(17.10 hodin)
(pokračuje Drábek)
Systém je tak podle Ústavního soudu v rozporu s článkem 1 a s článkem 3 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod, garantujícími rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.
Ústavní soud toto ustanovení zákona o důchodovém pojištění s účinností od 30. září 2011 zrušil, a proto je nezbytné přijmout novou úpravu stanovení výpočtového základu pro vyměřování důchodů. Opatření přímo související s nálezem Ústavního soudu proto musí nabýt účinnosti k tomuto dni, protože jinak by zákon neurčoval pravidla pro stanovení výpočtového základu, a tím i výpočet procentní výměry důchodu, a důchody by mohly být přiznávány pouze v minimální výši, to znamená v případě starobních důchodů a invalidních důchodů pro invaliditu třetího stupně, tedy dříve plných invalidních důchodů, by základní výměra činila 2230 Kč a procentní výměra zákonem stanovené minimum 770 Kč. Vzhledem k nutnosti aspoň minimální doby na přípravu plátců důchodů, zejména pro Českou správu sociálního zabezpečení, musí být nová právní úprava přijata tak, aby byla zajištěna alespoň tříměsíční legisvakance. To znamená, že nová právní úprava musí nabýt platnosti nejpozději v červnu 2011.
K vlastnímu návrhu. Vláda v souladu se závěry nálezu navrhuje jednoznačně stanovit pravidla pro určení výše redukčních hranic pro určení zjištění výpočtového základu přímo v zákoně, a to prostřednictvím násobků průměrné mzdy. Bude tak zamezeno tomu, aby vláda stanovovala každoročně redukční hranice bez zákonných kritérií, jen podle své úvahy, což Ústavní soud kritizoval.
Při nastavení první redukční hranice vláda vycházela ze současného stavu a navrhuje, aby první redukční hranice činila 44 % průměrné mzdy.
U druhé redukční hranice však navrhuje posun oproti současnému stavu, a to z dnešních 28 200 Kč, což zhruba odpovídá 114 % průměrné měsíční mzdy, na čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Druhá redukční hranice tedy bude odpovídat maximálnímu měsíčnímu vyměřovacímu základu neboli tzv. stropu pro placení pojistného, jehož právní úprava se tímto návrhem nemění. Již dnes činí maximální roční vyměřovací základ 48násobek průměrné mzdy, přepočtem na měsíční bázi tedy čtyřnásobek, a zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pouze dočasně pro roky 2010 a 2011 stanovil výši stropu na 72násobek průměrné mzdy za rok.
Výše zápočtu do první redukční hranice se v návrhu nemění, to znamená, že částka do první redukční hranice se bude nadále započítávat plně. Zápočet mezi první a druhou redukční hranicí se navrhuje ve výši 26 % oproti současnému rozdělení zápočtů, které mezi dnešní první a druhou redukční hranicí činil 30 % a mezi druhou a třetí redukční hranicí činil 10 %. Jde tedy o zásadní vymezení a optické rozdělení té solidární části důchodu a zásluhové části důchodu tak, abychom se příště už nemohli dostat do sporů či diskusí či posuzování i například u Ústavního soudu o tom, jaká je vlastně solidární část průběžného důchodového systému a jaká je zásluhová část důchodového systému.
Dále se navrhují parametrické změny, které mají umožnit dlouhodobou stabilitu důchodového systému v průběžném pilíři. Navrhuje se pokračovat v postupném prodlužování rozhodného období pro zjišťování osobního vyměřovacího základu ze současného cílového stavu třiceti roků před rokem, ve kterém je přiznáván důchod na celoživotní, čímž se pro výpočet důchodu budou posuzovat všechny příjmy, ze kterých bylo odvedeno pojistné. Nicméně návrh zachovává již existující pravidlo, že se nepřihlíží k příjmům dosaženým před rokem 1986.
V návrhu se počítá při přechodu od dnešního vzorce pro výpočet nově přiznávaných důchodů do cílového stavu s pětiletým přechodným obdobím, které bude sloužit k tomu, aby lidé v těsně předdůchodovém věku byli dotčeni navrhovanou změnou minimálně a aby postup byl pozvolný, tak aby nebylo možné ani zvýhodnit, ani znevýhodnit ty, kdo odcházejí do starobního důchodu k nějakému konkrétnímu datu, ale aby také nebylo možné ani spekulovat, zda je výhodnější odejít do starobního důchodu dříve, či později. Proto pro čtvrté čtvrtletí roku 2011 a pro roky 2012 až 2014 návrh počítá se třemi redukčními hranicemi, tak aby postup byl pozvolný. Přesný přechod od dosavadního vzorce k novému vzorci máte samozřejmě popsán v textu zákona.
Navrhované řešení tedy zajistí Ústavním soudem požadované posílení principu ekvivalence, a to výrazným zvýšením náhradového poměru v posledních dvou příjmových decilech, a to při současném zachování solidarity u nízkopříjmových důchodů v prvním decilu.
V souvislosti s řešením dopadu nálezu Ústavního soudu se - jak jsem se již zmínil - navrhují další parametrické změny základního důchodového pojištění, které přispějí ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového systému. Jde o pokračování ve zvyšování důchodového věku i po dosažení důchodového věku 65 let a také o urychlení sjednocení důchodového věku pro muže a ženy.
Návrh předpokládá pokračování zvyšování důchodového věku u mužů současným tempem, to znamená o dva měsíce ročně i po dosažení důchodového věku 65 let, a to prozatím bez stanovení cílové hodnoty důchodového věku, vzhledem k tomu, že se trvale prodlužuje střední věk dožití a že je pro stabilitu důchodového systému nezbytnou podmínkou, aby průměrná doba čerpání starobního důchodu zůstávala na stejné úrovni. Samozřejmě ve chvíli, kdy se střední doba dožití přestane prodlužovat, tak v tu chvíli bude na aktuální politické reprezentaci, aby také rozhodla o zastavení nynějšího trendu zvyšování věku odchodu do důchodu.
Dále se navrhuje zrychlení tempa zvyšování důchodového věku u žen od ročníku narození 1956 ze současných čtyř měsíců ročně na šest měsíců ročně s cílem sjednocení důchodového věku pro muže a ženy už v roce 2041. Zdůrazňuji - cílem je, aby už v roce 2041 byl sjednocen věk odchodu do důchodu u mužů a žen.
Další navržená změna se týká zvyšování důchodů. Zvýšení vyplácených důchodů, tedy tzv. valorizace, bude odpovídat i nadále růstu indexu spotřebitelských cen a jedné třetině růstu reálných mezd. Zvýšení základní výměry přitom bude odpovídat růstu průměrné mzdy a zvýšení procentní výměry bude činit tolik procent, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry a části zvýšení procentní výměry odpovídal procentu růstu cen a jedné třetině růstu reálných mezd.
Podstatná procesní změna, která je v návrhu obsažena, je to, že o zvyšování důchodů již nebude rozhodovat vláda nařízením, ale toto zvýšení bude provedeno vyhláškou na základě zákona, na základě přesně stanovených pravidel, která nebudou umožňovat volbu výše zvýšení. Ta změna posílí jistotu poživatelů důchodů, neboť již nebudou závislí na každoročním rozhodování vlády, ale zvýšení bude pro každého dáno jasně zákonem. ***