(18.30 hodin)
(pokračuje Marková)
U pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka má potom i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit a u nich má tato překážka právě ten rdousící účinek, jak to nazval Ústavní soud.
Za druhé, regulační poplatky neregulují, rušit se však nebudou, protože zdravotnictví vybrané peníze potřebuje. To je citát z aktuálně.cz z 10. července 2010. Takže regulační účinek v případě nadužívání zdravotní péče zpochybňují fakta, která uvedl i Český statistický úřad, zase opět údaj z 10. 7. 2010. Regulační poplatky snížily v roce 2008 počet návštěv u ambulantních specialistů a je otázka, jestli je to dobře, že to byly právě návštěvy například u gynekologů nebo u stomatologů. A také samozřejmě na pohotovostech. Ovšem už nemáme informace o tom, o kolik se navýšily výjezdy zdravotnické záchranné služby a kolik nás to stálo. Zde ale v roce 2009 opět narostly o 12 %, stejně tak proti roku 2008 narostl počet předepsaných receptů o 6 %. Poplatky však paradoxně, a to je velmi zajímavé, navýšily návštěvy u praktických lékařů, tedy nesnížily, ale navýšily. Ti tak přímo od pacientů získali 2 miliardy korun, pojišťovny jim k tomu přidaly další 3,5 miliardy. Od zavedení poplatků se tedy příjmy praktických lékařů zvýšily o polovinu. Stále tedy zůstává, a tato čísla to dokazují, pouze na zodpovědnosti lékaře, aby pacientu poskytl patřičnou péči.
Lze se tedy důvodně domnívat, že případný pokles frekvence návštěv u lékaře není důsledek zmenšeného nadužívání, ale tím, že sociálně nejslabší pacienti od návštěvy kvůli poplatku upustili. Nejde tedy o regulaci nadužívání, ale o zdravotně nežádoucí, asociální, diskriminační opatření.
O nesmyslnosti regulačních poplatků při výdeji léků již pochybovat vůbec nelze.
I tvrzení, že každý, kdo není v nemocnici, si stejně musí platit hotelové služby, je nespravedlivé. Pacienti nemohou ovlivnit to, zda je budou léčit v nemocnici a jak dlouho je tam budou léčit. Někteří na to totiž nemají, i když nekouří, nepijí, nehrají na automatech a neposílají SMS zprávy, jak to dokola opakují někteří zastánci poplatků a jejich navyšování.
Jinak doporučuji všem, kteří o tom pochybují, aby si přečetli dopis, který jsme všichni dostali do našich mailových adres od paní Sedlákové, která ani nepije, ani nekouří, ani neposílá SMS, a přesto jí zbývá 140 korun na měsíc. Všichni jsme dostali tento a podobné dopisy do svých mailových adres.
Za třetí, podle posledních informací dali loni lidé za zdraví 46 miliard korun kromě toho, co zaplatili na zdravotním pojištění. Z toho necelých 6 miliard vydali za poplatky u lékaře, v lékárně a v nemocnici. Soukromé výdaje, tedy například přímé platby pacientů za léky, nadstandardní péči a regulační poplatky, tvořily podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky 16,6 % peněz spotřebovaných v českém zdravotnictví. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily tyto soukromé výdaje obyvatel za zdraví pouze 14,8 %, zatímco podíl veřejných výdajů na celkových penězích zdravotnictví klesá.
Neustále také stoupají doplatky pacientů za léky na recept a situace se výrazně zhoršila po zavedení takzvaného Janotova balíčku. Na to jsme při jeho projednávání upozorňovali a byl to také důvod, proč KSČM tento Janotův balíček nepodpořila.
Spoluúčast pacientů se tak u mnohých skupin obyvatelstva, především u seniorů, ocitla na hranici únosnosti. Situace se navíc zhoršuje s narůstajícími důsledky hospodářské a finanční krize pro obyvatelstvo. Spolu s poplatky byl sice zaveden sociální limit, ten ale ve své původní výši 5 tisíc korun svůj úkol nesplnil. Teprve po jeho snížení dětem do 18 let a důchodcům došlo k tomu, že roční strop skutečně v roce 2009 ochránil více než 300 tisíc pojištěnců. A to se do tohoto limitu nepočítají poplatky za den v nemocnici a za pohotovost ani za zbytečně drahé léky.
Nicméně tato fakta nesvědčí o nutnosti zachovat regulační poplatky, ale pouze o špatně nastaveném systému financování zdravotnictví, a to nejen v oblasti úhrad ze strany zdravotních pojišťoven. Znovu připomínám, že regulační funkce poplatků je zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřou, a celkově v situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a předepsaných lécích nerozhoduje pacient, ale lékař.
Za čtvrté, ani jedna informace o úsporách nebyla a doposud není podložena žádnou seriózní analýzou. Zřejmě záměrně, protože není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky a nakolik tak ohrozili své zdraví, nebo dokonce život. Nevíme, o kolik méně bylo uskutečněno preventivních vyšetření a jak se to následně odrazí na zvýšených výdajích na léčbu, když byla podceněna prevence. Stále totiž platí, že jedna koruna vložená do prevence znamená 3 koruny úspor.
Za páté, zavedením poplatků na straně jedné a stanovením stropů pojistného na straně druhé tak bohatí mají zajištěnu zdravotní péči, na kterou jim solidárně přispívají ti chudší. Tím došlo k obrácení principu solidarity, který by měl být určující v případě zdravotnictví jako veřejné služby. To, že je zdravotnictví veřejnou službou, nezpochybňuje v tuto chvíli žádná politická strana.
Za šesté, pokud se chceme bavit o nutnosti dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví, jsou jiné cesty, které nebudou představovat zásah do peněženek občanů. Zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši 20 miliard korun. Poplatky regulují jen poptávku, nikoli nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které ho vybralo, a zákon to explicitně přikazuje, vzniká poptávka lékařů, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je tím silnější, čím více jsou ohroženy jiné zdroje příjmů. A to se, dámy a pánové, právě v českém zdravotnictví nyní děje.***