(10.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Po dvacetiletých zkušenostech s jejich fungováním směrem k občanům je předkládán návrh uvedeného zákona, a to z důvodů, které byly předkladatelem předestřeny a jsou shledány současným vedením Ministerstva práce a sociálních věcí, že jde totiž o nepružné řízení, o finanční náročnost současného systému úřadů práce danou jejich samostatností, nejednotnost v rozhodování, nejednotnost vnitřního organizačního uspořádání. Z těchto důvodů je navrhováno zřízení Úřadu práce České republiky, čímž vznikne třístupňový až čtyřstupňový systém na rozdíl od současného dvoustupňového.
Návrh preferuje centralizaci těchto služeb vytvořením 14 poboček na úrovni krajů, čímž má být vytvořen adekvátní partner pro spolupráci s krajským úřadem. Mají tím být dosaženy úspory personální a úspory vedlejších nákladů, a tím naplněny snahy Ministerstva práce a sociálních věcí o vytvoření úspor celkových.
Náklady na dosavadní organizační systém činí 1,7 mld. Kč ročně. Přijetí nové normy by mělo přinést úsporu zhruba 175 mil. Kč, a to díky centralizaci některých činností, centrálnímu nákupu energií a dalších provozních položek. Konstrukce této předpokládané úspory není jasná, jde zřejmě o odhad.
V návrhu zákona nejsou explicitně vymezeny kompetence jednotlivých etáží nového organizačního systému.
Návrh má mít pozitivní dopad na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí. Pozitivní účinek na rozpočet je předpokládán již v roce 2011, čímž je naplňováno vládní prohlášení v oblasti snižování provozních nákladů jednotlivých resortů, včetně snižování mzdových nákladů.
Svůj osobní názor vyjádřím v obecné rozpravě, do které se nyní přihlašuji. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. To bylo úvodní slovo zpravodajky. Teď mi dovolte, abych vyhlásil obecnou rozpravu, do které se přednostně hlásí Bohuslav Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, vážená vládo, já se domnívám, že na počátku projednávání tohoto návrhu zákona by bylo dobře vyjasnit, jak to tedy vlastně s ním je. Pan zástupce předkladatelů zde hovořil za skupinu předkladatelů a působilo to dojmem, jako by se skupina poslanců sešla a v těch krátkých třech měsících, během kterých vláda ani nedokázala včas předložit návrhy zákonů, které se týkají rozpočtu na příští rok, tak poslanci pracovali mnohem pilněji než Nečasova vláda a připravili tady na koleně v Poslanecké sněmovně zásadní systémovou revizi fungování úřadů práce v České republice. Já nevím, jestli to tak skutečně bylo, ale rád bych požádal zástupce předkladatelů, aby nám tady řekl, jak tento návrh zákona vznikl. Spíše to bude asi tak, že tato novela byla připravena na Ministerstvu práce a sociálních věcí a byla požádána skupina koaličních poslanců, aby ji tady předložila v Poslanecké sněmovně.
Čili rád bych požádal o to, abychom na začátku vyjasnili, jakým způsobem tato novela vznikla. Byla to tedy poslanecká tvořivost, poslanecká iniciativa? To by jistě bylo chvályhodné. Na druhou stranu mám trošku obavy, zdali nebyla šita příliš horkou jehlou. Pokud to byl vládní návrh, pak je zvláštní, že se k němu vláda nepřihlásila, a je zvláštní, že vláda na jednu stranu tvrdí, že musí vyhlásit stav legislativní nouze kvůli několika zákonům, které se týkají státního rozpočtu na příští rok, a přitom má kapacity na to, aby připravovala během stejných tří měsíců zásadní reformu fungování úřadů práce v České republice. Velký paradox, který je na samém počátku předložení této novely zákona.
Poté, až nám zástupce předkladatelů řekne, jak to tedy vlastně se vznikem této novely bylo, a my se dozvíme, že to poslanecký návrh ve skutečnosti není, že byl připraven na Ministerstvu práce a sociálních věcí, pak bychom si měli položit druhou otázku, proč je volena tato cesta. Kde je ta naléhavost, proč vláda vynechala řádný legislativní proces a poslala sem tento návrh zákona oklikou formou poslanecké iniciativy?
Já se domnívám, že i ta odpověď je nasnadě. Vláda prostě nepotřebovala legislativní proces, ten by ji zdržoval, stejně jako by zdržovala tuto vládu Poslanecká sněmovna, pokud by mohla řádně projednat všechny návrhy zákonů, které se týkají rozpočtu na příští rok. Vláda nepotřebovala tripartitu, protože tripartita by přirozeně k takovémuto návrhu měla celou řadu připomínek. A ona ji skutečně měla. Myslím si, že vláda si z tripartity udělala v této souvislosti legraci, protože partneři v tripartitě, ať už zástupci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů, připomínkovali tento návrh zákona, aniž by tušili, že mezitím doputoval do Poslanecké sněmovny ve formě poslanecké iniciativy. Jen pro zajímavost, jak zástupci zaměstnavatelů, tak zástupci zaměstnanců, s textem této novely na půdě příslušných komisí tripartity vyjádřili svůj nesouhlas.
Proč tedy vláda obešla řádný legislativní proces? Proč se vyhnula stanovisku Legislativní rady vlády a řádnému projednání na půdě komisí Legislativní rady vlády, proč se vyhnula řádnému projednání na půdě tripartity? Proč takto zásadní věc, jakou je celková systémová koncepční změna fungování úřadů práce v naší zemi, předkládá pokoutně jako takzvanou poslaneckou iniciativu? A ještě nemá odvahu, aby se k tomu přiznala, a ještě vláda ani není schopna nám tady říci, proč to tedy vlastně udělala.
Já jsem přesvědčen, že takovýmto způsobem by se reformy dělat neměly. Promyšlené koncepční reformy nelze realizovat tím, že vyřadíte jakoukoli diskusi, vyřadíte tripartitu, vyřadíte Legislativní radu vlády a nakonec máte tendenci vyřadit i Poslaneckou sněmovnu.
Chtěl bych jenom připomenout, že bylo navrženo, aby tato věc byla schválena v jednom čtení, což si myslím, že je také docela legrační záležitost. Teď je navrženo, aby se dokonce zkrátila lhůta k projednávání o 30 dnů. Proboha, vždyť tady jde o zásadní změnu ve fungování úřadů práce po celé České republice! To jsou úřady, se kterými skutečně řada občanů přichází do kontaktu, a je to podstatná část veřejných služeb, které jsou v naší zemi za peníze daňových poplatníků poskytovány. Přece takto zásadní reformu není možné projednávat na základě poslanecké iniciativy, a pak ještě požadovat, aby se lhůta zkrátila o 30 dnů. To znamená, aby výbory v Poslanecké sněmovně měly na projednávání tohoto návrhu zákona jenom 30 dnů.
Já to říkám proto, že jsme tady nedávno hovořili o jiném balíku zákonů, měli jsme tady přírodní katastrofu, zemětřesení, povodně a museli jsme to všechno projednat ve stavu legislativní nouze, a teď to tady máme znovu. Mám pocit, že to je praxe vlády, že vláda se prostě rozhodla dělat si z legislativního procesu legraci, totálně ho podcenit, znevážit a realizovat své reformy způsobem, do kterého by Poslanecká sněmovna, potažmo Senát, měly mluvit co nejméně.
Já jako poslanec říkám, že se mi to nelíbí! A myslím si, že je to docela legitimní postoj. Já jsem sem byl zvolen hlasy občanů z mého volebního obvodu proto, abych se na legislativním procesu podílel. Lidé mě sem zvolili za sociální demokracii proto, abych na základě programu sociální demokracie mohl ovlivňovat podobu zákonů, které sem vláda předkládá do Poslanecké sněmovny. Já mám pocit, kolegyně a kolegové, že jste na tom podobně. Také vás sem občané zvolili proto, abyste se jako zástupci, byť na kandidátce politické strany, jako zástupci lidu podíleli na schvalování a projednávání zákonů. ***