(19.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím pány kolegy, aby spolu hovořili když tak prostřednictvím předsedajícího, abychom tu debatu dotáhli do nějakého konce.
Poslanec Ivan Ohlídal: Omlouvám se, pane předsedající.
Tak oni samozřejmě provedli chybné experimenty, ještě hůř je interpretovali. Došli k závěru, že vlastně zeměkoule je zachráněna, co se týče energie, protože pokud by ta studená jaderná fúze existovala, tak má lidstvo vyhráno, co se týče zásoby energie do daleké budoucnosti. Samozřejmě oni napsali spoustu článků v těch nejlepších impaktovaných časopisech. Jenomže - samozřejmě vědecká veřejnost je velmi zkoumavá a podezřívavá, brzy se přišlo na to, že jejich experimenty, jejich výsledky jsou naprostá hloupost, a vyvrátilo se to v mnoha a mnoha článcích, které tyto autory, kteří vedli vědu na scestí, citovaly. Takže tito autoři, kteří vedli v oblasti jaderné fyziky vědu na scestí, by v rámci tohoto našeho hodnocení, které je zavedeno, protože by měli hodně článků v impaktovaných časopisech, hodně citací, tak by dostali vynikající hodnocení a spoustu peněz v rámci institucionálního výzkumu po určitou dobu, než by se přišlo na to, že vytvářejí blbosti. Promiňte mi to znovu.
Takže to je další důkaz toho, co správně pojmenoval kolega Urban. Skutečně tímto hodnocením se může stát, že budou výborně finančně honorovány a dotovány vědecké týmy, které mohou produkovat slabé výsledky, možná někdy scestné výsledky. Navíc je tu jeden zásadní problém: čísly nikdy nezhodnotíte rozdíly mezi vědami. Na jedné straně fyzika, na druhé straně politologie. Na jedné straně chemie, na druhé straně sociologie. Jak chcete zhodnotit kvalitní vědecký článek v oblasti jaderné fyziky nebo optoelektroniky na jedné straně a pojednání o kvalitách české sněmovny od našich politiků na straně druhé? Prostě to nejde. A zavádět jakési koeficienty, což dělá naše rada, naše geniální rada, které by to přepočítávaly, tak to je naprosto pustý subjektivismus. Na tom je bohužel, na takových koeficientech a na takových zhůvěřilostech, ten systém založen. To není vůbec žádný motivační systém pro vědecké výsledky, to je motivační systém dostat co nejvíc peněz za formálně nashromážděné body.
Mohl bych teď hovořit o aplikovaném výzkumu, jak jsou tam hodnoceny patenty, ale to už by bylo všechno rozbíhání se do šířky. Chci ale jenom říct, jak to vypadá v civilizovaných zemích, to hodnocení výsledků, jak to vypadá v tom zmiňovaném Německu, v Japonsku, v USA. Tam samozřejmě také při hodnocení těch institucí, státních univerzit a různých Max Planckových institutů atd. se hodnotí publikace, hodnotí citace, ale především se hodnotí ten ústav jako takový. Odborníci, kteří to hodnocení provádějí, doslova řečeno ten ústav fyzicky obrátí na ruby, zkoumají, jak to vypadá v laboratořích, jakou mají spolupráci s ostatními vědeckými institucemi, kolik zahraničních pracovníků v tom ústavu pracuje, kolik naopak pracovníků z ústavu pracuje v zahraničí atd., čili je to takové hloubkové hodnocení, které není založeno jenom na formálně byrokratických kritériích. A mohli bychom si přece vzít příklad z těchto zemí, z Německa, z Japonska a odjinud. Je to velmi jednoduché! Samozřejmě pak by se nedalo provádět hodnocení za každý rok, ale tak, jak se to dělá tam, v určitém delším období, třeba za pět let. Dokonce bychom se mohli poučit i v České republice. Ústavy Akademie věd, nebo česká Akademie věd vlastně tento způsob hodnocení vědeckých výsledků a institutů, pracovních týmů, převzala ze zahraničí. Tímto způsobem jednou za pět let hodnotí tyto instituty a velmi se to osvědčilo. Takže vůbec nemusíme nic zvláštního vymýšlet. Je rozumné tento formální byrokratický systém odvrhnout a s určitými modifikacemi v podstatě okopírovat systém hodnocení, který probíhá v těch zmíněných vyspělých zemích - Německo, Rakousko atd.
Takže já si troufám tvrdit, že tento současný systém není systémem objektivním, ale systémem čistě pustě formálním, který může způsobit, že financování našich vědeckých institucí bude dokonale zkreslené a že se to většinou projeví až s odstupem času, až za několik let. Takže proto si vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji požádat, abyste podpořili propuštění této novely do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ohlídalovi. Nyní s faktickou poznámkou paní ministryně Miroslava Kopicová, poté Milan Urban. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vlády ČR Miroslava Kopicová Děkuji, jenom technicky, abychom si dobře rozuměli. Já souhlasím s tím, že na metodice se pracuje, ale bavíme se o metodice. To není v zákoně. Zákon říká, že jsou kritéria, a ta kritéria jsou nastavena metodikou. Ta metodika je to, co je předmětem kritiky, ne ten zákon. Ale ta metodika, jenom mezi námi, dvě třetiny bodů v ní jsou za impaktované časopisy a knihy tam dělají 8 %, ale přesto vyvolává velké pnutí, a protože v současné době se připravuje obměna rady, bude nová rada, tak se čeká jenom na to, až bude tato nová rada ustavena, aby schválila, jakým způsobem bude ta metodika uplatňována. Jsou různé modely. Já jsem se tady zmínila o Švédech. Švédové mají jenom dvě kritéria, podle kterých financují vědu. Jedno z nich je citovanost a druhé je, kolik si dané pracoviště získá prostředků z jiných zdrojů než státních zdrojů. To je docela náročné kritérium podle mě.
Víte, já jsem chtěla říct ještě jednu věc, která mě tak napadá. Já vím, že se všechna pravidla dají obejít, já vím, že se nedá všechno v zákoně a ve všech možných předpisech opsat, ale bych byla ráda, abychom nepředjímali, že budou vědci ta pravidla obcházet. Skutečně v metodice je jeden problém, který já vidím. My tu máme vynikající pracoviště - Národohospodářský ústav CERGE. To je pracoviště, které produkuje jenom výborné výsledky, nenasbírá si nic na smetí, a proto by na této reformě ztratilo. A to mě vede k tomu, že metodika se musí ještě dopracovat, musí se nějakým způsobem změnit. Ale nechtěla bych podezírat vědce, kteří jsou skoro jedinou elitou, která nám zbyla v této zemi, abychom na ně sahali tímto způsobem a podezírali je, že budou nějakým způsobem podvádět. Já myslím, že to ani nepotřebují. Řada pracovišť je opravdu výborná a toto je přirozený proces, že tu metodiku nějak zdokonalujeme. To je všechno.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Dalším diskutujícím, resp. přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Urban. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, odpusťte mi, že přičiním v tuto pozdní hodinu ještě jednu poznámku. Možná mi to odpustíte právě proto, že jsem takovým posledním mohykánem, který byl v té Radě vlády pro výzkum, vývoj, inovace kdysi místopředsedou. Posledním mohykánem proto, protože rada se posouvá z hlediska odbornosti směrem pouze k té akademické půdě. Myslím, že celý systém vývoje, výzkumu, inovací není systém, který by měl vzniknout pouze v té odborné sféře rektorů vysokých škol či představitelů Akademie věd či Ministerstva školství. Prostě ten systém musí splnit jeden účel, a to že posune českou ekonomiku směrem dopředu, že ji posune směrem k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou, tedy s přispěním vývoje, výzkumu, inovací to bude znamenat kvalitativní změnu českého hospodářství a českého průmyslu. ***