(10.30 hodin)
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, pan ministr Kalousek se dopustil velké nepřesnosti. Tou nepřesností je představa, že když o něčem hlasuje většina, tak je to vždycky pravda. Ano, tato vládní koalice má tady většinu 118 hlasů, čili si může odhlasovat cokoliv, třeba čekám, že si odhlasuje, že feldkurát Katz vždycky kázal střízlivý! Nebo si může odhlasovat, že určitý ministr, který sem občas, ne dnes, zachází v podnapilém stavu a vystupuje zde v podnapilém stavu, je vždycky střízlivý! Ano, to si tato Sněmovna či mandátový a imunitní výbor může odhlasovat. Ale pane ministře, bude to lež! Nebude to pravda, bude to pouze 118 hlasů, nebo určitý počet hlasů, který popřou, co je pravda a co ne.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Sobotka, pak zřejmě znovu ministr Kalousek.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegové a kolegyně, já si matně vzpomínám, že v historii bylo jedno hnutí, pocházelo z Ruska a říkalo si bolševici. Všichni víme, jak to v Rusku nakonec dopadlo. Skončilo to tyranií a skončilo to miliony obětí nedemokratického režimu, který tito bolševici v Rusku nastolili. Proč se jmenovali bolševici. Prostě proto, že měli většinu. A protože měli většinu, tak se domnívali, že mají také pravdu a že mají recept na rozum a že mají právo udělat se zemí, co chtějí, pokud tu většinu byli schopni získat jakýmikoliv prostředky.
Já doufám, že tato vláda nechce navazovat na smutné tradice ruských bolševiků a že nám pan ministr Kalousek nebude tvrdit, že jenom to, že je tady pro něco většina v Poslanecké sněmovně, že to automaticky znamená, že je to také pravda. Stav legislativní nouze se má užívat v mimořádných případech. Projednávání státního rozpočtu v žádném případě není žádná mimořádná událost. Ta se opakuje každý rok. To, co zde bylo řešeno na jaře, byla jiná záležitost. Byla to mimořádná událost, protože hrozily škody v důsledku avizované stávky, která mohla poškodit reálně českou ekonomiku, a vláda požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze a Poslanecká sněmovna jí vyhověla. To byla mimořádná událost a tehdy hrozily neočekávaně vážné hospodářské škody. A už vůbec se nechci vracet do způsobu, jakým tehdy Ministerstvo financí onu spornou změnu do zákona dostalo. To byl velmi podivný proces legislativní a myslím si, že Ministerstvo financí by samo mělo zpytovat svědomí, zda tehdy postupovalo skutečně správně.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď pan ministr Kalousek opět. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Stávka, pane poslanče Sobotko, samozřejmě nehrozila, protože kdyby vláda nebo většina této Sněmovny zvolila jiný než málo statečný přístup a podala návrh na předběžné opatření, tak příslušný soud by musel okamžitě svým předběžným opatřením takovou stávku zakázat, protože to by byla stávka nezákonná kvůli zdanění zaměstnaneckých benefitů. Ale prosím. Politická reprezentace se rozhodla jinak a ta menšina to respektovala. To není o tom, že musím být za každou cenu přesvědčen, jestli je to pravda, nebo lež. To je prostě respekt k tomu, co v tu chvíli ta Sněmovna rozhodla. Podle mého názoru to byla naprostá blbost! Nicméně Sněmovna tak rozhodla a mně nezbylo nic jiného, než to respektovat. Dokonce tak rozhodla i tehdejší vláda. To nic nemění na mém názoru do dnešního dne, že pro to nebyl jeden jediný důvod, že to bylo rozhodnutí nestatečné, zbabělé a škodlivé. Přesto ale mně demokratické principy nařizovaly to prostě ctít a respektovat a dodnes ten nesmysl, který byl ve stavu legislativní nouze do toho zákona vložen, je platnou součástí právního řádu. Dokonce ho ani nikdo nenapadal u Ústavního soudu.
Každý z nás si můžeme ponechat svůj názor, co je lež a co je pravda. Ale jsem hluboce přesvědčen, že porovnáme-li ty dvě situace - nikoliv projednávání státního rozpočtu, protože to se projednává v řádném režimu, ale projednávání čtyř naprosto klíčových zákonů, které mají zastavit dluhovou povodeň - porovnáme-li tyto dvě situace, zákony, které zastavují dluhovou povodeň a jejichž neschválení by ve svém důsledku vedlo i k rozpočtovému provizoriu, a porovnáme-li prosté zdanění zaměstnaneckých benefitů, tak ta situace je prostě neporovnatelná hrozbou hospodářských škod. Neporovnatelná! Byl-li důvod ke stavu legislativní nouze tenkrát, je desetkrát větší důvod dnes bez ohledu na to, kdo z nás si myslí, co pravda je a co není!
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď tady mám řádnou přihlášku pana ministra Hegera. Já se mu omlouvám, že to bylo tak dlouho, ale viděl to sám. Takže prosím, pane ministře, v reakci tedy zřejmě na vystoupení Davida Ratha ještě. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo, pane předsedající, děkuji i za omluvu. Já jsem rád vyčkal a vyslechl celou debatu. Tato Sněmovna je ozařována sluncem, po jehož zlatých paprscích k nám kloužou skvělé myšlenky a báječná rétorická cvičení. To slunce má jednu nevýhodu, že někdy, když svítí, tak si to spousta lidí pochvaluje a má z toho radost, ale lze to interpretovat i tak, že když slunce svítí, je příliš horko, hrozí poškození našeho zdraví a spotřebuje se mnoho energie na klimatizaci. A já bych nerad svým vystoupením přispíval k této debatě, která by neměla konec, protože každou myšlenku, každý argument lze interpretovat, chce-li ho člověk interpretovat jinak, než jak je míněn, tak ho lze interpretovat opačně a těžko se k té pravdě dochází. Já se tedy soustředím jenom na pár fakt, která se týkají vývoje našeho zdravotnictví a z toho se odvíjející situace, která znepokojuje pana poslance a hejtmana Ratha a na kterou se mě dotázal, jak ji budeme řešit. Je to otázka platů lékařů a zdravotníků v příštím roce.
Pokud mám stručně zrekapitulovat vývoj našeho zdravotnického systému v posledních pěti letech - a já bych rád připomněl, že těch posledních pět let začíná rokem 2005 a pan poslanec Rath u toho byl jak jako ministr zdravotnictví po určitou dobu, tak jako poslanec po celou dobu - tak vývoj byl relativně příznivý. Došlo k 30procentnímu nárůstu finančního objemu veřejného zdravotního pojištění za pět let. Zdravotnictví tedy se podle alespoň fiskálních parametrů vyvíjelo mimořádně dobře.
Pokud jde o průměrné mzdy ve zdravotnictví, a to mluvíme o zaměstnancích, a pokud vezmeme lékaře, tak to je přibližně asi polovina, možná menší polovina lékařů ve zdravotnictví, fungují jako zaměstnanci. Takže k těm dalším lékařům, kteří jsou na volné noze, já mluvit nemohu, ale myslím si, že tam velký problém není. A u těch zaměstnanců samozřejmě se mzdami problém je, ale připomenu jenom znovu to pětiletí poslední, kdy průměrné mzdy rostly ve zdravotnictví rychleji, než rostly v ostatních sektorech našeho hospodářství. Tady i v tomto směru byl vývoj příznivý.
To, že jsme ve stavu, kdy část lékařů, upřesňuji zaměstnanců, zaměstnanců v nemocnicích, a ještě upřesnění, hlavně zaměstnanců-mladých lékařů, má platy opravdu špatné a nízké. Oni nastupují za tarifní plat, který je něco málo přes 17 tisíc. Je to tedy, pokud se vrátím k panu ministrovi Dobešovi, kterému velmi přeji a mohu jenom gratulovat, že prosadil navýšení platů pro příští rok pro začínající učitele na 20 tisíc plus možná nějaké náborové příspěvky, tak toho ti mladí lékaři opravdu nedosahují a je to špatně a já mohu jenom říct, že budu ve svých snahách pokračovat, aby se platové podmínky zlepšily. ***