovali poslanci opozice během tohoto volebního období.
Na druhou stranu, pokud se podíváte na vztah opozičních poslanců vůči vládním předlohám, tak těch návrhů na zamítnutí vládních návrhů zákonů nebo novel, které přicházejí do Poslanecké sněmovny, je nepoměrně méně, než návrhů na zamítnutí ze strany vládní koalice vůči opozičním předlohám.
Co se dá z tohoto faktu dedukovat? Podle mého jednoduchá věc. Zatímco opozice vůči vládě nedělá politiku nulové tolerance a nesnaží se zamítat vše, co vláda předkládá, jenom proto, že to předkládá vláda, tak ze strany vládní většiny je tady ve skutečnosti realizována politika nulové tolerance vůči všemu, co předkládá opozice, a to z jediného důvodu - prostě proto, že to předkládají opoziční poslanci.
Já myslím, že zejména zajímavá byla argumentace u toho předcházejícího návrhu zákona, který byl zamítnut vládní většinou stejně jako všechny další opoziční novely, které tuším tady dnes byly projednávány, zejména proto, že tento návrh, který předložila sociální demokracie, je v souladu s vládním programem a je dokonce velmi podobný návrhu zákona, který se připravuje v tuto chvíli na Ministerstvu průmyslu a obchodu. To koneckonců už tady během rozpravy zaznělo. Čili u tohoto návrhu v žádném případě neexistovaly věcné důvody pro to, aby byl ze strany vládní koalice zamítnut, a byl použit pouze důvod ideologický a politický - prostě ten návrh zákona měl jedinou smůlu, že jeho autory a předkladateli byli shodou okolností opoziční poslanci sociální demokracie.
Já v této atmosféře přirozeně nemohu udělat nic jiného, než uvést návrh zákona, kterým se mění zákon o dani z příjmů. Chtěl bych říci, že tento návrh zákona reaguje na vývoj v našem daňovém systému v uplynulých letech. Zejména počínaje rokem 2008 se zvýšil tlak na přesouvání daňové zátěže z firem a vysokopříjmových skupin na střední vrstvy. Počínaje rokem 2008, kdy byl spuštěn a realizován tzv. Topolánkův batoh, došlo k dalšímu výraznému posunu z hlediska struktury zdaňování v naší zemi.
Co se stalo? Já to říkám proto, že ten trend pokračuje bohužel i v těchto dnech, což se koneckonců ukazuje i na vládou navržené tzv. důchodové reformě. V tom roce 2008 došlo k odstranění daňové progrese. Do té doby byly daně z příjmů fyzických osob v České republice zdaňovány v rámci čtyř pásem daně z příjmů a ta pásma byla odstupňována podle příjmu daňového poplatníka.
Daňová progrese je systém, který je nejčastěji obsažen v daňových systémech vyspělých států. Téměř všechny státy, možná úplně všechny státy, které mají vyšší životní úroveň, než má naše Česká republika, mají systém daňové progrese. Tyto systémy se přirozeně liší, zejména se liší, pokud jde o počet pásem, která jsou zdaňována, a liší se také, pokud jde o mezní sazbu. Ta mezní sazba, kterou my navrhujeme v našem návrhu zákona, je 30 %, ve většině zemí, které mají vyšší životní úroveň, než má Česká republika, se mezní sazba pohybuje v pásmu mezi 40 až 60 %. Hovořím zejména o evropských zemích, ale mohl bych stejně tak hovořit o zemích v Severní Americe, mohl bych stejně tak hovořit např. o Austrálii, Japonsku a jiných vyspělých státech.
V roce 2008 byl tento systém daňové progrese zrušen. Ten systém daňové progrese byl součástí našeho daňového systému od samého vzniku České republiky, to znamená od roku 1993. V roce 1993 byl systém konstruován tak, že obsahoval pět pásem daně z příjmů a fungoval tady v celém období 1993 až 1998, kdy tady vládly pravicové koaliční vlády. Počet pásem byl poté snížen, a to v době menšinové vlády Miloše Zemana, a posléze zde fungoval v rozsahu čtyř pásem do roku 2008.
V roce 2008 ho tehdejší vládní koalice ODS, Strany zelených a KDU-ČSL nahradila jednou sazbou daně z příjmů ve výši 15 %, která byla vztažena vůči nově konstruovanému daňovému základu tzv. superhrubé mzdy. To znamená progresivní systém, který je ve většině vyspělých zemí světa, byl v České republice nahrazen systémem, který je v zásadě unikátním experimentem. Je to prostě unikátní daňový experiment, zejména pokud jde o konstrukci daňového základu, tzv. superhrubé mzdy, ale také pokud jde o stanovení jedné sazby daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 %.
Současně ve stejném období došlo k dalšímu poklesu daně z příjmů firem a ve stejném období ale začaly být zvyšovány nepřímé daně. Došlo ke zdvojnásobení snížené sazby daně z přidané hodnoty. Ještě v roce 2007 byla snížená sazba DPH na 5 %, 2008 už se zvýšila na téměř dvojnásobek - 9 %.***