(21.00 hodin)
(pokračuje Černý)
Česká republika je mimo jiné i členským státem Organizace Spojených národů, OBSE, Evropské unie. To jsou na první pohled dostatečné záruky bezpečnosti, realita je ale poněkud jiná. Ani tyto instituce nejsou schopny eliminovat ohniska napětí ani případné přímé válečné požáry, a nehovořím teď pouze o Afghánistánu nebo Iráku či o střední Africe, které by mohly někomu připadat příliš vzdálené. Tyto instituce nedokázaly zabránit ani válečným střetům na Balkáně a to už je z vojenského hlediska v bezprostřední blízkosti našeho území.
Je na místě položit si otázku, do jaké míry je současný bezpečnostní systém efektivní. Je účast České republiky v něm smysluplná? Nebylo by lepší postupně ukončit činnost takové organizace, jakou je Severoatlantická aliance, a nahradit ji například systémem celoevropské bezpečnosti například na bázi OBSE? Stále častěji se hovoří o tom, že současný bezpečnostní systém založený především na existenci Severoatlantické smlouvy je pro skončení studené války překonaný. Doktrína Severoatlantické aliance uplatňovaná v první dekádě tohoto staletí, postavená na principu preventivních válek a možnosti vojensky zasahovat kdekoliv na Zemi, nejenže nepřinesla nic pozitivního pro světovou bezpečnost, ale právě naopak bezpečnostní situaci zhorší. Přes mírovou rétoriku prezidentů vojensky bezkonkurenčně nejsilnějších zemí světa obě tyto země pokračují ve vojenském výzkumu, ve vývoji nejmodernějších zbraňových systémů včetně například kosmických.
Česká zahraniční bezpečnostní a obranná politika nereaguje na vývoj ve světě a stále se prosazující multipolaritu, a nereflektuje tudíž ani onu mírovou rétoriku. Jsme přesvědčováni, že naše spojenecké závazky jsou důležitější než vlastní bezpečnost. Hrozba mezinárodního terorismu je vydávána za největší nebezpečí a zcela záměrně jsou přehlíženy nové bezpečnostní hrozby, jako je například možnost vedení informační války nebo nebezpečí konfliktu o přístup k vodě. Nejbližší takovou rizikovou oblastí je nedaleké povodí Dunaje.
Expediční charakter naší armády, schopnost vyslat do zahraničních misí stále více vojáků a techniky, to je podle posledních českých vlád naprostá priorita. Kdyby to záleželo jen na ministrech obrany, byl by náš kontingent v Afghánistánu daleko početnější, než je dnes. Podle našeho názoru je nezbytné co nejdřív bezpečnostní doktrínu a strukturu výstavby ozbrojených sil, především armády, přeorientovat na strategii obrany domácího teritoria, rozvíjet schopnosti pozemní, letecké a protivzdušné obrany státu. Struktura a velikost obrany musí být odvozeny od stanovených zdrojů s respektováním principů v rozumné dostatečnosti jednotlivých druhů vojsk.
Žádná plně profesionální armáda není schopna plnit úkoly obrany komplexně. Musí počítat s rozvinutím mobilizačních záloh. Návrat k vojenské základní službě považujeme za nepřijatelný. To už prostě není řešení.
Překotný přechod naší armády na plnou profesionalizaci před pěti lety byl motivován především politickými zájmy, snahou získat mladé voliče, nepřipraveností působit v zahraničních misí po boku USA a Severoatlantické aliance a posilováním transatlantické vazbě jako záruky zachování politické stability polistopadového vývoje. Zda bude plně profesionální armáda jedinou alternativou i do budoucna, ukáže až vývoj bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik. Současně bude záležet i na připravenosti a schopnosti světového společenství reagovat na ně.
Troufám si tvrdit, že odpovědi na tyto a podobné otázky v programovém prohlášení nenajdete. I proto vláda nemůže počítat s tím, že bych při hlasování o důvěře vyslovil tomuto kabinetu podporu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk napříč celým sálem.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To byl poslední písemně přihlášený vystupující. Já se v tuto chvíli ptám, zda si přeje někdo vystoupit a hlásí se z místa. Nikoho takového nevidím a rozpravu v tuto chvíli ukončuji.
Ptám se pana předsedy vlády, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Zdá se, že tomu tak je. Prosím, pane předsedo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte mi jenom na závěr této poměrně dlouhé a bohaté diskuse, abych poděkoval všem téměř třiceti vystupujícím pánům poslancům a paním poslankyním. Teď prosím, aby to nebylo bráno jako ironicky, já to považuji za přirozenou součást projednávání programového prohlášení vlády, že se opozice vyjadřuje kriticky na adresu programového prohlášení vlády. Koneckonců vládní koalice si tím vždy také testuje to, zda má oporu především ve svých poslancích, a to, že standardně končí hlasování o důvěře tím, že poslanci koalice hlasují pro a poslanci opozice hlasují proti, není žádná tragédie pro ústavní systém ani pro parlamentní demokracii, ale naopak normální, přirozený stav.
Takže já bych chtěl ocenit, že z tohoto místa zaznělo téměř 30 příspěvků, že to byly příspěvky sice kritické, na druhou stranu bych chtěl ocenit, že se vyhnuly nějakým silnějším a zbytečně pejorativním označením a že jsme se vyhnuli osobním střetům. Na druhé straně chci jednoznačně říci, že počítám s tím, že pokud mluvíme o dialogu s opozicí, tak dialog spočívá nejenom ve vzájemném sdělování si stanovisek, ale také se vzájemným nasloucháním. A je tady přes naše názorové rozdíly, které se promítly i v dnešní debatě, celá řada klíčových témat, na která nadále bude nezbytné komunikovat napříč touto Poslaneckou sněmovnou. Bezesporu otázky přesahující horizont pouhého jednoho volebního období, jako je důchodová reforma, otázky základních priorit zahraničně bezpečnostní politiky, jsou věci, kde napříč touto Poslaneckou sněmovnou minimálně demokratické sněmovní strany by se měly pokusit naleznout společný jmenovatel, a já bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že přes rozdílné hlasování mezi koalicí a opozicí v dnešním hlasování o důvěře snaha naleznout tyto společné průsečíky v těchto klíčových otázkách tady bude pokračovat i v následujících dnech.
Takže dámy a pánové, děkuji vám za tuto diskusi a chtěl bych ještě jednou požádat paní poslankyně a pány poslance, aby vyjádřili důvěru této vládě. Čeká nás velké množství úkolů a vláda všemi svými patnácti členy je připravena dostát závazkům plynoucím z tohoto programového prohlášení. Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane předsedo vlády. Nyní se závěrečným stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD vystoupí pan poslanec Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážený pane premiére, kolegové a kolegyně, já bych už v tuto chvíli nevystupoval, protože se zdá, že je rozhodnuto o výsledku hlasování v Poslanecké sněmovně, ale nutí mě k tomu způsob, jakým vládní koalice absolvovala tuto diskusi o důvěře vládě. Já si nevzpomínám, že by kdykoliv v minulosti, kdy se v Poslanecké sněmovně debatovalo o tak vážné otázce, jako je důvěra vlády, nikdo ze členů vlády nevystoupil proto, aby zde argumentoval ve prospěch vládního programu. ***