(9.30 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Dámy a pánové, není to ještě tak dávno, co jsme vzpomínali 28. října na vznik první Československé republiky a též na boj legionářů za první světové války, ale i za druhé. Připusťme si, že samozřejmě naše ozbrojené síly tehdy nebyly rozhodující na bojištích, ať to bylo v Itálii, Rusku či Francii. Nicméně existence těchto lidí, těchto ozbrojených sil českého národa, byla rozhodující pro to, že jsme po konci jak první, tak druhé světové války měli možnost stát obnovit a sedět u stolu při rozhodování. V obdobné situaci, co dneska je, vždycky slyším argumenty: vždyť jestli naši kluci jsou v Afghánistánu nebo někde jinde, to nerozhodne. Možná, že to nerozhodne. Ale rozhodne to o našem postavení, o postavení českého státu ve světě. Proto bychom měli vysílání našich misí tady svorně podpořit.
Česká armáda se podílela na stabilizaci bezpečnostního prostředí v Kosovu v rámci operace KFOR 11 let. Vzhledem k tomu, že charakter vojenských úkolů postkonfliktního řešení se od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244 z roku 1999 výrazně změnil, je logická probíhající transformace mezinárodních vojenských sil a redukce jejich složení včetně kontingentu vyslaného Českou republikou.
Bezpečnostní situace v Kosovu se zlepšila natolik, že ji lze považovat za stabilní. Důležitým testem stability prostředí byl hladký průběh několika významných událostí, které mohly vést k zvýšení mezietnického napětí, například vynesení poradního stanoviska Mezinárodního soudního dvora ohledně souladu či nesouladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem. Předpokládáme tedy, že bezpečnostní situace bude nadále ovlivňována spíše hrozbami nevojenského charakteru. Přesto je třeba mít na paměti, že ač je situace stabilní, jedná se ještě o křehkou stabilitu, a to zejména s odkazem na situaci na severu země.
Z těchto důvodů je nutné, aby operace KFOR byla i po redukci vojenské přítomnosti nadále podporována dostatečnými kapacitami a s flexibilitou reakce v případě časově nebo lokálně vymezeného vyhrocení bezpečnostní situace. Česká republika proto 1. října 2010 vyčleňuje prapor operačních rezerv alokovaný na území České republiky a připravený k případnému nasazení do Kosova, a to do června 2011. Tento termín je determinován především aktuálními rozpočtovými omezeními a také s přihlédnutím k potřebě aktivně se angažovat v Afghánistánu.
Za jednu z hlavních bezpečnostních priorit české zahraniční politiky považuje Ministerstvo zahraničí věcí operaci ISAF a zvláště pak rekonstrukční úsilí mezinárodního společenství v Afghánistánu. Politický, ekonomický a bezpečnostní přínos takových účastí je v dlouhodobém horizontu nezpochybnitelný. Je třeba si uvědomit, že bezpečnost České republiky nelze žádným způsobem oddělit od bezpečnosti mezinárodního prostředí. To, co se děje v Afghánistánu, se dotýká globální bezpečnosti, a proto se týká přímo také nás, naší republiky.
Aktivní spojení České republiky do procesu stabilizace v Afghánistánu má dlouhodobý charakter, což zvyšuje kredit České republiky jak v Afghánistánu samém, tak u představitelů mezinárodního společenství i našich partnerů. Proto by naše úsilí přispět ke stabilizaci země a obnovení funkčnosti afghánského státu mělo i nadále pokračovat. Zapojení České republiky do procesu stabilizace a obnovy země výrazně přesahuje jen čistě vojenský rámec.
Provinční rekonstrukční tým v Lógaru je nejdůležitější aktivitou České republiky v této oblasti. Funkční a ekonomicky soběstačné provincie jsou stavebními kameny, na kterých lze vybudovat stabilní Afghánistán. Od roku 2008 Česká republika jen v rámci provinčního rekonstrukčního týmu investovala do rekonstrukce provincie více než 200 milionů korun a dokončila desítky projektů, které napomohou k udržitelnému ekonomickému rozvoji Lógaru. Díky mezinárodnímu úsilí a dosaženému pokroku se v současné době dostává proces stabilizace Afghánistánu do nové fáze, kde sami Afghánci začínají přebírat větší díl odpovědnosti za bezpečnost a chod státu.
Primárním cílem mezinárodního společenství v Afghánistánu je zajistit rozvoj kapacit a schopnosti afghánských mezinárodních vojenských i policejních sil. Právě proto musí být zvláštní pozornost věnována výcvikovým aktivitám. Návrh našeho angažmá v Afghánistánu v následujících dvou letech je plně v souladu s tímto záměrem. Základním předpokladem vzájemného naplnění uvedených záměrů je mimo jiné posílení vojenské přítomnosti v Afghánistánu tak, jak to již učinilo nebo hodlá učinit mnoho našich spojenců s cílem zintenzivnit kromě vojenské bojové i výcvikovou a rekonstrukční složku.
Nadcházející období bude v řadě ohledů pro Afghánistán rozhodující. Role mezinárodního společenství bude při realizaci kroků vedoucích ke stabilizaci a prosperitě země klíčová. Tato mise je zásadní pro naši společnou bezpečnost i budoucnost a my v ní musíme uspět.
Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji tedy panu ministrovi Schwarzenbergovi. Tento sněmovní tisk už byl projednán výborem pro obranu a bezpečnost. Máme usnesení tisk 132/1. Takže musím poprosit ještě zpravodaje výboru poslance Jana Vidíma a ten by nás informoval o jednání výboru a zároveň zřejmě i přednesl návrh usnesení Sněmovně. Prosím.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Pane předsedající, paní a pánové, dobré ráno. Chtěl bych vás informovat o tom, že výbor pro obranu a bezpečnost na své 5. schůzi 27. října letošního roku projednal sněmovní tisk 132 a přijal usnesení, které máte rozdané na vašich stolech pod číslem 132/1. Usnesení je poměrně rozsáhlé, já ho v tuto chvíli přednášet nebudu. Opakuji, máte ho před sebou na svých pracovních stolech. Pochopitelně, že jej poté přednesu ve chvíli, kdy se o tomto usnesení bude hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Možná bych požádal pana poslance Vidíma i ministra Vondru, pokud by zaujali místo u stolku zpravodajů. A můžeme se pustit do obecné rozpravy. Mám tady už sérii písemných přihlášek: Alexander Černý, Antonín Seďa, Marie Rusová, František Bublan, pan poslanec Hamáček, David Šeich. Takže to jsou současné přihlášky a ještě se hlásí další. Takže máme tady zhruba osm, deset přihlášek a já bych požádal toho prvního, který je přihlášený, a to je pan poslanec Alexander Černý.
Poslanec Alexander Černý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, vyslání našich vojáků do zahraničí je velmi závažná věc. Projednávání tak důležitého aktu je proto logicky středem zájmu nejen těch, koho se bezprostředně týká, ale už jsme si zvykli, že se o to opravdu zajímají mnozí. ***