(21.40 hodin)
(pokračuje Váhalová)
Změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, má zase za cíl při současném zrušení dosud platného osvobození úroků z vkladů ze stavebního spoření včetně úroků ze státní podpory poskytované podle zákona o stavebním spoření zdanění poukázané státní podpory, a to zvláštní sazbou daně vybírané srážkou, přičemž sazba daně je navrhovaná ve výši 50 %. Důvodem je dosažení požadovaného výnosu daně.
Tyto novely považuji za krok špatným směrem. Zavádí se tím v podstatě retroaktivita a znejisťují se nejen účastníci systému stavebního spoření, ale i další investoři podnikající v České republice. Pokud totiž bude schválena tato změna, nikdo si nemůže být jistým, zda ho podobná novela nebude moci postihnout do budoucna. Fakticky se tím snižuje hodnověrnost České republiky, a to za situace, že jsme vládou ujišťováni, že veškerá úsporná opatření se provádějí proto, aby se zvýšila důvěryhodnost České republiky. Tímto si vláda protiřečí.
Tato změna zákona je špatná i z ekonomického pohledu, jelikož omezuje systém, který dobře funguje a vytváří velký prostor nebo spíš zdroj úspor, který je využíván jako úvěry pro stavební činnost. V roce 2009 celková částka naspořená ve stavebních spořitelnách byla 415 miliard. Pokud tyto novely budou schváleny, tak občané se zase mohou rozhodnout, že své úspory vyberou, a to by znamenalo velký problém pro likviditu nejen stavebních spořitelen, ale jejich mateřských bank. Ve zprávě České národní banky je doslova uvedeno: S růstem podílu úvěrového portfolia na vkladech souběžně se stárnutím smluv se stavebním spořitelnám postupně zhoršuje likviditní situace. Likviditní riziko stavebních spořitelen by se však mohlo odrazit v reputačním riziku bank, které stavební spořitelny ovládají. V dnešní době, kdy je trh nervózní na jakoukoliv špatnou zprávu, by tento krok vlády mohl spustit nekontrolovatelný sled finančních událostí, které by mohly ohrozit finanční stabilitu České republiky.
Mám obavu, že tato vláda, která se sama nazvala vládou rozpočtové odpovědnosti, se postupně stává vládou ekonomické neodpovědnosti. Tyto novely tudíž nemohu podpořit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. O slovo se dále hlásí pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já mám spíše několik poznámek k této problematice, která mě dlouhodobě zajímá, tedy problematika, která je spojena s bytovou výstavbou. To, že ten první postřeh uvedu tak, že snížení podpory stavebního spoření přinese problémy, to myslím, že pochybuje málokdo. Ta účetní úspora, podtrhuji slovo účetní, bude zhruba 7 miliard korun. Sníží se, jak se ve zprávě říká, já jsem si tu citaci vypsal, "sníží se zatížení státního rozpočtu" - a koneckonců tady i předkladatel myslím takto hovořil - účetním způsobem, nikoliv národohospodářským pohledem.
Já bych chtěl říci, že bych spíše očekával ambici vlády, a mrzí mě, i když za poměrně krátkou dobu, co jsem byl před volbami v roce 2006 premiérem, 13 měsíců, se toho asi tolik stihnout nedalo, že jsme se aspoň o něco takového nepokusili. Možná by se stejného efektu úspor dosáhlo ve stavebním spoření, pokud by se vláda pokusila o vyplácení státní podpory čistě na principu účelovosti, zkrátka podpořit jen ty účastníky stavebního spoření, kteří naspořené peníze použijí na pořízení bytu, jeho modernizaci, snad i vybavení. O těch věcech by se jistě dalo diskutovat. Touto cestou se vláda ani nepokusila jít. Opravdu nemá smysl podporovat, a to já se také domnívám, že to není dobře, podporovat spoření na nákup zahraničních aut, tedy na podporu průmyslové výroby bohužel často ze zahraničí. Takže já bych dával přednost té účelovosti, ale tomu se vláda vyhnula.
Podpora se týká u nás téměř pěti milionů lidí. To je myslím vynikající číslo. Svědčí to o spořivosti lidí, o důvěře v systém, ve finanční systém, a samozřejmě, že to stabilizuje také finanční systém, bankovní systém. Stavební spoření je produkt, který není žádným plodem reálného socialismu, naopak já si vzpomínám, jak jsem si kdysi přečetl poprvé v životě časopis Spektrum, který myslím vydávalo americké velvyslanectví nebo německé velvyslanectví, a tam bylo krásně popsáno, jak když někdo si chce postavit dům, jak se v západním Německu postupuje. Jeden z těch produktů bylo stavební spoření, o kterém jsme si tady mohli nechat zdát. V roce 1993 se to stalo skutečností. Lidé to začali využívat. Bohužel dnes to dostává těžkou ránu. V Evropě to tedy má, v té Evropě s tržní tradicí, to má 80letou tradici.
Stavební spoření se stalo tedy velmi důležitým nástrojem, možná pilířem bych přímo měl říci, financování bytových potřeb obyvatel České republiky, tedy těch obyvatel, kteří se chtějí o své bydlení postarat sami, určité části středních vrstev, a to myslím, že každý stát by měl nějakým způsobem podpořit.
Chtěl bych říci, že celkový stav poskytnutých úvěrů stále roste v rámci, tak jak to navazuje na stavební spoření, jak jsem se díval na statistiky. Statistiky dokládají, že jedna státem nainvestovaná miliarda vedla k poskytnutí překlenovacích úvěrů za téměř 5 miliard korun. To je myslím vynikající číslo. To znamená, že je tady ohromný multiplikační efekt. To se projevuje v růstu zaměstnanosti - jedna miliarda státní podpory se uvádí, že znamená asi 250 pracovních míst. Takže loňská státní podpora znamenala 3330 pracovních míst. Může někdo mávnout rukou. Já si myslím, že to není málo. Takže stavební spoření znamená kromě jiného také zaměstnanost lidí, práci pro lidi, prosperitu firem.
Dneska, pane ministře, možná, že byste měl více, nechci vám radit, pracovat se svými lidmi. Ta dáma, která vás přišla zastoupit na rozpočtový výbor, tak opravdu měla znamenitou úvodní řeč a dozvěděl jsem se od ní a myslím, že i někteří překvapení členové rozpočtového výboru, na přímou otázku, jakou tedy stát bude dělat podporu bytové výstavby, tak jsme se dozvěděli, že žádnou. Tedy tato dáma vcelku prostomyslně řekla, že žádné produkty, které by směřovaly k podpoře bytové výstavby prostě stát, resp. stát v režii pravicové vlády dělat nebude. A to je smutné vysvědčení, a proto jsem také dneska i v tom poměrně napjatém čase vystoupil. Myslím, že je potřeba, aby to česká veřejnost věděla.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se dál hlásí do obecné rozpravy. Pan místopředseda Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji. Já jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal Jiřího Paroubka, že v Německu se zavádělo stavební spoření pod heslem: Kdo si je schopen pomoci sám, tomu stát pomůže. Stát pomůže těm, kdo si jsou schopni pomoci sami. To znamená, filozofie stavebního spoření byla právě taková. Pomoci příslušníkům střední třídy, kteří normálně hypotéku v bance nezískají, to znamená je to opravdu veliká skupina lidí, kteří by si nebyli schopni pořídit z vlastních prostředků bydlení, a stát tedy dává pomoc těm, kteří si, jak bylo řečeno, jsou schopni do značné míry pomoci sami. ***