Začátek schůze Poslanecké sněmovny
7. září 2010 v 11.05 hodin
Přítomno: 188 poslanců
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, vážení členové vlády. Dovolte mi, abych zahájila čtvrtou schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolte mi, abych vás hned v jejím úvodu také všechny srdečně přivítala. Prosím, abyste se i vy, kteří jste ještě mimo jednací sál, dostavili do sněmovny, tak abychom mohli náš program řádně začít.
Ráda bych vám oznámila, že za několik okamžiků navštíví Poslaneckou sněmovnu prezident České republiky pan Václav Klaus, takže vás poprosím o chvilku strpení. Tímto vystoupením naši schůzi zahájíme.
(Přítomní povstávají. Zaznívají fanfáry ze Smetanovy opery Libuše. Prezident České republiky Václav Klaus vstupuje do jednacího sálu a zaujímá místo za předsednickým stolem. Shromáždění usedá.)
Vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, dovolte mi, abych přivítala mezi námi prezidenta České republiky pana Václava Klause, a vás, vážený pane prezidente, dovolte, abych požádala o vaše vystoupení.
Prezident České republiky Václav Klaus Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně a poslanci, pane předsedo vlády, vážená vládo, děkuji za příležitost promluvit zde v Poslanecké sněmovně... (Není slyšet - nejde mikrofon.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová (Mikrofon po chvilce opraven.) Myslím, že už je to v pořádku, pane prezidente.
Prezident České republiky Václav Klaus Takže ještě jednou, už si odpustím to oslovení. Chtěl bych ale zdůraznit, že děkuji za příležitost promluvit zde, v Poslanecké sněmovně, v tomto bez nadsázky epicentru politické života naší země, v místě, kde prezident republiky nemluví často.
Naposledy jsem zde se svým projevem vystoupil před sedmi roky. Mnohé se za tu dobu změnilo a změnila se i sama Poslanecká sněmovna. Vidím zde řadu tváří, které v politice potkávám již téměř celé poslední dvacetiletí, ale vidím zde i velké množství poslanců a poslankyň nových. Do vysokých ústavních funkcí vás vynesly letošní květnové volby, které naši politickou scénu výrazně proměnily.
Po opakujících se patových výsledcích voleb, v nichž o tom, kdo sestaví vládu, rozhodoval jeden či dva poslanecké mandáty, se letos stalo něco jiného. Došlo k překreslení politické mapy, které je svým rozsahem mimořádné. I v minulosti jsme sice zažili, že do Sněmovny přišli poslanci nových stran, které dostaly důvěru na základě předpokladu, že cokoli nového je vždy lepší než to staré, zavedené a vyzkoušené, ale většinou to nevyšlo. I tentokráte se teprve ukáže, zda u nás vzniká úplně jiné rozvrstvení politických sil, či zda budou očekávání voličů opět zklamána.
Překvapivých změn je celá řada. Poprvé od roku 1918 nebyla do Sněmovny zvolena lidová strana. Dvě v posledním dvacetiletí nejsilnější strany na levici a pravici výrazně oslabily na úkor stran nových, které naopak získaly velmi silný mandát. Prvně po téměř dvou desetiletích mají strany vládní koalice výraznou parlamentní většinu, což může umožnit klidnější vládnutí a zemi přinést tolik potřebnou stabilitu. První týdny a měsíce ukazují i to, že ubylo hrubostí a osobních útoků, což se snad ve Sněmovně projeví i na klidnější a dělnější komunikaci. Přál bych to vám, ale přál bych to i celé naší veřejnosti.
Nejsem zastáncem oslabování ideového politického soupeření, ale věřím v jeho vyzrálejší a kultivovanější podobu. Bylo by dobré, kdyby i v zásadních a jistě oprávněných politických střetech ubylo vulgarit, zkratkovitých reakcí a nedůstojných schválností. I v tomto ohledu, nejenom tvorbou zákonů, je Parlament normotvorným prostorem, neboť ať si to přejeme, či nikoliv, atmosféra ve Sněmovně, prezentovaná veřejnosti prostřednictvím médií, na atmosféru v celé společnosti působí. Chci věřit, že jak nové složení Poslanecké sněmovny, tak změny ve vedení hlavních politických stran ke kulturnější a pozitivnější tváři naší politické scény povedou. ***