(16.10 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já vlastně jsem chtěl učinit něco podobného jako můj předřečník. Já jsem také chtěl požádat pana premiéra o to, aby vystoupil a zdůvodnil vyhlášení stavu legislativní nouze. A dovolte mi, abych Sněmovně připomněl jednu věc, že tento případ vyhlašovaného stavu legislativní nouze se liší od těch, které jsme tady měli v minulosti, a liší se zcela zásadním způsobem. Dovolte, abych vám připomněl, že když jsme ve stavu legislativní nouze schvalovali tzv. Janotův balíček, tak to schválení tehdy ve Sněmovně šlo poměrem 140 : 8, a podobně když naposledy Ústavní soud posuzoval stav legislativní nouze a jeho oprávněnost při hlasování o platech soudců, ten nález Ústavního soudu je ze 7. září roku 2010, tak tady se v tom nálezu připomíná, že hlasování ve Sněmovně proběhlo v poměru hlasů 180 : 2. To znamená je evidentní, že při rozhodování o stavech legislativní nouze existovala ve Sněmovně široká shoda na tom, že se prostě uznaly ty důvody, proč mimořádný režim projednávání zákonů zvolit. A to je samozřejmě pochopitelné, protože jsou situace, jako jsou povodně apod., kdy Sněmovna žádnou velkou debatu o tom ani nemá chuť konat a existuje široká shoda mezi opozicí a koalicí, že je možné zásadně zredukovat proces přijímání nějakých rozhodnutí zákonů, protože vidíme, že se na nás něco valí a že je tu skutečně nebezpečí z prodlení. V tom nálezu Ústavního soudu ze září tohoto roku se říká, že je pro Ústavní soud poměrně těžké posoudit, kdy jsou skutečně zásadní hospodářské škody, protože ono to samozřejmě může být i tak, že je třeba škoda relativně malá, nicméně může mít nějaký docela zásadní význam. Takže je dost těžké, aby Ústavní soud posuzoval, jestli tahle škoda je dramaticky velká, tahle malá. Ale Ústavní soud říká, že to, co je pro něj zcela zásadní a proč v září 2010 rozhodl, že tu stížnost zamítl, bylo to, že právě o tom stavu legislativní nouze se rozhodovalo v onom poměru 180 : 2 a protože, jak říká ten nález, při projednávání evidentně ve Sněmovně nebyla žádná výrazná majorita poslanců, jejíž názor by byl nějakým způsobem omezen a kterým by byla odňata možnost oponovat a říkat důvody proti. Takže právě proto, říká Ústavní soud, že existovala široká shoda, tak Ústavní soud nevstupuje do posuzování, jestli hospodářská škoda byla velká či malá, a nevidí důvod - protože to základní kritérium pro něj je, jestli v tom projednávání parlamentu došlo k tomu, že byla potlačena práva třeba i menšiny, výrazné menšiny poslanců vyjádřit svoje názory, oponovat a využít všechny prostředky, které legislativní proces poskytuje ať pro opravu, pozměňovací návrhy, anebo vůbec uvést argumenty a uvést důvody.
Takže tohle hledisko je to, co si myslím, že je dnes jiné. Zatímco v těch minulých situacích jsme měli shodu, že je dobré se s tím vypořádat rychle a že to bude třeba pro ekonomiku a republiku výhodné, tak tady o tom vedeme spor. Já si myslím, že proto také i z ústavního hlediska je nesmírně nebezpečné v takové situaci, kdy tu zdaleka není široká shoda, že něco hrozí, kdy si naopak můžeme myslet, že naopak reformou, která se provádí, se vytváří hrozba státu... Já vám řeknu jeden příklad. Dneska jsme viděli vyjádření Ministerstva financí, že ekonomice státu hrozí v příštím roce zpomalení. Ale to je přece věcí probíhající ekonomické debaty, která se vede všude v Evropě, že příliš rychlé škrty ve státních rozpočtech mohou vést ke zmrazení, zakonzervování, zmrznutí ekonomik. To znamená, že to je legitimní debata, to není nějaká živelní pohroma. To je otázka, že jedním pohybem můžete situaci zkomplikovat, nebo naopak jí pomoci. A to je debata, kterou my potřebujeme vést, a na to nepotřebujeme legislativní nouzi. Ta totiž spíš zabrání tomu, aby se říkaly jiné názory, aby se říkaly alternativy, což je podle mě role parlamentu.
A proto já apeluji na koalici a také na premiéra, aby tuto věc řádně vysvětlil. Tady jsme poprvé v jiné situaci, než byly ty minulé. My tady říkáme argumenty, vy musíte aspoň trochu věřit tomu, že to myslíme vážně. To není prostě jenom, že bychom se tady chtěli vybavovat od mikrofonu. My máme prostě skutečné obavy, formulujeme je i za jiné, třeba ekonomy, odbory a další, a chceme o tom mluvit. Nechceme, aby prostor na takovouto zásadní debatu se redukoval. Důsledky toho poneseme příští roky. Takže já doufám, že pan premiér nám odpoví.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, přihlásil jsem se do rozpravy k tomu, zda trvá, nebo netrvá předsedkyní Sněmovny vyhlášený stav legislativní nouze. Než se k tomu vyjádřím, dovolte mi jednu zásadní poznámku.
Považuji svolání 8. schůze, tak jak nám to bylo teď rozdáno na lavice, za porušení zákona o jednacím řádu. Paragraf 99 zákona o jednacím řádu samozřejmě upravuje postup jednání ve stavu legislativní nouze, ale v žádném případě nevyřazuje v žádném ze svých devíti odstavců § 51 Svolání schůze. Svolává se schůze tak, že na žádost nejméně 40 poslanců, tedy jedné pětiny, jak říká zákon, do deseti dnů předseda Poslanecké sněmovny svolá. Paní předsedkyně to udělala od stolku řídících, nijak to nezpochybňuji, ale nejkratší lhůta, která má být dodržena pro svolání schůze, je pět dnů. Do deseti dnů je povinnost, nejkratší lhůta je pětidenní. To je realita. A to se týká i stavu legislativní nouze.
Teď řeknu, proč mi to vadí. Protože když jsme se v úterý tady sešli, 26. října, po té proběhlé debatě a po té pauze pro klub ODS - myslím, že to bylo zcela legitimní a správné - dozvěděli jsme se, že vláda stáhne ty čtyři tisky včetně toho, který byl projednán a přikázán výborům, a že je předloží ve stavu legislativní nouze. Nic nebránilo 40 poslancům ze 118, aby tedy požádali o svolání této schůze, aby tento termín byl dodržen. Mimo jiné už kvůli tomu, že ty tisky mají opravdu jiné číslo, ač se na nich nic jiného pravděpodobně nezměnilo, aspoň tak, jak já jsem je četl. Studoval jsem jen zákon o politických stranách, kterým jsem se zabýval detailně. V tomto ohledu tedy musím říct, že tady vidím jeden důvod, pro který lze zpochybnit to, řekl bych, rozčilené svolání schůze přímo od místa předsedajícího.
Druhá věc, která se týká samotného stavu legislativní nouze. Já rozumím tomu, co vláda předkládá, i důvodům, které vedou k těm úsporným opatřením, ale znovu podotýkám, že ta úsporná opatření svým způsobem mohla být předložena mnohem dříve, že vláda ve svém hodnocení svých sta dnů říkala, jak je skvělá, ale v tomto ohledu tedy těžko může být skvělá, když nebyla schopna od svého schválení důvěry - pominu jmenování vlády, od kdy se ujali jednotliví členové vlády svých ústavních funkcí - ale kdybych to počítal od vyslovení důvěry, tak mohli samozřejmě ty zákony předložit. Z těch 35 základních bodů, které vláda říkala, že splní v těch sto dnech, splnila jeden. Předložila návrh zákona o státním rozpočtu. V tomto ohledu tedy samozřejmě musím považovat jednání vlády za ryze účelové, aby svým způsobem občanům před volbami do jedné třetiny Senátu a voleb komunálních neprozradila své skutečné cíle. A v tomto ohledu tedy musím říct, že legitimita takového rozhodnutí o tom, že je tady stav legislativní nouze, je poměrně špatná.
A nyní tedy k jednotlivým bodům, jaká může vzniknout hospodářská škoda. ***