(12.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
A že přijmou ústavě odporujícím zákonem určenou roli těch méně schopných a méně zasloužilých v boji za restauraci kapitalismu, méně zasloužilých proto, že nikoho nezavraždili a že nevstoupili do služeb takovýchto teroristických organizací, jako jsou CIC a CIA? Vždyť zabití zajatce je zločin, ať je zajatcem komunista, antikomunista, katolík, Žid nebo jakýkoliv jiný člověk. Nikdo totiž nemá právo stavět svou svobodu nad právo na život druhého člověka.
Připomínám to v době, kdy individuální terorismus jako produkt prostornosti globální civilizace prožívá renesanci. Proto bychom se měli vyvarovat špatného rozhodnutí, abychom se zbytečně nehnali za chimérami a nedopouštěli se činů, kterých bychom později mohli litovat.
I to je důvod, proč posuzovaný návrh na vydání zákona o účastnících protikomunistického odboje navrhuji na zamítnutí.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM. Poslanec Vidím křičí hanba.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní mám před sebou dvě faktické poznámky. První faktickou poznámku má paní poslankyně Jaroslava Wenigerová, s druhou se hlásí pan kolega Jan Husák. Prosím, paní kolegyně Wenigerová má slovo nyní.
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, můj předřečník nezklamal. Po tomto projevu opět říkám, že komunista se změnit nemůže.
Dovolte mi, abych v reakci na neuvěřitelná tvrzení uvedla jenom pár čísel.
Oběti komunistického teroru v Československu z let 1948 až 1989 dle statistiky Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Osoby odsouzené státním soudem v letech 1948 až 1952 - 27 tisíc, osoby odsouzené komunálním soudem v letech 1953 až 1989 - 70 tisíc, odsouzení nebo internovaní rolníci - 35 tisíc, odsouzení nebo internovaní řemeslníci a maloobchodníci - 15 tisíc, osoby v táborech nucených prací - 186 tisíc, osoby v pomocných technických praporech - 118 tisíc.
Ve věznicích a táborech zemřelo nebo jinak násilně přišlo o život 15 726, popraveno - 238.
V poúnorových čistkách vyloučení vysokoškoláci se zákazem studia - 7 tisíc, propuštěno ze závodu pro neúčast na generální stávce v únoru 1948 - 4 tisíce.
Emigrační vlna po únoru 1948 - 400 tisíc, emigrační vlna po únoru 1968 - 450 tisíc.
Masovými čistkami vyřazeni z veřejného života s označením politicky nespolehlivý bylo postiženo od roku 1948 do roku 1989 500 tisíc.
Perzekuce rodin a příbuzných politických vězňů osob odsouzených do táborů nucených prací nelze vyčíslit.
Nejmladšímu popravenému bylo 19, nejstaršímu 73. A ti si zákon o třetím odboji zaslouží.
Děkuji. (Bouřlivý potlesk poslanců koalice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Wenigerové. Prosím nyní s další faktickou poznámkou pan kolega Husák a po něm je přihlášen s další faktickou pan kolega Michal Doktor.
Poslanec Jan Husák: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové Konfederace politických vězňů. Svědomí mi nedovolí, abych zde neřekl aspoň pár slov po vystoupení pana Grebeníčka.
Byla to snůška demagogie a manipulace v účelově zaměřeném kontextu v duchu komunismu normalizačních a 50. let. Musím se distancovat od takovéhoto prohlášení, abych se nestyděl před tisíci lidmi, kteří trpěli v komunistických žalářích, kteří byli připraveni o svoje rodiny, na které se nikdo v té době neohlížel. Jestli zde byla vyslovena slova, že třetí odboj se stal předmětem jakéhosi folklóru, to považuji za hanebnost! Uvěznění a mučení v Uherském Hradišti - Jan Haluza, Bohuslav Koukal, Bohdan Chudoba, Zdeněk Svoboda, který byl nevinně odsouzen k trestu smrti. Museli bychom padnout studem, kdybychom se neohradili proti tomuto vystoupení!
Když zde bylo citováno, odcituji slova soudkyně Dohnálkové, která jednohlasně toho, koho jsem zde jmenoval, Zdeňka Svobodu, nevinně odsoudila k trestu smrti, otce dvou dětí, profesora na Gymnáziu v Uherském Brodě. Cituji: "Když se však Dohnálková po letech na vlastní žádost sešla s Bohuslavem Koukalem, to byl přítel pana Svobody, řekla mu: Já vím, že jsem sama odsoudila nevinného na smrt. Nedalo se nic dělat. Já měla příkaz."
Vážení, pokud by měla platit slova, která zde řekl pan Grebeníček, můžeme mít jasnou představu o tom, jak by vypadal návrat vlády komunismu do naší republiky. Já předpokládám, že místo potlesku vystoupí členové KSČM a od tohoto proslovu se budou distancovat! (Potlesk poslanců koalice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Husákovi za tuto faktickou poznámku. Prosím nyní pana poslance Michala Doktora. To je další faktická, po něm opět faktická pan kolega Zbyněk Stanjura.
Poslanec Michal Doktor: Já patřím k mladším členům a poslancům poslaneckého sboru a Poslanecké sněmovny. Musím říci, že to, co tady zaznělo z úst předřečníka, poslance KSČM, nebývá obvyklé. Myslím, že z hlediska formy a obsahu je to mimo normu toho, co je tady označováno za snesitelné.
Musím říci, že se hluboce stydím a jsem svým způsobem i smutný, že je možné počítat s tím, že snad je i Poslanecká sněmovna dost otupělá na to, abychom bez náležité reakce příliš neprotestovali tím, že jsme většinou odešli a nebo se věnovali svým úkolům, aby snášela, aby tady zazníval projev, který byl přísně vyfabrikován a vyprojektován proto, aby dosáhl toho, čeho dosáhnout chtěl.
Zpráva není zprávou o stavu společnosti, ale zpráva o řečníku, o subjektu, který sem toho kterého vyslal.
Chtěl bych odmítnout to, co zde zaznělo. Hluboce protestuji a žiji v naději, že projev pana poslance Grebeníčka vykonal snad jediné. Pan poslanec Křeček tady před chvílí, možná uteklo příliš mnoho času na to, abychom si pamatovali, jak ta slova zazněla, minimálně jsme unaveni z toho, co tady zaznívalo před chvílí ve slovech pana poslance Grebeníčka, řekl, že snad neexistují projevy, které svým obsahem měly sílu změnit či umocnit výsledek hlasování. Pan poslanec Grebeníček toho nepochybně dosáhl. Jeho vystoupení zcela jistě píše v dějinách tohoto zákona a v jeho cestě ke konečnému schválení velmi významné místo. (Potlesk poslanců koalice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Doktorovi. S faktickou poznámkou se nyní hlásí pan kolega Zbyněk Stanjura. Dvě minuty jsou nyní ve váš prospěch, pane kolego.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, paní předsedkyně. Nejdřív budu citovat ze zákona o protiprávnosti komunistického režimu: Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. Myslím si, že dneska by měl každý vystupující říct, zda byl, nebo nebyl členem této zločinné organizace, zda byl, nebo nebyl členem organizace následnické.
Já jsem z Opavy a každý rok si připomínáme narození armádního generála Heliodora Píky. Je to jedna z obětí komunistického režimu. Každý rok se potkávám s politickými vězni v den 17. listopadu. To, co dneska zaznělo, bylo naprosto neuvěřitelné a věřím, že takový projev byl poslední, i když se obávám, když se podívám doleva, že poslední bohužel nebyl.
Já jsem vždy sliboval členům Konfederace politických vězňů, všem obětem a všem jejch rodinám, že až takový zákon bude, že ho budu podporovat. Proto jsem spolupodepsal návrh tohoto zákona a budu pro něj hlasovat, ale budu spolu s ostatními kolegyněmi a kolegy z našich politických stran hlasitě protestovat proti tomu, pokud si komunisté dovolí říkat to, co tady řekli. Když jim stud nedá, ani pokora, aby při takovémto zákonu mlčeli, tak my jim to musíme neustále připomínat. Pokud možno mlčte a styďte se! Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pana poslance Stanjury a nyní další faktická poznámka, kterou mám na displeji, pan poslanec Stanislav Grospič. ***