(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Kolem těchto návrhů se vedla diskuse, vedla se diskuse, vedla se diskuse, a volební období mezi tím skončilo. Teď pan ministr spravedlnosti říká, že už mají tedy domácí úkol splněn, že v tom minulém volebním období regulaci připravili, a představil nám některé její prvky. Já musím říci, že je to legrační regulace. Skutečně, ty nepoctivé rozhodce, kteří jednají ve prospěch svého jednoho klienta, ne ve prospěch obou stran, vyděsí to, že budou muset být vedeni v registru na Ministerstvu spravedlnosti. To je nepochybně vyděsí a odradí to všechny nepoctivce, kteří by se v tomto oboru chtěli do budoucna živit!
Já myslím, že ta věc je jednoduchá. Samozřejmě, že Ministerstvo spravedlnosti je zlobbováno v tomto směru. Je zlobbováno, příslušní úředníci jsou zlobbovaní a nekonají. Nekonají už řadu let. Jinak by tady nemohlo být takové eldorádo, jaké je právě v oblasti rozhodčích doložek. Není přece možné, aby tady existovaly soukromé rozhodčí soudy, které tvoří jeden člověk. Není přece možné, aby banky, finanční instituce měly domluvené jednoho dva rozhodce, kteří dělají tisíce, desítky tisíc rozhodčích doložek podepisují a samozřejmě inkasují velmi tučné provize. Jaká může být nezávislost takovéhoto rozhodce, který má prostě smlouvu a seká jeden nález za druhým, jak se říkalo za minulého režimu, jako cvičky? Prostě seká jeden nález za druhým a z každého nálezu má samozřejmě smluvní provizi u té konkrétní finanční instituce. V jaké pozici je pak ten spotřebitel, který podepsal rozhodčí doložku, a v jaké pozici je ta banka? Proboha, nehrajme si tady na něco, co tady není! Můžeme tady vést ušlechtilou debatu o tom, jak Ministerstvo spravedlnosti piluje už řadu měsíců, možná i let regulaci rozhodců, ale ve skutečnosti se nestane vůbec nic.
I kdybyste ten návrh zamítli, což se chystáte v tuto chvíli udělat, i kdybyste ho zamítli, tak já jsem rád, že jsme alespoň tohle téma otevřeli, protože o něm se tady mlčelo a všichni se o něm báli mluvit. Nejvíce se o něm báli mluvit na Ministerstvu spravedlnosti prostě proto, že nikdy do doby, než jsme ten zákon předložili, nepodnikli žádný krok k regulaci.
To, co tady říkal pan poslanec Doktor o tom, že proboha zasahujeme do svobodného trhu. No, občas by bylo dobré, kdyby regulace více zasáhla do svobodného trhu. Podívejme se na to, co se děje ve světě v minulých letech, na všechny ty realitní bubliny, na všechny ty bubliny finančních instrumentů, derivátové bubliny, a kde dneska západní svět je. Kde je dneska Irsko, které bylo v první linii těch, kteří bojovali proti regulaci finančních institucí. Kde je dneska Irsko, které bojovalo za nízké korporátní daně. No, má 30procentní deficit veřejných rozpočtů právě proto, že ze státního rozpočtu sanovalo ztráty finančních institucí. Je to zajímavé, že pravicoví a konzervativní poslanci neustále hovoří o nutnosti osvobodit trh, bránit se regulaci finančního sektoru, ale potom, když ten trh zkolabuje a finanční instituce přijdou na buben, tak jim vůbec nevadí, že se jejich ztráty sanují z peněz daňových poplatníků a ze státního rozpočtu, tak jak se to dneska děje po celé Evropě, a Irsko je myslím velmi varovným příkladem.
Já si myslím, že regulace je na místě. Navíc to, co my navrhujeme, není žádná originární, vymyšlená regulace. My jsme skutečně dříve, než jsme ten návrh připravili, pečlivě studovali způsob, jakým jsou spotřebitelé na finančním trhu chráněni v jednotlivých civilizovaných zemí. Možná, kolegové a kolegyně, to nevíte, ale v celé řadě členských států Spojených států amerických existuje regulace úrokových sazeb. V celé řadě zemí Evropské unie existuje regulace úrokových sazeb v oblasti spotřebitelských úvěrů. Ten model, který my navrhujeme, není originárně vymyšlený předkladateli návrhu zákona, ale funguje v sousedním Slovensku. Prostě na Slovensku existuje tento model. Vláda má pravomoc, kterou jí navrhujeme svěřit, to znamená stanovit pro jednotlivé typy úvěrů stropy z pohledu RPSN, a já se domnívám, že to je tržně konformní regulace. Není to nic, co by zadusilo finanční instituce.
Ale my nenavrhujeme jenom stanovení stropu pro RPSN podle jednotlivých typů úvěrů. My také navrhujeme zastropovat smluvní pokuty. Smluvní pokuty, to je něco, co doslova ničí řadu věřitelů, kteří v dobré víře podepsali smlouvy, dostali se do neřešitelné životní situace a místo toho, aby museli zaplatit to, co si půjčili, tak dneska musí platit násobky částek, které si vypůjčili právě proto, že podepsali smlouvu obsahující absolutně drakonické a nepřiměřené smluvní pokuty. My chceme uzákonit, aby smluvní pokuta nemohla být vyšší než částka, která byla vypůjčena. Samozřejmě nepočítáme do toho úroky z prodlení. To je standardní věc. Jestliže někdo dluží, tak ať platí úroky z prodlení. Smluvní pokuta by ale podle našeho návrhu měla být tímto zastropována. Opět. Není to žádná originární sociálně demokratická regulace. V řadě civilizovaných zemí, v řadě zemí Evropské unie existují takovéto limity pro smluvní pokuty. Nejsou například regulovány úroky z prodlení. Co je špatného na tom, jestliže bychom zastropovali smluvní pokuty a zabránili tomu, aby tady byly navrhovány lidem smlouvy, které obsahují tisíciprocentní smluvní pokuty oproti původnímu závazku, který občan učinil?
A pokud jde o rozhodčí doložky. Já myslím, že je to hezká náhoda. Hezká náhoda. Včera Ministerstvo financí zveřejnilo spolu s Českou národní bankou výsledky výzkumu finanční gramotnosti. Tuším, že asi 6 % obyvatel České republiky ví, nebo si myslí, že ví, co to je rozhodčí doložka. Šest procent! Já si myslím, že většina spotřebitelů prostě bohužel zatím nedokáže rozlišit, jaký je rozdíl mezi rozhodčí doložkou a standardním postupem řešení sporu u soudu. Já jsem připraven klidně za pět deset let, za patnáct let to ustanovení zrušit. Ale zkusme nejprve poskytnout čas na to, aby se zvýšila finanční gramotnost, aby lidé nemohli být takovým způsobem podváděni, aby nemohla být omezována dopředu jejich práva, což je věc, která je absolutně v rozporu s principy právního státu, aby se lidé dopředu vzdávali takto dramaticky svých práv tím, že podepíší a jsou donuceni podepsat rozhodčí doložku.
Já si myslím, že je potřeba udělat hodně v oblasti finanční gramotnosti. Jde to strašně pomalu. Ten včerejší výzkum nebylo nic nového. Už v roce 2005 navrhovalo Ministerstvo financí, aby se do školních osnov na základních školách dostal předmět, který by řešil otázku finanční gramotnosti. Teď už je rok 2010. Tehdy to byl rok 2005, je rok 2010. Dobře, na Ministerstvu financí objevili znovu Ameriku, ale bylo by dobře otázku finanční gramotnosti konečně dotáhnout do konce a ten předmět dostat do školních osnov už na základní škole.
Než se situace zlepší, než se skutečně lidé dokáží sami lépe vyznat v právních nástrojích, ve finančních instrumentech, které přináší moderní svět, tak jim poskytněme určitou regulaci a poskytněme jim určitou ochranu. My navrhujeme vyloučit rozhodčí doložky v určité fázi z celé škály finančních instrumentů. Já se domnívám, že kromě toho, že připravíme o kšeft možná pár desítek dobře situovaných právníků, kteří mají vyjednány své exkluzivní smlouvy s finančními institucemi, tak se nic jiného dramatického nestane. Určitě veďme debatu o tom, v jaké fázi má nastoupit fáze rozhodnutí, zda řešit spor u soudu, nebo u rozhodčího soudu. Může to být dříve, může to být později, než jako předkladatelé navrhujeme, ale já si myslím, že jsme povinni ochránit občany před finančními predátory. Jsme povinni to udělat zejména proto, že vidíme ty velké škody, které to v našich rodinách působí.
A řeknu vám ještě jeden důvod, proč je tento náš návrh zákona velmi naléhavý. Vláda jde cestou transformace veřejného dluhu na dluh domácností. Tím, že vláda omezuje veřejné transfery, logicky přispívá k tomu, že se rozpočtová situace a finanční situace řady rodin zhoršuje. Podívejme se jenom na zaměstnance veřejného sektoru. Příští rok pokles platu je 10 %. Řada rodin má závazky, má půjčky. Co to pro ty rodiny bude znamenat. Pro řadu z nich absolutně neřešitelnou situaci, řada rodin nebude mít ani na to, aby ty půjčky splácela. To znamená fakticky vláda transformuje veřejný dluh nebo část veřejného dluhu na dluhy domácností. ***