(12.00 hodin)
(pokračuje Fischer)
Vážené poslankyně, vážení poslanci, mohl bych dlouze pokračovat vysvětlováním dalších souvislostí, podrobností a motivů vlády, ale tím bych sám popíral argument, že je třeba rozhodnout rychle.
Jednu důležitou poznámku na závěr mi však ještě dovolte. V režimu legislativní nouze není možné spojit důvěru vládě s hlasováním o předloženém zákoně. To je nejpodstatnější důvod, proč jsem tak neučinil a o důvěru nežádal. Za těchto okolností mohu tedy svázat budoucnost své vlády s vaším hlasováním jen nepřímo. Chci nicméně na závěr jasně říci, že pokud se rozhodnete vládní návrhy odmítnout nebo zcela zásadně přepracovat - ať už ve prospěch posílení příjmů, nebo směrem k razantnějším úsporám pouze na straně výdajů - bude to pro mne signál, že vláda již nemá vaši podporu. Za její vyjádření budu považovat váš souhlas s mimořádnými opatřeními pouze tehdy, bude-li vysloven napříč politickým spektrem.
Dámy a pánové, věřím pevně, že rozhodnete ku prospěchu naší země, a děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére. Nyní předložený návrh uvedou postupně ministr financí Eduard Janota, ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka a ministryně zdravotnictví Dana Jurásková. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr financí vlády ČR Eduard Janota Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych velmi stručně navázal na to, co bylo řečeno panem premiérem. Nebudu se tady přít, jestli je to balíček, nebo je to krabička poslední záchrany, v každém případě je to kompromisní návrh. Nemůže to být ani Janotův návrh, protože ten by vypadal úplně jinak. Tolik na úvod.
Chci zdůraznit, že se jedná o řešení, které vnímá politickou realitu, alespoň takto si to předkladatel a vláda uvědomuje, a proto došlo k celé řada kompromisů v opatřeních, která byla navržena a schválena vládou, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů.
Chci říci - a pan premiér se o tom zmínil - že navrhujeme v rámci jakési záchranné brzdy pro rok 2010 uspořit výdaje ve výši 64 miliard korun. Já jsem dělal náměstka na Ministerstvu financí hodně let, ale nevzpomínám si, že by k tak radikálnímu a masivnímu snížení výdajů došlo. To pro ty, kteří kritizují rozpočet z pozice zprava. Pro ty, kteří ho kritizují z druhé strany, chci říci, že i v oblasti příjmů jsme se snažili dopad vybalancovat, to znamená vybalancovat dopad mezi tím, co dopadá více na chudší vrstvy obyvatelstva, a tím, co dopadá více na movitější vrstvy obyvatelstva. Mám tím na mysli relaci při zvýšení daně z přidané hodnoty o 1 %, nižší sazby i základní sazby. Mám tím na mysli opatření v oblasti spotřebních daní, která relativně, a to všichni takto víme a vnímáme, postihují chudší vrstvy obyvatelstva, na druhé straně odstranění stropů, resp. jejich zvýšení na šestinásobek a zavedení 23 % sazby nad úroveň 145 tisíc, která pochopitelně výhradně postihuje movitější příjmové skupiny obyvatelstva, toto kompenzuje.
Určitým předělem a velmi významným mezníkem v jednání o balíčku nebo krabičce, chcete-li, bylo jednáno tripartity. Já jsem nezažil nikdy za dobu své existence tak silný konsensus zaměstnavatelů a odborů při projednávání návrhů. Byla tam vzájemná vstřícnost, protože část ústupků byla provedena na straně zaměstnavatelů, část ústupků byla provedena na straně odborů. Ta nám v podstatě umožnila vybilancovat příjmovou stranu v úrovni zmíněných 50 miliard.
Co se týče výdajové strany, začal bych tím, že poměrně razantně snižujeme výdaje jednotlivých kapitol, a to ve dvou krocích, jak jsem se zmínil. V tom prvním kroku to bylo s dopadem 38 miliard; ve druhém kroku 25,2, pochopitelně s důrazem, a cíleným důrazem, na běžné výdaje těchto kapitol, a že součástí běžných výdajů jsou i mzdové výdaje, to jen ten druhý krok naprosto potvrzuje.
Co se týče mandatorních výdajů, já jsem se zmiňoval a několikrát jsem zdůrazňoval, že mandatorní výdaje jsou dnes nad možnosti, nad rámec ekonomické únosnosti české ekonomiky, České republiky. Já vzpomínám, že v roce 2006 krátce před volbami byly mandatorní výdaje rozpočtu z roku na rok navýšeny o 70 miliard, 58 miliard byla sociální oblast, 12 miliard platba státu do systému zdravotního pojištění. Chci konstatovat, že byť se vláda Mirka Topolánka pokoušela o určitou redukci, snížení těchto výdajů, zdaleka se to nepodařilo, protože rozsah krácení těchto výdajů nepřekročil i v batohu Mirka Topolánka, chcete-li, 25 miliard korun. Čili ten prostor podle mého názoru tam je i v dnešní situaci, byť to velmi bolí, ale situace je natolik vážná, kdy v souvislosti s poklesem výkonu ekonomiky, s poklesem poptávky ze zahraničí, s poklesem exportu lze očekávat pokles příjmů rozpočtu včetně pojistného o cca 160 miliard korun. Čili za této situace přicházejí i mimořádná opatření. A já zdůrazňuji opatření výhradně a výlučně pro rok 2010 na straně výdajů.
Na straně příjmů daňové změny jsou koncipovány tak, že pokud nebude přijata jiná legislativní norma, ty legislativní normy, které budete schvalovat, pokud je schválíte, budou platit pro rok 2010 a automaticky budou prolongovány, anebo budou změněny pro další léta.
Co se týče důvodu. My v letošním roce skončíme s výsledkem hospodaření 7,4 % HDP za veřejné rozpočty. Je to obrovské číslo. Zdánlivě, laicky, povrchně při porovnávání s jinými státy se tváříme, jako že se nic neděje. Já uvedu příklad Velké Británie, Belgie, Itálie, Holandska, Německa. Nicméně chci zdůraznit jednu věc - že tyto země masivním způsobem sanovaly problémy bankovního sektoru v miliardách eur, kdežto Česká republika nikoliv. Čili chci zdůraznit, že tyto země od příštího roku, pokud jim tato jednorázová sanace odpadne, opět se dostanou do úplně jiných relací ve vztahu k veřejným financím a HDP.
Česká republika má výrazný strukturální problém v rozpočtu. My o něm diskutujeme minimálně deset let. Bohužel jenom diskutujeme. Většina opatření, která byla přijímána v posledních letech - nyní nemyslím poslední dva roky, myslím tím minimálně období od roku 2000 - byla přijímána tak, že se poměrně snadno přijímala opatření, která snižovala daně. Na druhé straně se přijímala opatření, která nesnižovala výdaje, ale naopak tyto výdaje zvyšovala. To, že byl masivní ekonomický růst, to daný pohled na problém zastíralo. My jsme plnili kritéria Maastrichtu, ale nástupem ekonomické krize se situace rapidně a radikálně změnila.
Jaké mohou být důsledky, následky toho, nebude-li tento kompromisní balíček opatření vlády schválen? Česká republika se stane určitým problémovým subjektem v očích investorů z pohledu jejich podnikatelských aktivit v České republice. Mám na mysli zejména investory, kteří investují do České republiky tím, že kupují naše dluhopisy. Víte, že státní dluh se vyšplhá na úroveň jednoho bilionu, řádově 200, možná 250 miliard v letošním roce, že financování dluhové služby je poměrně složitým problémem, který čeká každou vládu, která bude po této úřednické vládě pokračovat.
Co se týče samotného financování dluhu, ten je do jisté míry odvislý od ratingu. Jsou signály, že v případě akceptace deficitu, jak jsem se zmiňoval někde okolo 7,5 %, zcela určitě bude následovat zhoršení ratingu, zcela určitě bude následovat zdražení financování dluhové služby. Chci vás ujistit, že 1 % dluhové služby znamená zhruba 10 miliard. Čili bavíme-li se tady velmi vzrušeně, emotivně o tom, že chceme krátit někde výdaje o 10 miliard, tak vás chci na druhou stranu ujistit, že necháme-li věcem volný průběh, tak těch 10 miliard odplyne úplně jiným kanálem z veřejných rozpočtů, a Česká republika jako taková to pocítí pouze zvýšením úrokových nákladů. ***