(16.10 hodin)
(pokračuje Heger)
S onkologickou centralizací je to tak, že péče je nejenom strašlivě drahá, protože vyžaduje jak veliké investice do radioterapeutických zařízení, kde jeden ozařovač se dnes pohybuje na úrovni okolo 100 milionů korun, tak vyžaduje velké náklady ze strany lékových záležitostí. V podstatě to, o čem mluvil dnes dopoledne pan poslanec Rath, o těch velikánských nárůstech do lékové sféry v posledních letech, se odehrálo právě v těchto onkologických centrech. Tyto koncentrace vyžadují velikánskou koncentraci personálu, který má zkušenosti, protože onkologie se tak jako celá medicína velmi rychle vyvíjí a dnes je velmi subspecializována na různé oblasti nádorů, a proto koncentrace tam, kde je pacientů hodně a kde je velká zkušenost s jednotlivými detailními nádory, které se rozdělují ještě do celé řady podskupin, skýtá lepší výsledky.
Tolik tedy k výtce, že pacienti z Chomutova musí v některých případech dojíždět 80 nebo 100 kilometrů do centra v Ústí nad Labem
Já se domnívám, a mám na to celou řadu jednotlivých podnětů, že kdyby byl pohyb našich pacientů zcela volný po celé republice, tak jak je ze zákona možné, ale z různých praktických důvodů není možno, aby pacienti cestovali úplně volně, kam si přejí, celá řada pacientů by ráda dojížděla na onkologii do Brna, kde Masarykův onkologický ústav na Žlutém kopci patří k mediálně nejpopulárnější zařízením a jistě tomu jeho činnost odpovídá. Tolik obecně.
Pokud jde o Chomutov, tam mě velmi mrzí, že vám musím odpovídat jen prostřednictvím zprávy našich úředníků z Ministerstva zdravotnictví, kteří audit prováděli. Oni ho prováděli poctivě na všech pracovištích. Platí zhruba to, co jsem řekl o auditu v Náchodě, že některé audity byly prováděny tam, kde bylo jasné, že péče není v pořádku v souladu s vyhláškou, tak byl prováděn papírově. V Chomutově ten tým, myslím, byl a bohužel ten audit dopadl jako jeden z nejhorších v republice v tom Chomutově. Akreditace, která byla udělena podmínečně, nebyla před dvěma roky obnovena a došlo k situaci, která je teď ve většině krajů v České republice, že péče je centralizována do jednoho centra v kraji. Na Ministerstvu zdravotnictví nemáme žádné konkrétní podněty k tomu, že by tam ta péče byla nedostatečná, nekvalitní, že by nestíhala objem pacientů, který je potřeba. Jen zdůrazňuji, že onkologie v Chomutově zůstává, že nemůže poskytovat nejdražší, nejšpičkovější péči, ale celou řadu další péče, kterou onkologičtí pacienti potřebují, poskytovat může a tu péči poskytuje.
Pokud budou nějaké podněty o nekvalitní péči v Ústí, na ty rádi budeme reagovat konkrétně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, pane ministře. Pane poslanče, můžete ještě reagovat.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane ministře, pokud je věc tak jasná s tím auditem, který byl proveden za jedenapůl hodiny na místě, proč nebyl projednán dosud s Krajskou zdravotní nebo proč se nezveřejní? Myslím si, že by to bylo velmi dobré. Zatím pacienti nemusí dojíždět těch až 100 nebo 120 kilometrů tam a 120 km zpátky hromadnou dopravou, což pro starší lidi bude asi nesmírně nepříjemné. Hlavně Ústecký kraj je tak koncipován, že Ústí, bohužel, Ústí nad Labem jako krajské město, kde bude jedno onkologické centrum podle vašich záměrů, není koncentricky umístěno, tedy v centru kraje, takže bohužel to bude vyžadovat velké vzdálenosti.
Chomutov je lépe technicky vybaven a Ústí nad Labem, možná že to ještě nevíte, od roku 2012 se tam připravuje výstavba nového onkoncentra, které bude samozřejmě v jiných technických parametrech, lépe technicky vybaveno atd. Ale zdá se mi, že ty dva roky, které se na to bude čekat, na zahájení výstavby a další léta na dokončení, tak je trošku škoda pro obyvatele Ústeckého kraje, což je kraj s jedním z nejvyšších výskytů rakovin v rámci České republiky, což určitě není překvapivé s ohledem na zasažení životního prostředí.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, pane ministře, můžete reagovat.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Pane poslanče, já mám jako svůj osobní cíl a jako cíl všech změn, které bychom rádi ve zdravotnictví udělali, aby péče u nás byla ekvitní, aby se dostala každému, kdo ji potřebuje, ve stejné míře přístupnosti. Uznávám, že v některých případech, kde centralizace je velmi náročná, že je potřeba zajistit kvalitní dopravu. Ta centra většinou pacienty, kteří jsou obtížně transportovatelní, samozřejmě hospitalizují. Pokud by situace stála tak, že se někde má zřizovat další onkoncentrum, stojí to tolik peněz na kvalitní vybavení, že se vyplatí podpořit raději tu dopravní službu.
Ale já v tomto případě se od vás dovídám novou informaci, že podle vašich zpráv je chomutovské pracoviště vybaveno lépe nežli pracoviště v Ústí nad Labem. Pro mě je to trošku překvapení, protože nemocnice v Ústí nad Labem je velmi moderně, velmi draze, jak je všeobecně známo, vybavena přístrojově, ale já tuto vaši informaci nechám prověřit a dám vám o ní zprávu. Samozřejmě pokud audit nebyl projednán s chomutovským pracovištěm, tak to rovněž ověřím a napravím. Já vám o tom všem podám zprávu.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, pane ministře. Dalším interpelujícím je pan poslanec Jan Látka a bude se ptát pana ministra životního prostředí Pavla Drobila. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, za poslední rok ubylo v České republice zhruba 19 hektarů zemědělské půdy denně, což je jistě alarmující. Jedním z důvodů úbytku zemědělské půdy jsou zábory, a to především pro stavební účely. Jsou většinou nevratným procesem, který podstatně omezuje nebo úplně odstraňuje plnění funkcí půdy. Ročně tak zmizí pod betonem v průměru 50 km2 úrodných polí a zelených luk. V České republice toto číslo denně představuje 14 hektarů, z čehož dle čísel z roku 2007 jen 15 % představuje bytová výstavba, další pak průmyslová výstavba, těžba nerostů, doprava a sítě, vodní hospodářství, výstavba pro sport a rekreaci. Zatím tam ještě nezahrnuji v současnosti tolik moderní plantáže fotovoltaických solárních elektráren. Dalších zhruba 5 hektarů denně pak mizí tzv. přirozenou přírodní erozí, jako větrem, splavením apod. Ano. V evropském kontextu sice existuje silná legislativa na ochranu ovzduší, přírody, ale půda z ní vypadla. Přitom jde o vyčerpatelný, nenahraditelný a v časovém horizontu několika generací neobnovitelný zdroj, který plní řadu významných produkčních a ekologických funkcí. Uvítal bych proto, kdyby vláda opět předložila připravenou novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která v minulém období skončila v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení.
Nevadí mi, že Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby se tam, kde je půda nejkvalitnější, zvýšily odvody za zábor zhruba desetkrát. Je velmi důležité, že se navýšení sazeb netýká investorů staveb pro bydlení, např. i rodinných domů, pokud jsou budovány na místech vymezených v územních plánech obcí. Novela zákona by měla zaručit, že developeři budou každý svůj záměr pečlivěji zvažovat a hodnotit. Je také potřeba lépe využít prostředků z odvodů ze záborů zemědělské půdy, s tím, že by tyto prostředky měly být opět směřovány do ochrany půd.
Žádám vás, pane ministře, aby vaše vláda v kontextu s výše uvedeným pomohla dotáhnout novelu zákona na ochranu zemědělského půdního fondu do úspěšného legislativního konce co nejdříve. Děkuji. ***