(10.30 hodin)
Poslanec Jiří Paroubek: Víte, můj profesor na deskriptivu vždycky říkal: Teď to vysvětlím takhle a pak to vysvětlím pro méně bystré. Přiznám se, že jsem, pokud jde o deskriptivu, patřil spíš mezi ty méně bystré. (Smích v lavicích.) Proto, pane poslanče Nečasi prostřednictvím předsedající, dovolte, abych vám řekl, že teď budu mluvit pro méně bystré.
Slovenská sociální demokracie zdědila po osmi letech pravicových vlád určitou situaci a pohybuje se také v určité politické a finanční situaci svého státu. Česká sociální demokracie se určitě nebude inspirovat takovými věcmi, které by znamenaly snížení podpory rodin s dětmi. To od nás nečekejte. Já vím, že je to vaše toužebné přání. Stejně tak od nás nečekejte, že bychom déle, než to bude nutné, prolongovali váš experiment na lidech jménem rovná daň. (Zprava zní oúú, oúú.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní prosím - s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Škromach. Poté pan poslanec Kalousek.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já myslím, že nemá ani cenu komentovat, co tady pan Nečas předvádí. Já myslím, že kdybychom se měli trumfovat, kdo je místopředsedou větším a menším, tak bych vyhrál určitě na váhu.
Já bych ale jenom zdůraznil, pokud jde o rodičovský příspěvek, o mateřskou tedy, tak mateřský příspěvek už mohl být vyšší a sociální demokracie s tím nemá problém, protože to byla ona, která prosadila ještě jako vládní strana nový zákon o nemocenském pojištění, který výrazným způsobem zvyšoval právě mateřský příspěvek. Ale díky tomu, že poměrně nešťastně pan Nečas a jeho kolegové ve vládě odložili účinnost tohoto zákona o dva roky, tak bohužel mateřská se zvýšila až od roku 2009. Mohla být vyšší už v roce 2007. A to už vůbec nehovořím o určitých pochybnostech, které se objevily, o výši sociálního pojištění. Ale to už bychom se dostávali zcela někam jinam.
Sociální demokracie si samozřejmě svých odborníků váží. A pokud jde o Aničku Čurdovou, tak, pane Nečasi prostřednictvím předsedající, věřte, že bude na významné pozici v případě očekávaného vítězství sociální demokracie ve volbách.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: A nyní s faktickou poznámkou pan kolega Vlastimil Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já musím zareagovat na to, co tady slyšíme. Já bych chtěl tady zodpovědně prohlásit, že rovná daň zrušena být nemůže, a to proto, že nebyla zavedena. Vezměte to prosím na vědomí. Já rozumím tomu, že se to stalo dobrým duchem, který obchází Českou republiku, a že jedni tvrdí, že zavedena byla, a druzí tvrdí, že ji musí zrušit. Já jako nepochybný spoluautor tohoto projektu pro Českou republiku opakovaně zdůrazňuji: nebyla zavedena, nemůžete ji zrušit.
A ještě jedna poznámka. Mohl bych poprosit, aby tady skončila ta přehlídka trapných vystoupení, která vůbec k ničemu nesměřují? Dámy a pánové, nehádejte se, prosím vás, zachovejte klid. To stejně nedopadne dobře.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byl pan poslanec Vlastimil Tlustý. Nyní s řádnou přihláškou pan kolega David Kafka, který je zpravodajem a hlásí se ještě do otevřené rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Kafka: Dámy a pánové, dobrý den. V historii tohoto tisku se musíme vrátit až do září 2009, a sice do 25. září. Myslím si, že už o tom bylo hodně mluveno. Já jsem si sice připravil jakési věty k tomu, ale řeknu jen dvě.
Ten tisk měl celkem šestnáct částí, které se týkaly řady významných zákonů, a měl dva základní rysy. V prostředí ekonomického útlumu uvažovat o překlenutí nebetyčného a sotva představitelného rozpočtového deficitu a otevřít tím cestu k přijetí státního rozpočtu pro rok 2010. A za druhé, že toto opatření a tento zákon, tato opatření byla dočasná a dominantně cílená jenom na rok 2010, protože se věřilo a stále ještě věří, že rok 2010 už bude přelomovým obdobím a ekonomické hlavní potíže už budou tedy za námi.
Bezprostředně po schválení tohoto tisku 917 a celého státního rozpočtu, tisku 913, začala akce "demontáž Janotova balíčku". A tisků, které se o to snaží, je celá řada. Dá se to chápat u KSČM, která pro žádný z těchto zákonů nehlasovala. Hůře se to chápe u těch, kdo je podpořili a nyní přicházejí s návrhy zcela opačnými. ČSSD se před chvílí ústy svého předsedy dokonce přihlásila k tomu, že její hlasování bylo účelové a zcela falešné. Je to tedy špatný konec tohoto tisku a mělo by to být pro nás poučením.
Ekonomická teorie říká, že obecně mzdy jsou nepružné směrem dolů a jen za mimořádných okolností lze mzdy ve větším měřítku snižovat. Takové okolnosti aktuálně máme. V situaci všeobecného ekonomického poklesu se mnozí zaměstnanci raději zřekli části svých mezd, než by zažili úplnou ztrátu zaměstnání. Jde jistě o rozhodnutí nelehká a bolestivá, ale současně o projev odpovědnosti k rodině, k sobě a k zaměstnavatelům. Do ekonomických příruček bude ještě nutno dopsat jednu další větu: že sociální dávky jsou nepružné směrem dolů, a to ještě mnohem více než mzdy.
V úplně stejném ekonomickém prostředí se jednou nastavené parametry sociální dávky hned stanou jakýmsi etalonem, jsou vnímány jako nárok, či snad přímo právo. Ale také naopak, pokusy je snižovat dostávají hned velmi silné názvy, od krádeže až po diskriminaci. Mnoho jejich příjemců si vůbec neláme hlavu s tím, kde na to vezmeme, a když to bude půjčka, že to budou oni sami a jejich děti, kdo bude vypůjčené dluhopisy po řadu let splácet. Těm se pak zákonodárci dělí na dvě snadné skupiny: na ty hodné, co nám dát chtějí, a na ty zlé, co tomu brání. Chci říci, že tak jednoduché to není. A ve hře je ještě jeden hráč -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Dámy a pánové, já vás požádám o to, abyste své případné problémy, které potřebujete vyřešit, šli řešit mimo jednací sál.
Promiňte, pane kolego.
Poslanec David Kafka: Ve hře je ještě jeden hráč, a to je ten, kdo se státním rozpočtem koneckonců plně disponuje, a to je vláda.
Rád bych se proto z tohoto místa obrátil na pana vicepremiéra, když tady není premiér ani ministr financí, nebo aspoň na ministra práce a sociálních věcí s otázkou, jak to bude dál. Představme si, že Sněmovna, Senát i pan prezident schválí a podepíší tento tisk. Co bude následovat? Najde vláda ve svých jednotlivých kapitolách peníze, například nevyužitou půjčku Lotyšsku, které bude možno rozdat na dorovnání peněžité pomoci v mateřství? Anebo jsou rozpočty kapitol už tak hubené, že sofort vláda přijde do Sněmovny a bude chtít, abychom schválili dluhopisy na pokrytí celé částky? Osobně bych tohle potřeboval moc vědět.
Kdyby se peníze v rozpočtu republiky našly, pak by šlo o rozpočtové opatření a operaci rozpočtově neutrální. Pak by bylo rozhodování o tomto tisku zcela banální. Podstatou tohoto problému a tohoto celého diskutování ve třetím čtení i v těch předcházejících je totiž jediná, a to rozpočtová otázka.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Kafkovi. Zeptám se, zda se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy, která probíhá. Pokud se nehlásí nikdo, rozpravu končím.
Jsme u závěrečných slov. Požádám o závěrečné slovo zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Michaelu Šojdrovou.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, se svým závěrečným vystoupením jsem počkala právě až po ukončení rozpravy. Předpokládala jsem, že rozprava nebude příliš dlouhá, neboť vše důležité již v prvním i ve druhém čtení bylo řečeno. Nicméně se ukázalo, že někteří kolegové potřebovali ještě své postoje zopakovat.***