(9.40 hodin)
(pokračuje Černý)
Vládní návrhy na vyslání našich vojáků do zahraničí si v posledních letech byly velmi podobné. Obsahovaly nejprve ujištění, že bezpečnost České republiky souvisí s vývojem mezinárodního bezpečnostního prostředí a že je naším strategickým zájmem se na nich podílet. Potom následovala charakteristika bezpečnostní situace v jednotlivých oblastech. Ani tady se toho moc nezměnilo. Obvykle byla charakterizována jako složitá a neutěšená. Jen pro zajímavost, například v dnešní zprávě, která je nám předložena, se opět počítá s tím, že naši zahraniční ambasádu v Kábulu bude střežit skupina vojáků 601. skupiny speciálních sil, a to vypovídá samo o sobě o ledasčem.
Často bylo projednávání tohoto bodu provázeno podivnými hrátkami. Jednou o počtu sil v misích, jindy o smysluplnosti té či oné mise, jindy o dekoncepčnosti toho či onoho kontingentu, který jsme vysílali, nebo na té či které akci jsme se chtěli podílet. Nedávno, jak už připomněl i pan ministr Vondra, byla situace tak dramatická, že náčelník generálního štábu musel připravovat mimořádná opatření na záchranu situace. Naštěstí ale vždycky všechno dopadlo dobře, jako v pohádce. Konstruktivní opozice, nebo lépe řečeno její část, se vždycky dokázala včas vzpamatovat a zachovala se státotvorně. Naposledy minulý týden v Senátu. Za odměnu potom logicky pan ministr některé vyvolené pozval na oběd.
Letošní vládní návrh se na rozdíl od těch předchozích liší v jedné velmi podstatné věci a je to vidět už v nadpisu. Žádá Sněmovnu, aby vyslovila souhlas s vysláním ne na rok, jak jsme byli zvyklí doposud, ale na roky dva, dokonce s výhledem na tři roky dopředu. Rozumím tomu, že vojáci volali po větší perspektivě. Mají pro to jistě hodně dobrých důvodů. Ideální by pochopitelně bylo schvalovat například rozpočet resortu obrany na pět let dopředu. Zaklínadlo o změněném zdrojovém rámci působí na vojenské plánovače jako noční můra. Musí potom improvizovat, a kam to vede, jsme se možná mohli dozvědět na mimořádné schůzi Sněmovny k problémům korupce v armádě, pokud by ovšem byla.
Protože nejde o maličkosti, ale o lidské životy a velké peníze, odpovědní politici by měli být na rozdíl od vojáků obzvláště obezřetní. Kdo ví, co bude zítra, za měsíc, za rok? Situace na bojišti se může vyvíjet velmi překotně. Kdo dnes jenom tuší, jak štědrý bude ministr financí příští rok? Po dnešku už na tom vlastně ale příliš záležet nebude. Výdaje na mise budou schváleny dopředu. Co když ale dojde k neočekávanému vývoji například v Somálsku? Jak potom budeme řešit naši účast v operaci ATALANTA? Anebo že by to nebyl nejlepší příklad? Dobrá, zkusím jiný. Co když náhodou prezident Obama splní svůj slib a začne skutečně příští rok v létě stahovat americké vojáky z Afghánistánu? A co když to nebude jen symbolický akt, jak někteří očekávají? Má smysl se tím vůbec zabývat? Možná dostaneme informace o tom, jak situace v misích vypadá, už v červnu 2011. Vláda si původně myslela, že úplně stačí, kdyby nám to sdělila až v roce 2012, tak to alespoň formulovala v původním návrhu usnesení.
Ministři obrany a dnes i ministr zahraničních věcí, kteří předkládají jménem vlády návrh na vyslání vojáků do misí, používají téměř stejnou rétoriku každý rok. Až se může stát, že je od sebe tu a tam navzájem opisují. Ono je vlastně docela jedno, ze které politické strany který ministr je. Jen herecké vložky, kterými své vystoupení doplňují, se někdy odlišují.
Bezesporu k nejlepším patřil pan exministr Tvrdík. Před pár lety na tomto místě přesvědčoval Sněmovnu, že jestli je něco nezpochybnitelného, tak jsou to zbraně hromadného ničení v Iráku. A největší nebezpečí pro Českou republiku představuje malá lahvička s bojovou otravnou látkou. Stačilo se zaštítit autoritami, jako byl George Bush, Colin Powell a další, a čeští vojáci se přidali ke svým americkým přátelům a šli hledat biologické zbraně do Iráku. Nic nenašli. Jen potvrdili platnost teorie pravdy: ani autority, ani většina nejsou její zárukou.
Pan exministr Barták byl letos na jaře také docela dobrý. Ve svém projevu začal s odsuzováním válek, a musím přiznat, že na několik málo vteřin mě zaskočil. Že by snad vnímal názor odborné i laické veřejnosti a přehodnotil svůj postoj k válce v Afghánistánu? Pochopitelně že ne. Měla to být jen předehra. Vzápětí nás pan ministr chtěl vyděsit pasáží o mužích v černých turbanech. Někteří z vás si na to ještě pamatují. Potřeboval vyvolat dojem, že není nic důležitějšího než svatá válka proti všemu a všem, kteří nehodlají uvěřit, že západní styl demokracie je jedinou alternativou vývoje civilizace.
Nynější pan ministr Vondra problémy bezpečnosti a obrany řeší raději na pracovních obědech pouze pro bílé. To je pravděpodobně další prvek nové politické kultury, jak o něm představitelé vládní koalice mluví.
Nechci vůbec zpochybňovat nutnost boje proti terorismu, ale opakovaně tvrdím, že bojovat proti terorismu vojenskými prostředky nelze, a že je to dokonce kontraproduktivní.
Spojené státy, Severoatlantická aliance a bohužel i naše armáda vystupují v Afghánistánu jako novodobí kolonizátoři. Vsadili na surovou tvrdou sílu. Navíc bojují zbaběle, na dálku a netrefují se. To je hodnocení, které platí především pro Američany. Ale cožpak lze efektivně oddělit naše vojáky od těch ostatních? Každý rok umírá v Afghánistánu několik tisíc civilistů. V roce 2009 oficiální údaje uváděly 2400 mrtvých Afghánců. Účet za letošní rok asi nebude lepší. Doma mediálně můžeme takové excesy úspěšně bagatelizovat, ale neutajíme je v arabském a muslimském světě a nenávist vůči okupantům narůstá.
Loni na podzim jsme dlouho očekávali rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy o dalším postupu v Afghánistánu. Poté co zrušil projekt budování prvků protiraketové obrany v Česku a v Polsku, si někteří optimisté dělali iluze i o brzkém konci afghánského konfliktu. Nepovedlo se. Odloženo. Američané naopak vyslali dalších 30 tisíc mužů, ale pod podmínkou, že nejpozději v létě 2011, tedy už za několik málo měsíců, začnou s jejich stahováním. Někteří spojenci reagují na americké prosby a zvyšují svou angažovanost. Jiní se chovají zdrženlivě, někteří dokonce ohlašují stahování svých vojáků v brzké budoucnosti. Česká republika se zvýšením na 720 vojáků zařadí mezi ty nejvěrnější. ***