(20.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Ano, odhlasujte si tady 118 hlasy, co chcete. Ale věřte mi, čím déle to budete dělat, tím katastrofálnější důsledky pro tuto zemi budou. A já se ptám, kdo za vás ten nepořádek v České republice bude řešit. Jakou politickou sílu přivedete před občany České republiky? Sami sebe? To myslíte úplně vážně?
Pan předseda vlády tady hovořil o tom, kterých lidí si váží. Já bych si ho mohl také vážit, kdybych ale nesledoval jeho výroky od toho osudného jednání o panu ministru Drobilovi. Mně byl pan ministr Drobil sympatický z jednoho prostého důvodu, protože ve skutečnosti měl velmi racionální názor na některé věci v životním prostředí, včetně mnou dlouho prosazovaného zákona o šumavském národním parku. To mě přesvědčilo, že bych měl lépe naslouchat jeho krokům. Také jsem to dělal, a opravdu, některé věci se mi zdály racionální, jiné jsem odmítal, ale to je tak v politice normální. Ale když jsem slyšel pana premiéra, o čem hovoří, a o čem hovoří den po dni, o čem hovořil dnes a co věděl 13. října, jak tady prohlásil, tak se ptám, co vlastně bylo smyslem jeho rozhodnutí toho 13. října. Nebylo smyslem jeho rozhodnutí to, aby oddálil tu informaci za proběhlé komunální a senátní volby? Nezaměnil svoji roli předsedy vlády České republiky za to, aby jenom změnil volební výsledky?
Můžete mi říci zcela na rovinu, pane předsedo, jestli si vás mohu po tomto vážit? Nemohu, není to možné. Vy každý den změníte stanovisko, upravíte ho, možná podle porady vlastních advokátů, k tomu, abyste nebyl ten, který je přistižen při činu. Je mi to líto, protože takový osud si Česká republika nezaslouží.
A pokud dnes opravdu někdo tady zahrál skutečnou komedii, tak to byl pan místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John. Jestliže za ním přijde pan Michálek a on mu rozmluví jako ministr vnitra, aby se obrátil na Policii České republiky, tak to už opravdu přestávám chápat. Promiňte mi, to mi připadá, jako kdybych neslyšel každou policejní relaci, kde se říká: nebo se obraťte na nejbližší útvar Policie České republiky, když někoho hledají. A on mu poradí, aby si někoho nahrával.
Víte, když ministra vnitra, vysoký státní úředník nebo kdokoli, občan České republiky, požádá o pomoc, on může v podstatě říci ano, tady součinnost policie je možná, hledání důkazů není vaší věcí. Tady není žádná svépomoc, my nejsme stát, kde by neplatily zákony. My jsme dokonce stát, kde si přejeme, aby jednotlivé úkony, které provádějí orgány činné v trestním řízení, prováděly tyto orgány. Nebo fakt chcete dosáhnout toho, že tady se budou lidé obracet ke svépomoci? Víte, co to je svémoc? Uvědomujete si, že by to byly jakési gardy? A bude tady ochranka, kterou si vytvoří například občané dejme tomu Mostu, pak tady bude jiná ochranka jiných občanů, kteří si ji vytvoří tu ve Vsetíně, tu v Ostravě, tu v Českých Budějovicích nebo v Českém Krumlově. Myslíte si, že takový postup je možný, že chceme vyřadit státní mechanismus? V tomto ohledu odpovídám zcela jasně: já si to nepřeji. Já si přeji, ať je tady vláda taková nebo onaká, pokud vzejde z demokratických voleb, aby fungovaly státní orgány a státní instituce. A místopředseda vlády nabádá ke svémoci místo toho, aby přispěl se součinností policie.
Víte, mně celá ta situace připadá, že ještě víc lžete, než chcete říkat pravdu. Vy se zamotáváte do svých vlastních lží. Já jsem tomu nepřikládal dříve tak velký význam. Říkal jsem si ano, ti starostové mají někdy ambici dosáhnout více, a tak když sdružení místních samospráv vydalo prohlášení, pan Tomáš Chmela, o tom, že hrozí neprůhledné hodnocení projektovaných žádostí a že někteří požadují poskytnutí odměny členům řídícího výboru, tak jsem si říkal ano, chtějí získat více, starostové mají nedostatek peněz ve svých obecních kasách, potřebují to. A když se na to dívám z pohledu současné kauzy, tak si říkám - vždyť oni snad museli odvádět i za to, že jim řídící výbor nějakou zakázku z fondu životního prostředí přihraje. A co tedy dělalo Ministerstvo pro místní rozvoj, co dělal fond, co dělalo ministerstvo?
V tomto ohledu jsem přesvědčen, že tady není možné, abychom se tím zabývali jenom tak, že budeme zpochybňovat výroky toho nebo onoho nebo budeme nahrávat takovým nebo onakým názorům. Já jsem přesvědčen, že pokud vláda České republiky chce dostát svému ústavnímu slibu, tak by měla honem rychle místo jakési stability této vládní koalice najít cestu, aby Česká republika měla co nejdříve důvěryhodnou vládu. Vy to nejste! (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana poslance Miroslava Grebeníčka. Po něm je přihlášen pan poslanec Stanislav Grospič. V tuto chvíli mám celkem deset písemných přihlášek.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, historie více než dvaceti let restaurace kapitalismu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je nesporně bohatá, zejména pak na nejrůznější politické kampaně, politické šarvátky a korupční skandály.
Ne, nejsem pesimista zahlcený střepinami iluzí, jenom se tu a tam zamýšlím nad tím, co vlastně zůstalo z ideálů, které se vznášely nad listopadem roku 1989. Mnozí lidé tenkrát skutečně řekli ne tomu, co prožívali či znali, a ano tomu, v co doufali, ale co příliš neznali. Kdyby v té době někdo sliboval lidem, kteří vyšli do ulic, že položí československý průmysl a zemědělství, prosadí statisícovou nezaměstnanost a občanům zajistí, aby si připláceli na zdravotnictví a vzdělání, sotva by získal jejich důvěru. Hospodářské potíže a korupční klima logicky pak vyvolaly u řady občanů pocit nespravedlnosti. Pro mnohé z nich se pak nově budovaná demokracie stala synonymem intrik, diletantismu, korupce a sbírání osobních výhod.
Ano, jsme svědky a účastníky společenské krize a chronického úpadku toho, co podle ústavy má být demokracie. Novodobí papaláši jsou tak silnou ukázkou arogance, zvůle, hrabivosti a zkorumpovanosti, že je to, jak se říká, do nebe volající.
Ne, nemám ve zvyku připomínat nějaká bezvýznamná selhání. Je-li řeč o špatném vládnutí, pak je to nikoliv o jednotlivostech, ale právě a především o celkovém stylu vládnutí, který má mimořádně negativní dopady na situaci republiky a občanů. Ta málo kulturní vnější slupka má bohužel daleko vážnější pokračování pod povrchem. Je to devastační pokračování, které nelze při odpovědnosti k republice a občanům ani podporovat, ani tolerovat. A možná právě proto nosím v hlavě slova Egona Bondyho: Pějte si svoje oslavné ódy na sebe samé, stejně jako to dělali ti před vámi, ale nedivte si, že vám je nebudeme žrát. ***