(18.50 hodin)
(pokračuje Boháč)
3. Česká konference rektorů vyjadřuje hluboké politování nad tím, že tento návrh byl podán bez jakékoliv konzultace s představiteli vysokých škol, jejichž činnost a financování jsou návrhem zásadně dotčeny. Česká konference rektorů konstatuje, že současné znění zákona č. 130/2002 Sb. je výsledkem konsensu mezi všemi relevantními aktéry a současné problémy při veřejném financování vědy a výzkumu jsou výsledkem konkrétní aplikace zákona, nikoliv jeho znění.
4. Česká konference rektorů upozorňuje, že přijetí tohoto návrhu by snížilo transparentnost veřejného financování vědy a výzkumu a zásadně znejistilo postavení všech výzkumných organizací, včetně vysokých škol.
V Brně dne 15. prosince 2009. Petr Fiala, předseda České konference rektorů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Boháčovi. Nyní pan poslanec Urban a hlásí se paní ministryně školství. Omlouvám se. Kdybych ji viděl dříve, pana poslance Urbana bych už sem nevedl ke stolku, resp. mluvítku.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vystoupil na podporu novely tohoto zákona. Řeknu, proč si myslím, že to je alespoň minimální cesta správným směrem.
Institucionální financování, při vší úctě k akademické půdě a ke konferenci rektorů, je jednoduchá cesta pro rektory, jednoduchá cesta pro všechny výzkumné instituce, jako jsou vysoké školy a další instituce, protože ony prostě dostanou od státu přiděleny prostředky formálně byrokratickým způsobem, jak tady bylo řečeno, a nikdo v zásadě není schopen kontrolovat efekty takto vynaložených prostředků. Já samozřejmě mohu věřit tomu, že jsou vynakládány na projekty, které mají nějaký skutečný význam a přínos pro Českou republiku, ale také tomu věřit nemusím. Myslím si, že cesta, která vede spíše k projektovému financování nebo alespoň k nějakému podílu institucionálního a projektového financování, je cesta správná.
Pokud se mnou budete souhlasit, že budoucnost České republiky spočívá ve vzdělanostní ekonomice, pokud se mnou budete souhlasit, že vzdělanostní ekonomika a firemní sféra se neobejdou bez firemního vývoje, výzkumu a inovací, že tudy vede cesta k prosperitě, tudy vede cesta k dynamickému růstu hrubého domácího produktu, že tudy vede cesta k růstu životní úrovně, pak jistě budete souhlasit, že skutečně bez zvýšeného podílu firemního vývoje, výzkumu a inovací ve spolupráci s výzkumnými institucemi v České republice se neobejdeme.
Cesta formálně přidělovat prostředky institucionálním způsobem, tedy chcete-li jinak, mám budovu, tak na ni dostanu peníze ze státního rozpočtu a není důležité, co uvnitř té budovy dělám, pokud bych to trochu přece jenom zjednodušil, promiňte mi to, to není cesta, která vede ke vzdělanostní ekonomice, k tomu, že dojde k mnohem masivnějšímu propojení výzkumných institucí s firemní sférou ve smyslu podpory vývoje, výzkumu a inovací. My potřebujeme v České republice mnohem více peněz na firemní výzkum, potřebujeme prostředky na projekty, které budou mít skutečné efekty v reálné ekonomice. Tato cesta k tomu opravdu nevede. Já bych si velmi přál, aby byla přijata tato novela, protože to je podle mého názoru minimální pokus o správnou cestu. Já bych si dovedl představit mnohem razantnější řešení. Prosím ale o alespoň minimální podporu tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Urbanovi. Slova se ujme paní ministryně školství Miroslava Kopicová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vlády ČR Miroslava Kopicová Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, myslím si, že každý z nás by podepsal to, co tady pan poslanec Urban řekl, ale obávám se, že novela, kterou máme před sebou, jde právě proti tomuto záměru.
Chtěla bych říci, že zákon č. 130, tak jak byl schválen, měl být právě tím zákonem, který přispěje k přechodu České republiky na znalostní ekonomiku.
Já vás seznámím se stanoviskem české vlády k návrhu novely zákona a vysvětlím krátce, proč bych se nepřimlouvala za schválení této novely, protože konáme celou řadu věcí, které mají vést ke zdokonalení systému, ale tyto věci, které chceme změnit, se nedotýkají přímo zákona.
Jak víte z tisku, který máte před sebou, ze stanoviska vlády, vláda vyslovila s touto novelou nesouhlas. Těch důvodů, proč tak učinila, je několik. Především zákon č. 110/2009 Sb., který začal platit 1. července loňského roku, stanoví poprvé jasná kritéria pro rozdělování prostředků na podporu výzkumu, vývoje a inovací a vychází z požadavku, který jsme si v reformě dobře vydiskutovali. To znamená zjednodušit podporu, instituce podporovat podle výsledků jejich činnosti a týmy projektově. Uvedená kritéria jsou velmi motivační, protože instituce, které v oblasti výzkumu a vývoje dosahují lepších výsledků, mají dány jistotu pro svou další činnost. Naopak instituce, které těchto výsledků nedosahují, by uplatněním celého systému postupně svou činnost utlumovaly.
Pro uplatnění tohoto motivačního systému je ale nutné, aby dosavadní výsledky činnosti jednotlivých výzkumných organizací byly již od počátku, tzn. od okamžiku vypracování návrhu institucionální podpory výzkumných organizací, brány v potaz. Vláda proto nemůže souhlasit a nesouhlasí zásadně s návrhem, aby Rada pro výzkum, vývoj a inovace při návrhu rozdělování prostředků správcům rozpočtových kapitol již nepřihlížela k výsledkům, kterých bylo danými výzkumnými organizacemi dosaženo. Takové řešení by znamenalo, že rada by byla nucena navrhovat rozdělení poměrně velkého objemu finančních prostředků, v roce 2009 hovoříme o 9,5 mld. korun, mezi jednotlivé rozpočtové kapitoly bez jasně vymezených kritérií, což by mohlo vést k velmi nepředvídatelnému rozdělení prostředků mezi jednotlivé rozpočtové kapitoly, k nehospodárnému vynakládání prostředků a ve svém důsledku dokonce i k ohrožení úrovně výzkumu, vývoje a inovací. Byla by vlastně ohrožena právní jistota výzkumných organizací, a to především těch, které dosahují dobrých výsledků.
Za další. Vláda připomíná, že celkovou výši výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol, které, jak víte, byly reformou zredukovány, stanoví podle zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Vláda o nich bude rozhodovat ve sboru a zájmy jednotlivých poskytovatelů, tedy správců rozpočtových kapitol, ze kterých je výzkum, vývoj a inovace podporován, přitom budou na jednání vlády zastoupeny jednotlivými členy vlády. Není to tedy rada, kdo rozhoduje. Rada je poradním orgánem vlády.
Pro odpovědné rozhodnutí vlády je ale třeba, aby měla možnost vycházet z komplexních podkladů, které jí zajistí Rada pro výzkum, vývoj a inovace. K tomu je nutné, aby tato rada povinně zohledňovala také ostatní výsledky dosažené jednotlivými výzkumnými organizacemi, neboť přenesení tohoto hodnocení až na úroveň jednotlivých poskytovatelů, tedy správců rozpočtových kapitol, neumožní komplexní, tedy nadresortní posouzení celé problematiky. Prostředky by tedy nemusely být vynakládány úsporně a účelně.
Vláda také nesouhlasí s tvrzením, že by systém rozdělování prostředků na výzkum, vývoj a inovace, který byl zaveden zákonem č. 110/2009 Sb., byl pro velkou část výzkumných institucí nevýhodný. Přes nepříznivý vývoj veřejných financí došlo u vysokých škol s ohledem na dlouhodobý růst jimi dosahovaných výsledků dokonce k mírnému nárůstu těchto prostředků. Ale také Akademie věd získává za rok 2009 více prostředků než za rok 2008 v tomto hodnocení.
Dovolte mi několik poznámek, které jsem avizovala. ***