(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Martin Pecina má faktickou poznámku, kterou chce reagovat na vystoupení pana poslance Šeicha, takže ho požádám, aby v rámci těch dvou minut vystoupil.
Poslanec Martin Pecina: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já jsem se včera zdržel jakéhokoliv vystoupení, ať se dělo co se dělo. Myslel jsem si, že se zdržím i dnes, ale nedá mi to, nereagovat na vystoupení pana poslance Šeicha.
Pánové z obrany, pan ministr a pan poslanec Vidím, nám na výboru přišli vysvětlit, o čem afghánská mise je. Já jsem jejich vysvětlení nějak akceptoval. Já mám názor zcela jiný. Budu hlasovat proti, ale chápu stanovisko sociálně demokratických senátorů. Ještě jednou říkám, já mám názor jiný. Pánové přišli a slušně mi to vysvětlili. Přesto jsem svůj názor nezměnil.
Ale to, proč jsem chtěl reagovat na pana poslance Šeicha: Víte, pane poslanče, včera se tady, respektive od začátku volebního období se tady ruší vše, co bylo v této Sněmovně zavedeno minimálně od roku 1996. Včera se tady porušila úplně všechna pravidla, která tady byla. Myslíte si, že když máte 118 hlasů, máte to zbojnické právo a můžete dělat cokoli? Dobře, tak ho máte, ale proboha, nemoralizujte tady, neříkejte nám něco o politické kultuře! Fakt mi to v této situaci, po tom, co se stalo včera, poté co náš klub už nemá ani právo si dělat přestávky na jednání klubu, nepřijde případné. Děkuji za pochopení. (Potlesk z řad poslanců sociální demokracie.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Poprosím pana poslance Jiřího Paroubka, který je dalším. Připraví se poslanec Foldyna.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já musím říci, že tato materie - mise jsou věcí velice závažnou. A také musím říci, že je to věc, kde se tak trochu ukazují politické postoje jednotlivých politických stran.
I když jsem to nechtěl učinit, ale přece jenom mi to nedá, abych nereagoval na vystoupení pana poslance Šeicha, který hovoří o konsensu v zahraničněpolitických otázkách ve Spojených státech nebo některých zemích Západu. No, já si to nemyslím, že může dojít k takovému konsensu v zahraničněpolitických otázkách, že prostě nebudou rozdíly. Rozdíly jsou mezi americkými liberály, mezi konzervativci, v rámci té grand all-party, která vyhrála volby do dolní komory amerického Kongresu. Jsou přece různé postoje v rámci jedné politické strany. Já vím, že to český tisk nedokáže nějakým způsobem zprostředkovat, ale mohu panu poslanci půjčit na svém iPadu dnešní Washington Post, ať se do toho podívá, jestli mu připadá, že je politika těchto dvou stran identická.
Samozřejmě že to, co bych nazval pravým křídlem demokratické strany má blízko k liberálům v republikánské straně, ale rozdíly mezi hlavními proudy těch dvou politických stran jsou, no a od toho jsou volby, aby se rozhodlo o tom, která koncepce bude koncepcí, řekněme, která bude uplatňována. Přece koncepce prezidenta Bushe a zahraničněpolitická koncepce prezidenta Obamy jsou tak rozdílné jako noc a den. Já nevím, jestli by prezidenta Bushe někdy napadlo uvažovat o tom, že by Spojené státy odcházely z Afghánistánu. Možná že ano, možná že máte lepší zprávy než já. Ale stejně tak v našem sousedství. Přece Němci mají úplně rozdílné názory, ty hlavní politické strany, na řadu otázek. Jiná věc je, že se třeba, když spolu jsou i ve velké koalici, dokáží sociální demokraté a CDU-CSU dohodnout na postupu, ale to jim nebrání v tom, aby neměli rozdílné, a často velmi rozdílné, pohledy na otázky typu zahraničních misí. Čili já to vidím jako naprosto přirozené a legitimní, že existují takovéto rozdíly.
Zahraniční mise tedy pro mě jako celek nejsou velký problém. Problém je vlastně jediná mise. V tuhle chvíli není naplněn, pokud jsem dobře informován, ani předpokládaný počet vojáků v Afghánistánu. Vládní návrh uvažuje s navýšením na 720 v roce 2011, 640 v roce 2012. Já si sám kladu otázku, co se změnilo od mého posledního vystoupení v této věci v Poslanecké sněmově. Obávám se, že nic tak dramaticky, abych musel změnit svůj názor na tuto záležitost. Změnila se pozice afghánské vlády uvnitř země, její legitimita? Obávám se, že nikoli. Podivnosti kolem volby prezidenta. Myslím, že poslanec Hamáček ve svém velmi dobrém vystoupení, věcném, tady upozornil na řadu věcí. Já je nebudu opakovat. Domnívám se, že ta vláda prostě nesplňuje morální měřítka, jak se na politiku díváme v Evropě. Já to chápu, můžeme přebírat pohled toho amerického politika, nebo velvyslance, který kdysi charakterizoval diktátora Somozu: "Je to čubčí syn, ale náš čubčí syn." Dobře, můžeme mít takovýto pohled na politiku. Já to chápu. Ale prosím, abychom si to nedávali příliš... Nebo já si to aspoň nechci dávat na vývěsní štít.
Jaké hodnoty - to je další otázka - hájí afghánská vláda? Jsou to hodnoty Západu, kam patříme nepochybně my, kam patří i politické strany, které jsou v této Sněmovně, nebo kam se hlásí? Obávám se, že afghánská vláda o žádném uplatnění, o žádném velkém uplatnění, abych to zjemnil, západních hodnot, nebo dokonce pluralitní demokracie neuvažuje. Jak tam proběhly volby, to všichni víme, netřeba to opakovat. Je otázka, jak v takto rozervané zemi, která je v občanské válce, vůbec to provést. To je jiná věc. Na jednu stranu chápu ty těžkosti. Ale co mně chybí, a tady to zaznělo už také v několika vystoupeních, včetně poslance Hamáčka a dalších - jaký strategický cíl tam vlastně sledujeme. Jaký tam sleduje strategický cíl Západ, jehož jsme součástí. Je to jen - jen v uvozovkách, ono to zas tak málo není - zadržování terorismu Al-Káidy a Tálibánu? Zdá se, že nedokážeme úplně zajistit, aby Al-Káida nepůsobila v jiných teritoriích světa - Jemen apod. Možná nám někde jinde vyplave. Nebo má tedy účast vojáků Armády České republiky a obecně zemí Západu nějaký vyšší cíl, sleduje vyšší hodnoty?
Chtěl bych tady také připomenout, znovu zdůraznit to, co říkal pan poslanec Seďa, že v přepočtu na obyvatele je náš kontingent pátý až šestý nejpočetnější. Čili žádná ostuda z toho hlediska, jak někdo říká, z hlediska našich zahraničněpolitických a spojeneckých závazků, není. Nejsem určitě pacifista, jde mi o dodržování spojeneckých závazků. Nejsem však pro to, zabředávat do málo nadějných dobrodružství, jako je to v Afghánistánu v situaci, kdy hlavní vojenská síla, armáda Spojených států, bude zvolna od poloviny příštího roku Afghánistán opouštět. Určitě je afghanizace konfliktu správný přístup, tak jako byl správný přístup vietnamizace konfliktu ve vietnamské válce. Ale na jedné straně proti hrdlořezům z Tálibánu tady budeme mít armádu, na jejímž vycvičení se budou naši vojáci podílet, ale je otázka, jaké vyhlídky ta armáda bude mít poté, až poslední expediční voják Afghánistán opustí. Já doufám, že co nejlepší. Ale jsou to otázky, které si nutně musíme klást. ***