(18.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Co tedy navrhujeme? Navrhujeme legislativní cestou ukončit poplatky ve zdravotnictví, které podle našeho názoru neplní účel, působí asociálním způsobem, zhoršují dostupnost zdravotní péče, poškozují poměrně široké vrstvy pacientů v naší zemi. Navrhujeme tedy tyto poplatky zrušit tak, aby dále nezatěžovaly pacienty, kteří mají podle našeho názoru nárok na bezplatnou zdravotní péči v rámci systému zdravotního pojištění.
Chtěl bych jasně deklarovat, že jsme připraveni v situaci, kdyby tento návrh zákona prošel do dalšího projednávání na půdě Poslanecké sněmovny, hledat kompromis tak, abychom dosáhli většinové podpory tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, a domnívám se, že pokud jsou zde politické strany kromě sociální demokracie, které před volbami slibovaly zrušení některých poplatků, nebo dokonce zrušení všech poplatků za určité situace, tak zde existuje šance na to, aby projednávání tohoto návrhu zákona na půdě Poslanecké sněmovny skončilo změnou ve stávajícím nepřijatelném systému poplatků ve zdravotnictví.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já ještě, než dám slovo zpravodaji nebo než rozhodneme o zpravodaji, tak jen budu informovat, že jsem obdržel veto tří poslaneckých klubů na projednávání podle § 90 odst. 2. Jenom tím sděluji, že tímto vetem je znemožněno ono okamžité projednání.
Teď se dostavil zpravodaj Boris Šťastný, takže nebudeme měnit zpravodaje. Dobře, já jsem tady měl původně změnu. Takže prosím pana poslance, který je určeným zpravodajem pro prvé čtení, aby se ujal slova.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mým úkolem je přednést zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 9, tedy k navržené novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, rozeslané poslancům dne 15. 6. 2010. Analogie s předkládanými tisky je již v předchozím pátém volebním období - tehdy šlo o čísla tisků 916 a 942, které jsem taktéž měl tu čest zpravodajovat.
Navrhovatelé navrhli Sněmovně projednávání návrhu zákona tak, aby Sněmovna s tím mohla vyslovit souhlas již v prvním čtení. Základní fakta, v zásadě stejná, jako zde na půdě Poslanecké sněmovny byla již několikrát diskutována, nyní uvedu.
Za prvé, předkladatelé návrhu zákona jsou přesvědčeni, že zavedení regulačních poplatků je v rozporu zejména s druhou větou čl. 31 Listiny. Toto přesvědčení je však mylné. Ústavní soud svým nálezem číslo 1/08 ze dne 20. května 2008 konstatoval, že regulační poplatky nejsou v rozporu s Ústavou. Regulační poplatky tedy jsou v souladu s Ústavou České republiky i dalšími zákona.
Za druhé, poplatky přinášejí a mají schopnost přinášet do systému nezanedbatelné finanční prostředky. Za regulační poplatky bylo v roce 2008 vybráno 7,154 mld. korun, v roce 2009 již více než 7,4 mld. korun, za první čtvrtletí roku 2010 pak téměř 2 mld. korun. Za rok 2009, vezmu-li to postupně, co se dat týče poslední uzavřený rok jako celek, činily regulační poplatky za návštěvu u lékaře 1,639 mld. korun, za den ústavní péče 1,254 mld. korun, za využití pohotovostní služby pak 200 mil., za výběr na položku na receptu 2,645 mld. a za započitatelné poplatky na léčivé přípravky to bylo 1,670 mld. korun.
Za třetí, návrh neobsahuje rozbor účinnosti a efektivnosti stávajícího systému regulačních poplatků a stejně tak neobsahuje vyčíslení ekonomických a dalších dopadů v souvislosti s jejich navrhovaným rušením.
Za čtvrté, výběr regulačních poplatků bezproblémově funguje po organizačně technické stránce.
Za páté, zdravotnické poplatky jsou exemplárním příkladem skutečné solidarity banálně nemocných s vážně nemocnými.
Za šesté pak, poplatky v řádu desetikorun nepředstavují a ani nemohou představovat zásadní zátěž pro pacienty nebo bariéru v dostupnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Předkladatelé odůvodňují svůj návrh zejména asociálností regulačních poplatků.
Za sedmé, systém spoluúčasti je nastaven citlivě tak, aby nebyl nikomu znemožněn přístup k základní zdravotní péči, která by měla být a je státem garantována. Limit chrání především chronicky nemocné pacienty a pacienty trpící více chorobami.
Za osmé, za celou dobu fungování regulačních poplatků nejsou známy závažné případy, kdy by poplatky zabránily poskytnutí zdravotní péče nemocnému člověku, který by takovou péči potřeboval.
Závěrem tedy, díky regulačním poplatkům mohou zdravotní pojišťovny zaplatit více drahých léků a zákroků pro vážně nemocné, čímž došlo ke zvýšení dostupnosti nákladné péče a drahých léků pro pacienty. Došlo také k regulaci nadužívání zdravotní péče a regulaci plýtvání s léčivy. Jejich zrušení by vedlo k zásadním ekonomickým problémům v systému úhrad zdravotní péče, k jejímu zhoršení a zvýšení jejího nadužívání. To samé platí i o léčivých přípravcích. Zrušení zdravotnických poplatků by taktéž vedlo k růstu nutnosti nahradit tento výpadek v systému jiným způsobem, přičemž předkladatelé ve svých návrzích žádný takový způsob ani slovem nezmiňují.
Tolik, vážené kolegyně a kolegové, má zpravodajská zpráva. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to je slovo zpravodaje. (Nesmělý potlesk zprava. Z lavic ČSSD výkřiky několika poslanců: Ještě, ještě!) Ano, zdá se, že je konec. Můžeme přikročit k obecné rozpravě.
Do obecné rozpravy se mi přihlásila paní poslankyně Soňa Marková a hlásí se pan ministr. Může okamžitě, kdyby chtěl. Ale prosím, paní poslankyně Soňa Marková řádně přihlášená písemnou přihláškou dostane slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, Komunistická strana Čech a Moravy se plně staví za zájmy pacientů, a proto opakovaně předkládala a také předkládá návrhy zákona na úplné zrušení tzv. regulačních poplatků a podporovala všechny návrhy, které by vedly k jejich zmírnění. Dovolte mi nyní, abych uvedla některé konkrétní důvody, proč poslanecký klub KSČM podporuje i tento návrh, a zároveň abych odpověděla i na některé otázky, které tady byly kladeny panem zpravodajem.
Za prvé, Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 o ústavnosti zavedení těchto poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého v průběhu druhého čtení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů jako typický přílepek, tedy bez možnosti dostatečného posouzení a projednání v řádném legislativním procesu. Senátem dokonce prošel bez projednání. Ústavní soud při svém rozhodování využil odůvodnění tehdejšího ministra Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud na základě toho se vyhnul námitce, že za péči se při jejím poskytování neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti poplatků uvedl také to, že nesmí být pro nikoho rdousící překážkou v přístupu k péči. Lze však na mnohých příkladech dokázat, že ani jedna z uvedených podmínek legitimnosti vybírání poplatků není splňována. Sám Ústavní soud vybízí dále exekutivu, aby zjistila, zda neexistuje nějaký případ rdoušení - v uvozovkách - a v takovém případě píše, že by měl zákonodárce sám poplatky zrušit. ***