(19.00 hodin)
(pokračuje Kopicová)
Reforma a její nastavení je předmětem široké shody, a to až dosud. Principy, které stanovila, které mají zefektivnit českou vědu, které mají umožnit, abychom svoji ekonomiku převedli na ekonomiku znalostní, jsou obecně srozumitelné a jsou chápány správně. Problém nastává jako ve všech zemích, když spojíte hodnocení s financováním.
My jsme byli sami překvapeni, když se spočítalo, jak vyšly výsledky podle metodiky hodnocení, která návazně na zákon byla zpracována. Já se také domnívám, že Akademie věd je jedním ze základních pilířů české vědy. Jestliže její výsledky podle metodiky vedou ke snížení prostředků, zabýváme se touto situací velmi vážně. Vláda pro tento rok v rozporu s výsledky, které by vyplývaly z reformy, navýšila pro Akademii věd prostředky o více než půl miliardy a slíbila stabilizovat její rozpočet na další dva roky. Tyto dva roky plus rok letošní je třeba využít k tomu, abychom se podívali, jak zdokonalit metodiku, kterou se přiřazují body, a tedy také prostředky za výsledky výzkumu a vývoje.
V současné době pracujeme na nové metodice. Já zcela sdílím názor pana profesora Ohlídala, že je nutné podívat se po okolí. Dohodla jsem si s poslancem Německa, že v nejbližších dnech odjede malá skupinka dvou tří lidí podívat se do Max Planckova institutu, jak je tento špičkový ústav financován. Pozvala jsem švédského státního tajemníka, s nímž jsme hovořili o způsobu hodnocení vědy ve Švédsku. V nejbližších dnech mám setkání s dánskými kolegy. Dostala jsem již podkladové materiály, jak vypadá jejich reforma, kterou se snažili přiblížit a zapojit studenty do vědeckého pokroku, protože jak všichni víme, dnes oddělovat studenty od vědy a přenášet poznatky z jednoho systému do druhého je zdržující a je důležité, aby studenti byli v hlavním proudu, a to je ostatně jedna z věcí, která také není řešena, jakým způsobem se bude Akademie věd podílet na přípravě studentů a doktorandů.
Řekla jsem již, že máme různé varianty řešení. Já jsem zadala vynikajícím institucím, ať je to CERGE, Národohospodářský ústav Akademie věd a dalším pracovištím a vynikajícím ekonomickým osobnostem, aby zpracovaly alternativní modely financování české vědy. Tyto materiály jsou už ve vysokém stadiu rozpracovanosti a jsou na stole. Pan premiér vyzval vědeckou obec, jak zástupce Akademie věd, tak zástupce vysokých škol, ale také dalších výzkumných organizací, aby zasedli ke kulatým stolům a využili čas, kterým jsme zastavili dopad hodnocení na jednotlivé výzkumné organizace, k tomu, abychom systém hodnocení a financování české vědy nastavili co nejlépe a vykonzultovali ho tak, aby dopady byly jasné.
Já bych v tuto chvíli chtěla říci, že všichni, kdo mají k tomuto tématu co říci, jsou zváni k diskusi s námi, a také se jí zúčastní. Myslím, že kdybychom v tuto chvíli přijali novelu, která nám byla představena, vrátili bychom se k praxi, kdy si vlastně každá výzkumná organizace vypracovala jakýsi plán, jak bude dále v několika letech postupovat, co bude potřeba financovat, a formálním způsobem víceméně byl tento plán posouzen a financován. My jsme se pokusili udělat alespoň nějaký systém, který by vycházel z objektivních kritérií výsledků daných organizací. Je na něm jistě co zlepšovat, ale musím říci, že v tuto chvíli se na něm také pracuje. Vrátit se k praxi, která tu byla, by znamenalo rozdělovat prostředky pro každou další vládu za velmi obtížné situace, kdy bez konkrétních podkladů by neměla argumenty pro to, aby skutečně podporovala ty nejlepší. A protože naše ekonomika už se musí opírat o výrobu i služby postavené na výsledcích výzkumu a vývoje, myslím, že toto je věc, která je nesmírně vážná, a já bych se moc přimlouvala, abychom ji neuspěchali novelou, která by mohla zasáhnout do proudu, na němž velmi zodpovědně pracujeme.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Miroslavě Kopicové. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Ohlídal a poté pan Milan Urban. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Já bohužel, ač velmi nerad, musím paní ministryni v mnoha věcech oponovat. Tak především, ona říkala, že systém, který je zvolen, který je u nás v podstatě uzákoněn, je pro vědecké a výzkumné instituce a pro vědecké a výzkumné kolektivy motivační, aby dosahovaly kvalitních výsledků. Já říkám, že je motivační pro to, aby získávaly co největší počet bodů, což nemusí vůbec souviset s kvalitou jejich práce. Uvedu to na konkrétním příkladě.
V tomto systému hodnocení, který je nastaven, jsou výrazně relativně velkým počtem bodů hodnoceny monografie. Za monografii autoři dostanou podstatně více bodů než za kvalitní článek v mezinárodním takzvaném impaktovaném časopise. Impaktované časopisy, to jsou ty nejkvalitnější časopisy z odborného hlediska. No, jak se postupuje? K čemu tento systém nutí vědecké a výzkumné pracovníky? Byl jsem teď nedávno na jakémsi jednání, kde se skupina vědeckých pracovníků bavila o tom, jak získat co největší počet bodů. Mimo jiné hovořili o tom, že by bylo dobré napsat jednu nebo dvě monografie, a to co nejrychleji. Samozřejmě, lidé znalí věci vědí, že napsat monografii v daném oboru je velmi komplikované, časově náročné a člověk toho už musí hodně znát, aby ta monografie, to znamená kniha speciálně zaměřená na daný obor, měla význam. Při té diskusi pánové řekli: No, ale do půl roku to nějak nezvládneme, ale nějakou monografii napíšeme, protože u nás v České republice existuje spousta nakladatelství, která otisknou všechno, když jim zaplatíte. A mají pravdu. A ještě, aby je to ani nic nestálo, řekli: My máme ještě jeden takový projekt mimo, který obsahuje dokonce prostředky na publikační činnost. V rámci toho by samozřejmě mohli tu monografii financovat. K čemu by došlo? Jednak k mrhání, monografie by zřejmě vůbec nemohla být kvalitní, protože by se dělala narychlo, bez jakéhokoliv zázemí atd., takže by se samozřejmě dosáhlo efektu, stát by mrhal finančními prostředky a vědecká literatura by byla zaplevelována různými nehodnotnými knihami, monografiemi, prostě paskvily. Čtyřicet bodů by samozřejmě za tu monografii dostali. Tak by obdobným způsobem mohli nashromáždit velký počet bodů. Pak by dostali v rámci současného hodnocení také odpovídající vysokou část do institucionálních prostředků.
Čili tady je příklad, o kterém hovořil kolega Urban. Tady by nedostávali peníze lidé, kteří by byli spojeni, kteří by vykazovali dobré výsledky ve spolupráci s firmami, s průmyslovými podniky, ale lidé, kteří by vytvářeli takzvané - říká se tomu měkké vědecké výsledky, slušně řečeno slabé vědecké výsledky.
Mohu uvádět další příklady. V tomto formálně byrokratickém hodnocení dostanete za kvalitní článek v impaktovaném časopise stejný počet bodů, ať ten článek obsahuje kvalitní perfektní výsledky, nebo ať obsahuje s odpuštěním blbosti. To se bohužel ve vědeckém světě také stává.
Já si vzpomínám na sedmdesátá nebo osmdesátá léta minulého století, kdy se v oblasti jaderné fyziky objevily najednou články, které hovořily o takzvané studené jaderné fúzi. Pokud by ta studená jaderná fúze skutečně fungovala tak, jak ukazovaly jejich výsledky - pan kolega Nečas si na to jistě pamatuje jako fyzik, jistě mi to dosvědčí - tak tito pánové provedli... Prosím? (Poslanec Nečas ze svého místa mimo mikrofon napovídá, kdy to bylo.) Máte pravdu, je to tak. Já jsem si nemohl na tu dobu vzpomenout. ***