(19.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o Irák a Afghánistán, tyto dvě mezinárodněpolitické pasti, o kterých samotný velitel amerických vojsk Petraeus tvrdí, že není možné se z nich prozabíjet ven, je třeba chápat jako tragické dobrodružství aliancí ochotných pod vedením Spojených států a do budoucna si vzít ponaučení, že obcházení mezinárodního práva se nevyplácí a zejména nevede ke kýženým očekáváním. Ale tomu se samozřejmě vládní prohlášení vyhýbá obrovským obloukem.
Mrzí mě, že občané České republiky neznají, byť třeba zcela negativní, stanovisko k přijetí eura nebo nepřijetí eura. Měli bychom se k tomu vyjádřit, protože jsme pro ostatní členy sedmadvacítky nečitelní. Nemáme schopnost komunikace a pod vedením této vlády, žel, Česká republika bude jen upadat do stále méně významné pozice v rámci mezinárodního společenství. Ono samo snižování úrovně diplomatického zastoupení v Praze je toho dostatečným svědectvím. Jestliže Česká republika propásla jedinečnou možnost českého předsednictví v Evropské unii, aby navázala politické a ekonomické vztahy v zahraničí, tak dnes už toho nedosáhneme, protože jednak naše nečitelná zahraniční politika, naše neschopnost vnímat současné trendy je tak obrovská, že ostatní státy ono území České republiky rádi obejdou a budou místo Prahy jednat přímo s Bruselem.
Je mi to líto, ale kdybych měl rozebírat stejně podrobně i další pasáže, dospěl bych jen ke stejnému názoru, který prezentovali moji kolegové z klubu Komunistické strany Čech a Moravy.
Vláda mou důvěru nemá. Nemá ji z programových i personálních důvodů, nemá ji proto, že nemá vizi, jak občany České republiky přivést zpátky mezi nejvyspělejší státy světa, jak je vyvést z krize, a tak znovu být těmi, kteří mohou do světové politiky, evropské politiky vnést ony pozitivní směry, jako to udělala řada jejich předchůdců v minulosti.
Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To byl pan poslanec Vojtěch Filip. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hulinský a připraví se kolega Jan Chvojka.
Poslanec Petr Hulinský: Vážené dámy, vážení pánové, jedno z hesel sociální demokracie před volbami bylo, že krizi nesmí zaplatit ti, kteří ji nezavinili. Sociální demokracie sice volby vyhrála, avšak většinu v Poslanecké sněmovně získala pravice. Na základě programového prohlášení pravicové vlády Petra Nečase je zřejmé, že nejen náklady krize, ale také rozpočtové reformy v podání ministrů tří stran tvořících koalici zaplatí primárně právě ti, kteří za tuto situaci nesou nejmenší, spíše nepřímou odpovědnost.
Programové prohlášení vlády bylo ušito rychle a je na něm znát, že byla použita jehla nadmíru horká. Desítky stran obecných řečí a nekončící počet odborně se tvářících prohlášení. Že jde o prohlášení protirůstové a proti sociálním jistotám lidí této země. O tom hovořili a ještě budou hovořit mí kolegové. Já se budu věnovat převážně oblasti obrany, kterou přitom reprezentuje člověk, který by měl o obranné a bezpečnostní politice něco vědět.
Chci především polemizovat s tvrzením, že i rodina dokáže ušetřit z ročního rozpočtu 2,5 %. Dovolte, abych připomněl, že nová vláda počítá zřejmě v jiné početní soustavě. Pokud totiž nahlédneme do jejích záměrů, zjistíme, že platy profesionálních vojáků se mají snížit o 3 až 10 %, příspěvky na bydlení o procent až 35 a to mi opravdu 2 až 2,5 % nepřipadá.
Způsoby, jakými vláda úspory v této sféře prezentovala, si nezadaly s nejnižším populismem a útočí na obyčejnou lidskou závist. Jako by za schodek rozpočtu, který mimochodem odstartoval ještě v roce 2008 tehdejší a současný ministr financí, mohli vojáci, kteří mají bydlení téměř zadarmo a přitom vysoké platy. Mimochodem, nechť si pan ministr financí sáhne do svědomí a připomene svou éru náměstkování na Ministerstvu obrany, předražené nekvalitní padáky, modernizaci tanků, chystaný tunel modernizace předpotopních stíhaček MiG 21, prapodivné dodávky vrtulníků a náhradních dílů, a to nemluvím ani pro stát o nevýhodném prodeji kasáren na náměstí Republiky. Proti nim jsou příspěvky na bydlení profesionálních vojáků méně než kapkou v Tichém oceánu.
Nová vláda a tvůrci takzvaného programového prohlášení si vůbec neuvědomují, že příspěvky na bydlení nedostávají vojáci svévolně, ale proto, že více než jiné profese jsou vystaveni častým náhlým změnám bydliště dislokací jednotek. Voják si zkrátka nemůže bydlet, kde chce. Příspěvek na bydlení je svým způsobem bolestné, které je za slušnost, že se stěhuje tam, kde je třeba. Pokud ještě dojde ke snížení platů až o slibovaných 10 %, bude aktivit ve prospěch vstoupit do armády nebo v ní setrvat ještě méně. V situaci, kdy končí služební závazky vojáků druhého cyklu pro profesionalizaci armády, se můžeme nadít hromadného odchodu a úbytku školených profesionálů.
Byl bych proto velmi rád, kdyby pan ministr co nejdříve konkrétně objasnil svůj záměr, aby příspěvek na bydlení byl nahrazen jiným příspěvkem, který by více zohlednil skutečné potřeby vojáků, kteří slouží mimo domov. Armáda zkrátka nesmí šetřit na lidech, nebo se zopakuje zkušenost z 90. let, kdy spousta těch, co měli zůstat, odejde, a ti, co měli odejít, zůstanou.
Je mnohé, co by se dalo vyčítat programovému prohlášení vlády na poli armádním. Kromě jiného je to například nepromyšlený přístup k zahraničním misím. V programovém prohlášení se například můžeme dočíst, že za účelem vytvoření stabilního plánovacího prostředí a zajištění transparentnosti záměrů České republiky vůči spojencům a partnerům budou tyto návrhy předkládány na období až tří let. Rád bych ale vládu a pana ministra upozornil, že to má několik háčků. Především schválení záměru nasazení sil v operacích na tři roky dopředu není příliš logické a optimální. Může být relevantní pouze za situace, že Česká republika spolu se spojenci by byla účastníkem ozbrojeného konfliktu, který nebude zcela jistě schopna do tří let ukončit. Schválí-li Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nasazení na tři roky, s vysokou pravděpodobností bude pravidelně parametry nasazení měnit, takže je nutné respektovat správní legislativní proces, schvalovat mise pouze na jeden rok. Nicméně osobně bych se nebránil debatě o záměru nasazení vojsk na delší dobu.
Trochu mě udivuje i legislativní negramotnost resortu obrany. V koaliční smlouvě je totiž možné se dočíst, že Ministerstvu obrany se přikazuje kromě výstavby schopností obranného charakteru klást důraz na dostavbu a optimalizaci integrovaného záchranného systému České republiky. Tento záměr neodpovídá platné právní úpravě odpovědnosti kompetenčního zákona. Jinými slovy, do koaliční smlouvy se vloudil zřejmě sci-fi návrh Věcí veřejných na sloučení Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, tedy jakési ministerstvo bezpečnosti známé z 50. let. Podle této myšlenky by měla armáda řídit například hasiče.
Bohužel současné povodně ukázaly mnohem smutnější obraz akceschopnosti naší armády, která se v prvních dvou dnech příliš neukázala. V terénu bylo pár desítek vojáků. Je sice pěkné, že pan ministr Vondra se vydal vrtulníkem do postižených oblastí, ale jinak reálná pomoc pokulhávala. Teprve až v pondělí armáda nasadila stovky vojáků. A tady se v plné míře ukázala neprozíravost současné místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové, která zrušila armádní záchranné prapory. V současné době funguje pod hasičským záchranným sborem, respektive Ministerstvem vnitra, pouze jednotka z Hlučína s pobočkou ve Zbirohu.
V závěru bych chtěl shrnout, že programové prohlášení je demontáží liberálního a solidárního sociálního státu bez jakékoliv prorůstové perspektivy. Uvědomíme-li si, že člověk žije jenom jeden život a ten by měl prožít pokud možno dobře a důstojně, stát a jeho vláda je tady od toho, aby to zabezpečily, pak tato vláda si tento úkol vůbec nedává. Proto považuji toto vládní programové prohlášení a přístup, kterým reprezentuje, z prostého lidského hlediska za naprostý omyl a budu hlasovat proti němu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.) ***