(12.10 hodin)
(pokračuje Janota)
Myslím si, že v dané chvíli bylo řečeno vše. Nechci opakovat to, co říkal velmi transparentně, velmi jasně pan premiér. Jen je asi mojí povinností, vnitřní povinností a kvůli férovosti říct, že já sám bych nemohl pokračovat v roli ministra financí, pokud by existoval státní rozpočet ve výši 230 miliard korun. Je to pro mě nepřijatelné. Považuji to za ukázku ne své nějaké velkohubosti, ale odpovědnosti, protože si nedovedu představit, že by během tří čtyř let Česká republika mohla zvýšit své zadlužení z jednoho bilionu až na biliony dva. Takže v tomto smyslu chci, abyste vnímali takto moje slova, a já jsem připraven spolupracovat na tom, aby veřejné finance blíže směřovaly k tomu, co chceme v blízké, nebo spíš vzdálené budoucnosti, tzn. někde k těm třem procentům hrubého domácího produktu. Musím konstatovat, že většina kroků, která v posledních letech byla přijímána, nás spíše od té tříprocentní hranice vzdalovala. A teď nechám, jestli to byla opatření jen na straně příjmů, nebo i na straně výdajů. Já myslím, že rozpočtová bilance se hodnotí jako celek.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Poprosím vás, abyste se posadil ke stolku předkladatelů. Dále - pan ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka nechce vystoupit, protože se dohodli s panem ministrem Janotou, že pan ministr Janota všechno sdělí. A táži se, jestli se chce připojit k předložení paní ministryně Dana Jurásková. Také se nechce připojit k předkládání. Takže děkuji za předložení tohoto návrhu.
Musím upozornit, že prvé čtení návrhu zákona ve zkráceném jednání se nekoná, odkazuji na § 99 odst. 6.
Rozpočtový výbor, jemuž byl vládní návrh zákona přikázán, jej projednal a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 917/1. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Bohuslav Sobotka, seznámil nás s výsledkem projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru. Musím také přičinit poznámku, že pan zpravodaj by měl navrhnout, jestli se koná obecná rozprava, nebo jestli se obecná rozprava konat nebude. Posléze bychom o tom hlasovali, záleží na tom, jestli tato věc bude, nebo nebude navržena.
Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, můj návrh se bude opírat o usnesení ze 44. schůze rozpočtového výboru. V souladu s tímto usnesením navrhuji, aby Poslanecká sněmovna projednala tento návrh v obecné rozpravě, b) aby projednala všechny jeho části v rozpravě podrobné a c) projednala tento návrh do pátku 25. září do 16 hodin. Toto vyplývá z přijatého usnesení rozpočtového výboru ze včerejšího dne s tím, že mimo tyto tři návrhy rozpočtový výbor doporučil schválit tento návrh zákona. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane zpravodaji. Poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nyní rozhodneme, zda povedeme obecnou rozpravu.
Zahájím hlasování o tom, jestli povedeme obecnou rozpravu. Kdo s tímto souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 5. Z přítomných 194 poslankyň a poslanců pro návrh 145, proti 1. Konstatuji, že jsme schválili, že k tomuto bodu povedeme ve druhém čtení obecnou rozpravu.
Zahajuji tedy obecnou rozpravu, do které mám tyto přihlášky: jako první pan poslanec Paroubek, pan poslanec Sobotka, pan poslanec Nečas, pan poslanec Braný, Kalousek, Rath, Dolejš, Látka, Grospič - to jsou zatím přihlášky, které mám tady do obecné rozpravy.
S přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já v obecné rozpravě chci konstatovat několik věcí.
Za prvé. Podle mého soudu nejde o zcela neutrální rozpočet, tak jak tady bylo řečeno. Svým způsobem návrh změn zákonů, které mají umožnit projednání státního rozpočtu na rok 2010, znamená, že se vracíme do témat, která způsobila výrazným způsobem dlouhodobě schodkové hospodaření České republiky. To je velmi nebezpečné.
Návrh, který jsme tady zaznamenali zejména po roce 2006, znamenal, že atak na daňovou kvótu byl tak masívní, že postupně nikoliv stabilizoval veřejné finance, ale trvale je rozvracel. Výsledkem je současný deficit. Chtěl bych připomenout, že nejlepší pořádek ve státních financích mají úplně jiné státy než ty, které jdou cestou snižování daňové zátěže a prohlubování rozporu mezi přímými a nepřímými daněmi. Vláda, která se neumí podívat občanům do očí, samozřejmě zvyšuje daně nepřímé a chlácholí lidi tím, že přímé daně, tedy daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob, snižuje. Tím samozřejmě zatěžuje obyvatelstvo zcela nerovnoměrně, sociálně necitlivě a také samozřejmě ti, kteří většinou mohou něco svým způsobem přispět pro rozvoj státu, přispívají méně, a ti, kteří jsou odkázáni pracovat za mzdu, přispívají čím dál více.
Chtěl bych připomenout těm, kteří protlačují takovou politiku, že nejlepší pořádek v Evropě mají Dánsko, Švédsko a Finsko. To jsou země, které mají mnohem vyšší daňovou kvótu, mají diferenciaci daní, zejména daní z příjmů, a jejich státy také mohou mít mnohem lepší, stabilnější a odpovědnější sociální politiku. To, čeho jsme tu svědkem, je jen pokračování rozvratu našich veřejných financí a KSČM se s tím nehodlá smířit.
Neříkám, že nejsme připraveni na krátkodobá opatření, která budou i v oblasti nepřímých daní. Ale nemohu nepřipomenout, že právě snížení přímých daní, které už začalo v době vlády sociální demokracie a které tedy korunovala hrůzou vláda Mirka Topolánka, nás dostává do situace, kdy taková krátkodobá opatření přijmout musíme. Proto jsem docela s obavami sledoval vývoj jednání nad tímto balíčkem změn a s podivem jsem sledoval onen nevybíravý boj představitelů ODS, ale také KDU-ČSL, příp. teď nově zde sloužících poslanců TOP 09, kteří vstoupili do Poslanecké sněmovny s jiným politickým mandátem, kteří usilovali o to, aby tento balíček byl projednán jako jeden celek. ***