(12.20 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Dovolte, paní předsedající, abych reagoval, protože myslím, že se mě to dotýká, na slova mého předřečníka.
Nestydím se, byl jsem členem komunistické strany již před rokem 89 a jsem na to hrdý. (Pokřiky zprava: Na co?) Věřím, že budu i nadále aktivním členem komunistické strany, a jsem dalek politizace a politických soudů nad onou historií.
Jen pro ty, kteří psali tento zákon nebo kopírovali tento zákon od Senátu, podívejte se na to, jak sami definujete účastníky protikomunistického odboje! Paralela s obdobným příkladem v historii, kterým byly psány třeba norimberské zákony, není náhodná. Jako komunista nebudu mlčet, jako poslanec ani jako občan tím více!
Ztotožňuji se s tím, co tady zaznělo v projevu mého předřečníka Miroslava Grebeníčka. (Potlesk zleva, pokřiky hanba zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je zde další faktická poznámka - pan poslanec Grebeníček, potom pan poslanec Pavel Kováčik.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Možná mně dáte za pravdu, že odnepaměti vyvolává největší vášně pravda. (Hlasitý smích zprava.) Usuzuji z toho, že nikdo z oponentů zde nevznesl žádný argument, který by v té či oné pasáži mého projevu posunul věci kupředu. Ale samozřejmě já respektuji to, že proti třasu zemských ker se lze chránit a že proti zemětřesení v hlavách některých poslanců nikoliv.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je zde další faktická poznámka, a to od pana poslance Pavla Kováčika. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Paní a pánové, rád bych reagoval na poznámku pana kolegy Stanjury. Víte, prostřednictvím paní předsedkyně, pane kolego, vy jste řekl mlčte! (P. Stanjura: Styďte se.) A styďte se. V dobách, které jsou teď na pořadu dne, v dobách, jimž vy říkáte ten zlý minulý režim, bylo tehdejší vládnoucí komunistické straně, ale v podstatě celé Národní frontě, protože tam patřili ještě lidovci a socialisté, vámi možná nejvíce vyčítáno to, že se říkalo mlčte. V dobách, které vedly k převratu, se pak náměstím neslo heslo: nejsme jako oni. A já bych vás chtěl poprosit: nebuďte jako oni! Děkuji. (Potlesk zleva, projevy nesouhlasu zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Teď je zde další faktická poznámka - pan poslanec Jan Husák má slovo.
Poslanec Jan Husák: K oběma předřečníkům a zejména k panu Grebeníčkovi. On nevznášel argumenty, to byla demagogie. A pokud bych chtěl k obsahu, který zde přednášel naprosto účelově - ať si přečte třeba tuto knížku Příběhy třetího odboje (ukazuje). Já mu ji nepůjčím, protože jsem ji dostal darem a nechtěl bych, aby došla do těchto rukou. Ať si ji koupí! Ať si to tam přečte!
A jinak, když zde hovořil o čtvrtém odboji a když tady zaznělo, že nejsme jako oni. Dovedete si představit, kdyby jenom někde, na malém shromáždění, kde bylo v 50. letech šest lidí, někdo přišel s takovýmto projevem - přeneste si to do té doby - jaký by trest asi stihl pana Grebeníčka?! Ano, to si srovnejte, za co ti lidé byli odsouzeni a posíláni na smrt! (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Husákovi a další faktická poznámka je od pana kolegy Zbyňka Stanjury. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já jsem říkal mlčte a styďte se, když se projednával zákon o protikomunistickém odboji. Rozdíl mezi komunistickou stranou a námi je v tom, že vy nás tady kritizujete a sedíte v Parlamentu. Kdyby to bylo naopak, tak my sedíme v kriminále, kdybychom dopadli dobře! (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byly zatím faktické poznámky a můžeme se vrátit k řádným přihláškám. Jenom oznamuji, že je před námi ještě 10 přihlášek. Nyní má slovo paní poslankyně Marta Semelová.
Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jeden demokrat, takzvaný demokrat, tady zakřičel na parlamentní stranu mlčte. Další takzvaní demokraté ráno zamezili, aby byl projednán na návrh komunistické strany stav současného zdravotnictví. Místo toho tady máme zástupný problém, takže budiž.
Smyslem předloženého návrhu by měl být - řečeno ústy jeho autorů, cituji - mravní imperativ boje za svobodu a demokracii a generálně preventivní význam vyzdvižení protikomunistického odboje. Ve skutečnosti však jde o něco zcela jiného. Jde o snahu o vymazání paměti, o zastrašování a očerňování poctivých lidí, kteří v naprosté většině přijali režim po Únoru 48 za svůj, lidí, kteří zde pracovali, vytvářeli hodnoty a žili v míru. Po válce znovu vybudovali zdevastovanou zemi a dělali to, ať se vám to líbí, nebo ne, s nadšením. Účastnili se brigád, jezdili na stavby mládeže, rozvinuli zemědělství, které bylo schopno zajistit výživu národa. Postavili byty, jesle, školy, nemocnice, vybudovali průmysl, jehož výrobky nás proslavily po celém světě. Bohužel ty fabriky už jsou dnes rozkradené a rozprodané. To bylo vše, čím se tito lidé provinili. A tyto lidi teď chcete kriminalizovat? Chcete legalizovat a oceňovat násilí proti nim? To je nehoráznost!
Podle vašeho návrhu se má občanovi, který - opět cituji - s nasazením vlastního života vykonal mimořádně záslužný čin, přiznat postavení účastníka protikomunistického odboje nebo odporu. Ráda bych se zeptala, co to je ve vašem pojetí ten mimořádně záslužný čin? Zákeřná vražda? Žhářství? Ozbrojená loupež? Asi ano! V kontextu Topolánkem vyznamenaných a premiérem Nečasem či ministrem vnitra Johnem glorifikovaných prachsprostých vrahů, mám na mysli Mašíny a Paumera, je zřejmé, že za mimořádně záslužný čin opravdu považujete skutek, který například oni spáchali. Podříznutí spoutaného muže v bezvědomí či zastřelení pokladníka, když kradli peníze. Nebo skutek bratří Šimsů, kteří přepadli poštu a zranili při pokusu o získání peněz poštmistra tak, že po celý další život trpěl hluchotou. Těmto zločincům chcete dát postavení válečného veterána! To je přímo plivnutí do tváře nejen jejich obětem a potomkům těchto obětí, jež vy mimochodem zcela ignorujete a často je přímo urážíte už třeba tím, že vrazi jejich rodičů jsou navrhováni na státní vyznamenání. Je to ale i hrubá urážka a zneuctění památky všech účastníků protifašistického odboje. Tento statut totiž bojovníci proti nacistům, českoslovenští partyzáni či vězni, kteří v době 2. světové války prošli koncentračními tábory, nemají. A připomínám, že mezi prvními, kdo postavili proti německému fašismu, kdo byli zatýkáni, mučeni a popravováni, byli právě komunisté. ***