(16.00 hodin)
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila s peticí zaměstnanců Zdravotního ústavu se sídlem v Brně. Naváži tím i na vystoupení kolegyně Markové. Petice zaměstnanců Zdravotního ústavu se sídlem v Brně se opírá o článek 18 Listiny základních práv a svobod a zákon číslo 85/1990 Sb., o právu petičním.
Nyní cituji: "My, níže podepsaní zaměstnanci Zdravotního ústavu se sídlem v Brně, se prostřednictvím této petice stavíme proti schválení novely zákona č. 258/2000 Sb., která je v současné době projednávána pod sněmovním tiskem číslo 165.
Dle našeho názoru přijetí této novely bude mít pouze za následek likvidaci většiny zbývajících zdravotních ústavů a jejich zaměstnanců. V případě Zdravotního ústavu se sídlem v Brně, kde má dojít ke sloučení se Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě, dojde k zániku většiny pracovních míst, a to zejména ve stavu, kdy Zdravotní ústav se sídlem v Brně jako příspěvková organizace s nulovým příspěvkem hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a je plně schopen dostát všem svým závazkům. Zdravotní ústav se sídlem v Brně nepředstavuje pro Ministerstvo zdravotnictví České republiky žádné finanční či jiné náklady.
Zároveň se touto peticí ohrazujeme proti vyjádření ministra zdravotnictví, který označil naši organizaci jako reziduum, která je již jen formální záležitostí. Zdravotní ústav se sídlem v Brně má v současné době 78 zaměstnanců a poskytuje své služby po celém Jihomoravském kraji.
Nesouhlasíme také s tvrzením, že speciální služby poskytované zdravotními ústavy jsou dostatečné ve dvou centrech, v Praze a v Ostravě. Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě je excentricky uložený ve svém spádovém území u hranic státu a např. dojezdnost ze Znojma je přibližně tři hodiny. Pro orgány ochrany veřejného zdraví je ovšem důležitá okamžitá dostupnost našich služeb, zejména v případech, kdy dojezdnost vzorku může narušit jeho objektivitu.
Současně si uvědomujeme situaci, do které se zdravotní ústavy dostaly chybně zvoleným způsobem transformace. Řešení vidíme, alespoň co se Moravy týče, ve zřízení dvou samostatných zdravotních ústavů s působností rozdělenou mezi jižní a severní Moravu. Toto uspořádání plně zajistí specializovanou péči, kterou dosavadní zdravotní ústavy zajišťovaly na celé Moravě, a zároveň nepovede ke zbytečnému hromadnému propouštění současných pracovníků. Toto uspořádání také umožní, aby tyto dva zdravotní ústavy fungovaly bez jakéhokoli příspěvku ze strany státu."
Vždycky to, že tam nejde o žádný příspěvek ze strany státu, je vytučněno.
"Svoji nezastupitelnou úlohu také vidíme v objektivnosti výsledků našich činností oproti soukromým společnostem.
Touto peticí žádáme Vás, poslance Parlamentu České republiky, abyste svým hlasováním nepodpořili tuto novelu a umožnili tak začít novou diskusi o budoucím uspořádání zdravotních ústavů. Děkujeme."
Tolik tedy petice. Domnívám se však, že nejde pouze o Zdravotní ústav se sídlem v Brně, ale i o další zdravotní ústavy v celé České republice. Vláda by tedy měla opravdu otevřít odbornou diskusi na odborné úrovni.
Připojuji se k petentům a navrhuji novelu zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Orgoníkové. Prosím pana kolegu Borise Šťastného, po něm je přihlášen pan poslanec Michal Babák.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, původně to vypadalo jako velmi nudná předloha, která na základě příkazu z Bruselu bude v České republice nařizovat, jak teplá má býti voda v bazénu a kolik sinic na kubický metr se může vyskytnouti, aby v bazénu mohl se koupati člověk. Nyní tato poměrně nudná materie byla obohacena o pozměňující návrhy, zejména pozměňující návrh výboru pro zdravotnictví, kterýžto obsahuje i můj návrh, který byl následně rozporován některými předřečníky a panem ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.
Já na úvod, protože pokládám za povinnost tuto věc stručně vysvětlit, chci ještě jednou připomenout a poprosit, abychom nepoužívali, tak jak zaznělo z úst některých kolegyň přede mnou a kolegů, slovo přílepek pouze paušálně. Abychom slovo přílepek používali pouze tam, kde tomu tak skutečně je. Protože v případě, že nějaký pozměňující návrh mění samotný zákon a případně se odkazuje i na zákony jiné, tak to přílepek není. Jedině kdyby případný pozměňující návrh měnil zákon jiný, aniž nemá žádnou souvislost a nemění ani slovíčko v projednávaném zákoně, tak by to přílepek byl. Jednoduše řečeno, kdyby např. jsme ochranu vod řešili pozměňujícím návrhem v zákoně o pozemních komunikacích. Tolik jenom na úvod, abychom tuto věc nepoužívali jako klišé a tím jsme si vzájemně něco nenalhávali a nehledali falešné argumenty.
Druhou věcí, kterou bych chtěl stručně říci, byl důvod, proč jsem předkládal pozměňující návrh už do zákona o pobytu cizinců, kdy jsem slíbil, poté co nebyl přijat, že se ještě jednou pokusím - a činím tak dnes podruhé a naposledy - upravit toto riziko, o kterém jsme v minulém volebním období úzce hovořili i s hlavním hygienikem, náměstkem ministra zdravotnictví Vítem a s dalšími odborníky. Totiž že se domníváme, že v současné situaci právní úprava pro udělování povolování k dlouhodobému pobytu a dlouhodobému vízu není řešena dostatečně v tom ohledu, že nyní, když úředník za několik centimetrů tlustým neprůstřelným sklem vidí žadatele, nemá žádnou šanci rozpoznat, jestli tento jest nakažen tuberkulózou, sifilidou, kapavkou, cholerou či jinou závažnou nemocí, a tudíž jen velmi obtížně takovýto úředník bude rozhodovat, ještě k tomu navíc nelékař, o tom, aby si vyžadoval od konkrétního žadatele další dokumenty. Navíc by to byla pro něj další práce, práce navíc, musel by se zabývat dalším papírováním, což žádný úředník určitě dělat chtít nebude. Konkrétní žadatel by zašel za jakýmkoli lékařem, dal by mu pár set korun, možná i v cizí zemi, a přinesl by papír s razítkem, že mu vlastně vůbec nic není.
Já jsem se vždycky domníval, že toto je velká chyba. A byl jsem veden dobrou vírou v tom, že zcela logicky by měl existovat nějaký smysluplný nástroj, jak v případě, že existuje odůvodněné podezření ze strany hygienické služby, že v té či oné zemi se vyskytuje epidemie či je nějaký zvýšený výskyt nebezpečné nakažlivé nemoci, tak bude moci Ministerstvo zdravotnictví poměrně jednoduchým mechanismem zajistit, aby osoby, které se budou dostavovat z této země s žádostmi o dlouhodobý pobyt zde v České republice, musely jít do zdravotnického zařízení, které by vyloučilo existenci takového onemocnění. Automaticky by to nebylo na všechny nemoci, automaticky by to nebylo na všechny země. Naopak automaticky každé zařízení, které by splnilo příslušné podmínky, by získalo povolení či akreditaci taková vyšetření provádět.
Je též holý nesmysl domnívat se, že ta vyšetření by byla nákladná, neb by byla v řádu sto korun. Platil by je samotný žadatel. Určitě by to nebylo v žádném případě tak komplikované a znemožňující žadateli získat takové povolení nebo takové potvrzení a každopádně výši té ceny by Ministerstvo zdravotnictví mohlo regulovat a jasným způsobem by vycházelo s největší pravděpodobností ze současné výše úhrad. ***