(20.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
V tuto chvíli však jednáme o něčem, co předkládá tým, který přece jen svým složením není až tak úplně nový a který, jak už to ve výlučně mužské společnosti bývá, může mít sklon si vystačit zcela sám se svými představami a považovat své představy a záměry za ne-li jediné možné, pak alespoň za jedinečné a zcela nejlepší a nejsprávnější. V koaliční vládě s výjimkou několika nových, chtělo by se říci zcela nových, minulostí a předchozím vládnutím nepolíbených tváří stojí přece jen protřelí matadoři, kteří do prohlášení nevtělili jen silné přísliby, ale i své svérázné zkušenosti a výsledky své předchozí práce. A to si zaslouží poněkud analytičtější pohled.
Věc, kterou projednáváme, je, jak jsem pečlivým studiem předloženého programového dokumentu nastupujícího kabinetu zjistil, skutečně velmi vážná. Se žádostí o důvěru před Sněmovnu totiž po dvaceti letech korupčního, nekvalifikovaného a neodpovědného vládnutí předstupuje prý konečně vláda jiná a programově zcela nová, řečeno jejími vlastními slovy - vláda rozpočtové odpovědnosti, vláda práva a boje proti korupci. Až dosud tedy, mám-li vyjít vstříc novému stylu osobností, které se ucházejí o naši důvěru, České republice vládli dinosauři, kteří způsobili a zavinili, že - cituji nyní z programového prohlášení - naše země není v jednoduché situaci. Zatáhneme za záchrannou brzdu, začneme vyřezávat rakovinu společnosti - korupci - a zvýšíme konkurenceschopnost naší ekonomiky.
Dámy a pánové, pokud jsem z předkládaného dokumentu pochopil správně hodnocení stavu země a příčin tohoto stavu, mohu jen souhlasit, že situace, do které republiku přivedli nezodpovědní premiéři, ministři financí, spravedlnosti, vnitra a ministři práce a sociálních věcí předchozích vlád, je kritická. Snad nikdo zde na půdě Sněmovny nepochybuje o tom, co vláda fakticky tvrdí. Tedy o tom, že česká politika, veřejná správa, ekonomika a celá společnost je prolezlá rakovinou korupce. Té korupce, která se rozbujela proto, že dřívější vládní koalice ji buď přímo aktivně provozovaly, podporovaly, nebo alespoň i vytvářely co nejširší prostor.
Dámy a pánové, věřím, že zde mezi námi není nikdo, kdo by pochyboval o nutnosti zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky, odvrátit hrozící a narůstající rizika pouhé montážní dílny a periferie vyspělejších a konkurenceschopnějších zemí Evropy a světa. Pokud se vláda zavazuje k boji s korupcí a vyzývá ke zvýšení konkurenceschopnosti české společnosti a ekonomiky a pokud volá po nastolení a prosazení práva, je to po předchozí praxi nesporně žádoucí. Pozorně jsem proto v jejím prohlášení po všech minulých zkušenostech hledal, nakolik to myslí seriózně či vážně.
Poněkud mě pak zarazilo nedvojsmyslné a důrazné odhodlání vlády přesunovat postupně odpovědnost za financování politických stran z kompetence voličů a státu do privátní sféry, tedy do rukou sponzorů. Nemyslím si totiž, že právě Viktor Kožený, Lajos Bács, Radžív Sinha, Zdeněk Bakala či Pepa z Hongkongu a kdokoliv v minulosti, dnes nebo v budoucnosti přímo hmotně zainteresovaný na politice stran a vlády, ale i konkrétních poslanců a senátorů, jsou těmi osobnostmi, které by měly platit stranické sekretariáty a zavazovat si tak strany a nepřímo i kandidáty na poslance a další osoby, které nakládají s mocí demokratického státu. Jsme-li v prostředí tržní ekonomiky, pak vláda a parlament by při respektu k ústavě a právním principům právního státu a občanské rovnosti neměly namísto demokratických procedur do soutěže politických stran ani do demokratického výkonu moci zanášet další prvky trhu a posilovat vazby a korupční rizika typu štědrý plátce milionů a potřebný příjemce.
Nyní ale raději přejdu k samotné podstatě programového prohlášení. V době, kdy vládní koalice po volbách začala sdělovat své představy o vládnutí, jsem zaznamenal kritické hlasy mnoha expertů. V některých zaznívalo, že záměry vládní koalice nejsou systémové a že jejich představy o ekonomické politice a o základních společenských prioritách nepřekračují myšlenkový obzor komiksového strýčka Skrblíka. Nutně jsem si tedy musel klást otázku: Dokáže nová koalice pokročit od těchto představ k ucelenému racionálnímu, společensky přijatelnému konceptu? K takovému, který veřejnost laická i ta odborná přijme jako demokratický, sociálně únosný a efektivní koncept a jako skutečné východisko pro všechny občany z krize ekonomické, sociální a krize hodnot? Té krize, do které při vědomí všech mezinárodních vlivů nás přece jen, jak to vláda připouští, lvím dílem po celá léta přiváděly neodpovědné, neschopné a korupci podléhající kabinety vedené, jak v nedávné době opakovaně tvrdil dnešní ministr vnitra Radek John, dinosaury z řad občanských nebo sociálních demokratů?
Po zevrubnější analýze toho, co vláda předkládá, jsem však upadl do rozpaků. Pravicová vláda, za jakou se tento kabinet prohlašuje, zcela jistě nebude výlupkem sociální citlivosti ani vládou dolních deseti milionů. Voliči koalice od ní mohou čekat, proto ji také volili, spíše opak. Přesto jsou některé základní hodnoty právního státu, ústavní principy a některé lidské hodnoty, které by měla ctít i pravicová vláda a kde by mělo být jasno hned od počátku.
Dámy a pánové, považuji proto za vhodné, abych na některé z rozporných slabých nebo vyloženě nesrozumitelných pasáží reagoval přímo zde ve Sněmovně.
Nová vláda se dnes programově distancuje od vlád předchozích a zejména od klientelismu, korupce, od rozpočtové politiky předchozích ministrů financí a spolu s tím nutně i od sociální politiky. Oproti tomu z některých médií vzešla podezření z nepoctivosti a zkorumpovanosti některých významných, a to i klíčových osob vládní koalice. Mám za to a velmi bych to přivítal, kdyby předseda vlády využil příležitosti, předešel pochybnostem a vysvětlil to, co vyvolává opodstatněné obavy z pokračování korupce, porušování principu právního státu a podněcování sociálních konfliktů a v neposlední řadě z ideologicky motivované neodbornosti.
Z prohlášení jsem například v části věnované resortu kultury zjistil, že "vláda si uvědomuje význam kultury chápané v nejširším smyslu slova jako určujícího hybatele vývoje civilizace, a tím i naší společnosti, v 21. století". To jsou ovšem velká slova. Podporu kultury, byť takto vládou namísto v preambuli přímo v závěrech resortu zakotvené jako určující hybatel vývoje civilizace, pochopitelně vítám. Chybí mi jen odpovídající financování této vládní priority, kterou předchozí vlády jako zbytkový resort a zbytkovou oblast hluboce podfinancovávaly. A z textu, který posuzujeme, neplyne, že by se to mělo změnit.***