(17.10 hodin)
(pokračuje Tejc)
Stejně tak jsme připraveni jednat s vládou o návrhu zákona, který by měl stanovit jasná pravidla a regulaci nestátních bezpečnostních agentur. Jsme připraveni o tomto návrhu jednat. Myslíme si, že je potřebný, a jsem rád, že se v programovém prohlášení objevil. Nicméně byl bych rád, aby se s ohledem na možný střet zájmů tento návrh nezpracovával na Ministerstvu vnitra, kde náměstci současného ministra pocházejí, anebo reprezentují tyto bezpečnostní agentury, ale na Ministerstvu spravedlnosti.
Programové prohlášení obsahuje také dva podstatné návrhy na zavedení nebo posílení přímé demokracie. Nicméně oba podle mého názoru nic podstatného nemění, i kdyby byly realizovány.
Šalamounsky je formulován odstavec o přímé volbě prezidenta. On totiž neříká, že tato koalice prosadí přímou volbu prezidenta, ale říká, že prosadí změnu Ústavy. A změna Ústavy sama o sobě nezaručuje, že příštího prezidenta budeme volit přímo, protože změna Ústavy ještě neříká jasná pravidla, podle kterých bychom prezidenta volili. A myslím, že to, co by vláda měla udělat, je předložit zde ústavní zákon o přímé volbě, který bude jasně říkat, jak tato volba bude provedena, tak abychom příštího prezidenta mohli takto volit již v příští volbě. A my jako sociální demokraté jsme připraveni hlasy pro tuto ústavní změnu přispět, právě k tomuto cíli.
Ještě horší je ale situace při návrhu anebo bodu, který hovoří o referendu, protože to není snaha o zavedení referenda, to je jenom hra na referendum. Návrh vlády říká, že by měl vzniknout zákon, který bude znamenat, že když někdo přinese 250 tisíc podpisů a podá návrh na hlasování v referendu, pak si vláda vždy tento návrh osvojí a ústavním zákonem pošle do jednání v Poslanecké sněmovně a Senátu. Já si myslím, že bychom se mohli tomuto vyhnout, protože kdokoli z nás bez jakéhokoli jednoho podpisu může takový návrh podat. A samo o sobě podání návrhu vládou nezaručuje, že takové referendum bude vypsáno. Já myslím, že bychom z lidí neměli dělat hlupáky a nenechat je sbírat 250 tisíc podpisů, aby vláda tento návrh poslala do Poslanecké sněmovny a ten skončil buďto právě při projednávání tady, anebo na úrovni Senátu, který je v přímé demokracii ještě více skeptický.
Já jsem přesvědčen, že bychom se tady dokázali shodnout, pokud by byla dobrá vůle a pokud bychom se shodli na tom, že skutečně chceme, aby tady bylo možné konat referendum, na zákonu o obecném referendu, a jak jsem už hovořil v předchozím případě, jsme ochotni nejen tento návrh předložit, ale také hlasovat pro návrh vlády, pokud bude skutečně jeho cílem zavedení referenda.
Je evidentní, že Věci veřejné v mnohém svůj program zradily a své voliče podvedly, ale to už nechám na nich, nechám to na rozhodnutí voličů, kteří budou moci hlasovat o budoucnosti této strany v příštích a přespříštích volbách. Nicméně sociální demokracie se k ničemu takovému, jako je podvod na voličích, nechystá, nic podobného neudělá. A i to je důvod, proč budeme hlasovat proti vyslovení důvěry této vládě. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádal bych nyní o slovo pana Martina Pecinu a připraví se Jiří Šlégr. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Pecina: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych i já přidal několik slov do této diskuse. Budu se snažit, aby má slova byla věcná, nikoho neurážela. Já jsem si všiml, že dnes diskuse se nese již v jiném duchu, než bylo tady v minulosti zvykem, a jsem tomu velmi rád. Trošičku mě zarazil přístup vlády, který nereaguje ani na zjevné otázky, ale věřím, že vzhledem k tomu, že pan premiér nám sdělil, že chce s opozicí komunikovat, na konci dojde k jakémusi shrnutí a k zodpovězení alespoň zjevných otázek, které zde byly položeny. Já sám se budu snažit zeptat na velmi konkrétní věci pana ministra vnitra a pana ministra dopravy.
Někteří z vás si mohou pamatovat dobu, kdy já jsem se jako ministr vlády Jana Fischera ucházel o důvěru Sněmovny. Tenkrát jsem pochopil, že se vždy nediskutuje pouze a jenom o programovém prohlášení vlády, ale že někteří poslanci tuto diskusi využívají i ke kritice kroků, tenkrát to byla kritika kroků ministra vnitra, tedy mne, a kroků jak skutečných, tak kroků domnělých. Já to dneska nechci nikomu oplácet, já bych naopak, protože se možná hodí, abych se vyjádřil k činnosti vlády za poslední měsíc, alespoň stručně, chtěl dva ministry pochválit.
Není žádným tajemstvím, že jsem vždy za jednu z hlavních příčin špatného stavu v objasňování korupce v našem státu považoval a i nadále považuji špatnou spolupráci policie a státního zastupitelství. Proto vítám stanovisko pana ministra Pospíšila, který otevřeně hovoří o velkých personálních změnách na Nejvyšším státním zastupitelství. Budu panu ministrovi přát, aby se mu tento bohulibý záměr podařilo ve vládě prosadit, a budu mu přát také šťastnou ruku při novém výběru.
Chtěl bych rovněž poděkovat panu ministrovi vnitra za to, že policie již za jeho působení dokončila operaci vedoucí k dopadení uprchlého Tomáše Pitra. Vím, že ministr do operativní práce policie nezasahuje, nedělal jsem to já a předpokládám, že to nedělá a ani nebude dělat pan ministr John. Přesto si dovedu představit, že v případě, že by do křesla ministra vnitra opět usedl pan Ivan Langer, celá akce zdaleka nemusela skončit tak dobře, jak skončila. A budu věřit, že i resort spravedlnosti udělá vše pro to, aby tato mnohaměsíční snaha špičkového útvaru policie byla nakonec korunována úspěchem.
A teď již k tomu, co by mělo být podle mého názoru jádrem této diskuse. Napřed mi dovolte několik vět k vládnímu prohlášení, k tomu, co je v tomto dokumentu věnováno boji proti extremismu.
Já jsem k svému velkému překvapení v tomto dokumentu nalezl větu: "Se znepokojením sledujeme rostoucí projevy extremismu a zavazujeme se přijmout rázná opatření k jejich eliminaci."
Chtěl bych vládu upozornit na velmi pozoruhodný fakt. Za posledních 14 měsíců mého působení na ministerstvu a obecně působení vlády Jana Fischera došlo k nejvýraznějšímu potlačení extremistických hnutí v dějinách samostatné České republiky. Došlo k dezintegraci mnoha zločineckých skupin, k vyšetření řady závažných trestných činů, např. žhářského útoku ve Vítkově, a v neposlední řadě došlo k rozpuštění Dělnické strany.
Proč zde o tom hovořím? Proto, že vůdčí osobností a symbolem tohoto boje byl můj první náměstek plukovník Jiří Komorous, který se bohužel této problematice nebude moci na ministerstvu již dále věnovat. Ne, já nechci zpochybňovat právo pana ministra vybírat si své podřízené, byť mně toto právo bylo trvale upíráno, ale chci upozornit na závažný problém.
Pane ministře vnitra, nedopusťte, aby se opakovalo to, čeho jsme byli svědkem v letech 2007 a 2008, kdy neofašistická hnutí zažila skutečný rozmach vrcholící známým pochodem Janovem v březnu 2009. Prosím, využijte potenciál, který na Ministerstvu vnitra vznikl a který jsme využívali v boji proti tomuto celospolečenskému zlořádu.
To, co mě v programovém prohlášení vlády vyloženě zklamalo, je prostor a formulace věnované boji proti korupci. Téměř celá strana označená jako Boj proti korupci má se skutečným bojem proti tomuto fenoménu skutečně společného jen velmi málo. Většina textu je v duchu langrovského "průhlednost - prevence - postih" a jen opakuje to, co v této zemi způsobilo katastrofální úpadek vnímání práva a spravedlnosti v letech 2007 a 2008. Symbolem aplikace pravidla "průhlednost - prevence - postih" se stala pro občany České republiky kauza Čunek.***